Stalin a podnikatelé

Napsal A.K. Trubicyn, přeloženo odtud.

Možná, že kdybych byl četl před pěti, šesti lety takový titulek, okamžitě bych si řekl, že řeč bude o likvidaci podnikatelů jako třídy, převýchově, pracovních trestných táborech a celkové likvidaci drobného podnikání. Jak by to také mohlo být jinak, Stalin je spojen s výstavbou socialismu, s plánovaným hospodářstvím, jak by zde mohlo být soukromé podnikání? Ukázalo se, že mohlo.

V době Stalina bylo dokonce velmi mohutně rozvinuté, zatímco Chruščev tento sektor ekonomiky v roce 1956 ukončil a likvidoval, spolu s vlastnictvím pozemků (které bylo mimochodem za Stalina až 1 hektar).

Poprvé jsem se začal zajímat o téma podnikání za stalinské éry, když jsem se probíral mnohasvazkovým vydáním dokumentů NKVD o období Velké vlastenecké války. Byla tam předložena zpráva staršího majora (to byl takový titul) NKVD o stavu závodu, který vyrábí dělostřelecké granáty. Zpráva čistě statistická o tom, kolik je tisíc připravených výrobků ve skladech, kolik tisíc je ve výrobním procesu a kolik je materiálu pro výrobu granátů pro všechny fáze výkonu práce. Všechno, pochopitelně, jen rutina, ale překvapením bylo, kdo tuto výrobu vlastní – bylo to výrobní družstvo! A to se jednalo o výrobu několika desítek tisíc granátů, mohutná produkce!

Dětství jsem prožil v době Chruščova, kdy vztah k podnikání byl odmítavý, jak bylo v té době obvyklé. Živnostníka si nikdo nevážil. Státní podnik, to mělo vážnost.  Po přečtení této zprávy jsem se o to začal zajímat a snažil se porozumět, jak je to možné, že za sovětů, za Stalina, existovalo výrobní družstvo? První věc, na kterou jsem si vzpomněl, když jsem četl vzpomínky puškařů, inženýrů a výrobců, bylo to, že například v obleženém Leningradě vyráběli slavné automaty Sudajev ve výrobním družstvu. To znamená, že firmy vlastnily strojový park, obráběcí stroje a lisy, svařovací zařízení, vše dostatečně vysoké technologické úrovně. Pak jsem začal hledat informace o družstvech a dozvěděl jsem se úžasné věci. Ukázalo se, že v době vlády Stalina bylo podnikání v podobě drobných průmyslových podniků ve všech směrech a plně podporováno. Již v prvním pětiletém období bylo naplánováno zvýšení počtu členů družstev 2,6krát.

Na začátku roku 1941 Sovnarkom (Rada národních komisařů) a UV KSSS vydali zvláštní usnesení, kterým „dali přes prsty“ horlivým velitelům, zasahujícím do činnosti družstev, zdůrazňující povinné volby vedoucích družstev na všech úrovních, osvobození společnosti od všech daní a vládní kontroly maloobchodních cen na dva roky. Jedinou podmínkou bylo, že maloobchodní ceny by se neměly překročit stav pro stejné produkty o více jak 10-13% (a to i přesto, že státní podniky se nacházely v obtížných podmínkách: dávky nebyly). 

Aby vládní úředníci nebyli v pokušení stisknout “ podnikatele, stát určil i ceny, za které byly družstvům poskytovány suroviny, zařízení, místa pro skladování, doprava, nakupování. Korupce byla v zásadě nemožná. Dokonce i během války platila pro družstva polovina daňových výhod, a po válce jich dostali ještě více, než v roce 1941, zejména družstva invalidů, kterých po válce vznikalo mnoho&  

V těžkých poválečných letech byl vývoj družstev považován za nejdůležitější úkol státu. Četl jsem paměti svého současníka o jeho otci, hlavě velkého a úspěšného družstva, komunisty, válečného veterána. Byl pověřen vedením družstva v malé vesnici, kde žil. Jel do krajského města, během dne vyřídil všechny organizační záležitosti a vrátil se domů s několika listy dokumentů a s razítkem pro nově vzniklé družstvo. Takto, bez zbytečné byrokracie a průtahů bylo vyřešeno za Stalina vytváření nových podniků.

Pak začal nabírat přátele, známé, rozhodovat, co a jak kdo bude dělat. Ukázalo se, že jeden má vozík s koněm – stal se „vedoucím oddělení dopravy.“ Další vykopal pod zříceninou saturátor – zařízení pro provzdušňování vody – a sám ho opravil. Třetí dal k dispozici hospodářské budovy v jeho dvoře. Takže takto, „ten dělá to a ten zas tohle“, zahájili výrobu limonády. Projednali a schválili výrobu, uvádění na trh, rozdělení akcií – v souladu s příspěvkem na společné věci a dovednostmi – a dali se do práce. A šlo to. Po nějaké době začali dělat cukroví, pak klobásy, pak se naučili vyrábět konzervy – družstvo rostlo a rozvíjelo se.

O několik let později byl jeho předseda vyznamenán  Řádem za úspěšnou práci – jak se ukázalo, za Stalina se nerozlišovalo mezi těmi, kteří pracovali ve veřejných a soukromých firmách, každá práce byla čestná a právní předpisy týkající se zaměstnání a dalších souvisejících věcí obsahovala slova „… nebo členem družstva průmyslové výroby.“

Jaké bylo dědictví, které zanechal zemi Stalin v podnikatelském sektoru ekonomiky? Bylo to 114000 (sto čtrnáct tisíc!) obchodů a podniků různého zaměření – od potravinářství přes kovovýrobu a šperkařství až po chemický průmysl.  Pracovalo v nich asi dva miliony lidí, kteří produkovali téměř 6% z hrubé průmyslové výroby SSSR, přičemž družstva vyráběla 40% nábytku a 70% kovového nádobí, více než třetinu oblečení a téměř všechny dětské hračky. V podnikatelské sféře pracovalo asi sto konstrukčních kanceláří, 22 experimentálních laboratoří a dokonce i dva výzkumné ústavy. Navíc, v rámci tohoto odvětví byl provozován samostatný, nevládní, důchodový systém! Nemluvě o tom, že družstvo svým členům poskytovalo úvěry na nákup nástrojů, hospodářských zvířat a zařízení a na bytovou výstavbu.

Družstva produkovala výrobky kromě jiného také potřebné v každodenním životě. V poválečných letech v Rusku na 40% všech potřeb v domě (kuchyňské nádobí, obuv, nábytek atd.) bylo vyrobeno v družstvech.

První sovětské elektronkové přijímače (1930), první gramorádia v SSSR (1935), první televizní přijímače (1939) produkovalo Leningradské družstvo „Progress rádio.“

Podívejme se, jak se rozvíjelo podnikání za vlády Stalina. Podnikání skutečné, produktivní a ne spekulativní. Podnikání s čistou hlavou a pracujícíma rukama, které dávalo prostor iniciativě a tvořivosti, a které dělalo ekonomiku silnější a bylo ku prospěchu zemi i lidem. Podnikání, které bylo v péči a pod ochranou státu – o takových skutečnostech „demokracie“ jako je vydírání a korupce v době Stalina neslyšel nikoho.

Za těchto podmínek se podnikání rozrůstalo a sílilo. Leningradská firma „Tesař-stavitel“, která začínala v roce 1923 s výrobou saní, kol, postrojů a rakví, do roku 1955 změnila jméno na „Radista“ a měla rozsáhlou výrobu nábytku a rádiových zařízení. Jakutský podnik „Metalist“, založený v roce 1941 měla v polovině 50.let silnou tovární výrobní základnu. Vologodský podnik „Rudý partizán“, začínající s výrobou pryskyřice v roce 1934, v tom samém období produkoval tři a půl tisíce tun, a stal se velkovýrobou. Gatčinský podnik „Jupiter“ od roku 1924 produkoval galanterní potřeby, v roce 1944 po osvobození Gatčina přešel na výrobu toho, co bylo v zdevastovaném městě naléhavě zapotřebí – hřebíky, zámky, světla, lopaty, a na počátku 50. let vyráběl hliníkové nádobí, pračky, vrtačky a lisy. A takových úspěšných příkladů byly desítky tisíc.

Stalin a jeho tým rozhodně vystupovali proti pokusům zestátnit podnikatelský sektor. V celosvazové hospodářské diskusi v roce 1951 D.T. Šepilov, A.N. Kosygin trvali na tom, aby zemědělci svobodně řídili zemědělské podniky. O tom psal Stalin ve své poslední práci v roce 1952  „Ekonomické problémy socialismu v SSSR.“

Ale Stalin zemřel a do vedoucí funkce se vyšplhal mazaný darebák, „oteplovač mezinárodních vztahů“Chruščov. Vylil na Stalina proudy špíny, pomstychtivě připomněl Šepilovovi jeho vystoupení proti idiotským Chruščovovým nápadům  (starší generace si pamatuje Chruščovovu formulaci a k nim se připojivší Šepilov“). Za dobu pěti let zničil a rozdrtil vše, co po desetiletí opatrně, rozumně a důsledně budoval Stalin. V roce 1956 se rozhodl převést všechny podniky k roku 1960 na státní, s výjimkou malých družstev veřejných služeb, umění a řemesel, a družstev invalidů, přičemž jim bylo zakázáno prodávat pravidelně v maloobchodě své výrobky. Zničení řemeslného podnikání bylo kruté a nespravedlivé. Výše uvedený „Radista“ se stal státním podnikem. „Metalist“ – Opravy a mechanických zařízení. „Rudý partizán“ – Závod kalafuna. „Jupiter“ se stal státním podnikem Racek.  Majetek podniků byl ukraden.  Akcionáři přišli o všechny příspěvky, kromě těch, které mají být vráceny na základě výsledků z roku 1956. Úvěry, poskytnuté podniky jejich členům byly zahrnuty do příjmů rozpočtu. Distribuční síť a stravovací zařízení ve městech bylo zabaveno bez náhrady, ve venkovských oblastech za malý poplatek.

Není pochyb o tom, že znárodnění majetku, které se konalo po revoluci a bylo provedeno národem po staletích vykořisťování a okrádání hnusným a nespravedlivým systémem rozdělování bohatství, které samozřejmě muselo být předáno těm, komu po právu patří – všem pracujícím lidem. Vše, co bylo získáno spekulací, lichvou, podvody, finančním nebo policejním nátlakem mělo být vráceno lidu a použito v jeho prospěch.

Ale vlastnictví družstev, vytvořené a nashromážděné během sovětské éry v plném souladu se spravedlivými zákony, to bylo vlastnictví podložené materiálem a prací, ne papírově, ne vouchery, akciemi a další papíry, které jsou prostředky a nástroji podvodu a zneužití.  Majetek v podobě nářadí, strojů a zařízení, která byla často vybudována vlastními silami družstva, takové vlastnictví je oprávněné. Je to majetek, který slouží ne k vykořisťování jednoho člověka druhým, ale vytváří výhody pro všechny. Takový majetek zabavovat, jak to učinil Chruščev, nelze. (pozn.překl. – jak je vidět, lze&)

Nyní, před volbami, když propagandistická mašinerie vymývá nemilosrdně mozky všem podnikatelům s tím, že „přijdou zlí Stalinisté a všechno zabaví,“ musíme si uvědomit, že to byl Stalin, který vytvořil a udržoval perfektně fungující systém podniku – otevřený, produktivní, nespekulativní. Zajistil jeho ochranu před zneužitím a korupcí úředníků, stejně jako před lichvou, žijící z úroků, před bezohledným kapitálem. Nemohl ho ochránit před hloupostí a zlobou Chruščova, rádoby reformátora, předchůdce současného zkorumpovaného režimu, neposlal ho včas do gulagu.

  1. Janika

    Zasekla jsem se při překladu u několika výrazů, kdyby někdo věděl, zdůraznila jsem je barevně. Zejména by mě zajímalo, jak že se říkalo Chruščovovi, ten výraz se objevuje dost často.Článek samotný mě překvapil. Také jsem byla vychovávána v tom, že Stalin je synonymem zla. Ale, kdo nám to vlastně vštěpoval? Sami komunisté. Stojí za to zamyslet se nad tím, proč to vlastně dělali. Poslední odstavec se týká voleb v Rusku, takže jsem ho chtěla skoro vynechat, ale dostalo mě to odeslání Chruščova do gulagu :-).

    • Tribun

      S tou ochranou skrze gulag to je asi něco na způsob schovávání se v blázincích, které u nás provozovali disidenti. Prostě co je v gulagu, o to tuž se režim nestará.

  2. Kojot

    Někdy se obávám toho, že Nietzsche měl pravdu a neexistují žádná fakta, jen interpretace (a intepretace intepretací atd.). Nicméně: Rozhodně díky za článek, mám o čem přemýšlet. Pokládám za svou povinnost tyto dějiny nastudovat a udělat si vlastní názor, ale nějak tuším, že je to práce na celý život. Nu – budiž! :-)

  3. KAREL

    Hle družstevnictví jako relikt stalinismuDnešní politici ve službě kapitálu článek odmítnou s tím, že družstevní vlastnictví je vlastnictví společenské a to by v zásadě nemělo vůbec existovat. Apáge satanas. Řeknou, že omezuje svobodu jednotlivce a zamlčí, že rozšiřuje prostor pro demokracii ve výrobních procesech. Obnovení družstevnictví v celé šíři je kardinální úkol pro nejbližší období, je to prostor, který je možné a proto nutné na kapitálu vybojovat. Současná vláda hustící do nás ideologii individualismu vytváří pro tento druh vlastnictví všemožné překážky. Např. aby se neujala družstevnmí bytová výstavba, byla zřízena na podporu individualismu družstva vlastníků. Navíc OSVČ zvaná podnikatel je figurka proti kapitálu zcela bezmocná. Co se jen těch naivků za ta léta vystřídalo v kočárkárnách v nedalekém sídlišti. Šacoval bych to na víc než 2OO.

  4. Janika

    [2] Taky bych se chtěla dopátrat co nejblíže k pravděpodobnému, Kojote. Přece jen určitá vodítka se dají najít. Ale ne v "debatách" s těmi, co na ně určitá slova působí jak hadr na býka :-).Tenhle článek mě opravdu zaujal a byla bych moc ráda, kdyby se k němu vyjádřil někdo povolaný.

  5. Janika

    [3] Karle, když já se obávám, že takový systém s družstvy mohle existovat jen v té konkrétní době v Rusku, protože tam nebyl rozvinutý kapitalismus (jakožto vlastnictví kapitálu a jeho prostřednictvím ovládání námezdní práce). Když doba pokročila, přešlo tohle ranné stádium do státního kapitalismu s názvem "komunismus" (kdy kapitálovým vlastníkem jsou špičky mocenské hierarchie). Jestli by družstva fungovala v nějakém možném uspořádání i dnes, to netuším.

  6. Anonym

    To Janika:Druzstva a jenom v Rusku? Dokud nebyla rozbita Jugoslavie, cela jejich ekonomika, byla prave na drustvech. Takze ja bych tak jiste nenapsal poznamku "jenom v Rusku a v konkretni dobe". Studovat ekonomiku i jinych socialistickych republik…

  7. Janika

    [6] Děkuji za odkaz, Kojote, zajímavý článek, něco jsem připsala, snad nejsem moc protivná… Kopíruji:"pokládám za nejpřirozenější formu vlastnictví výrobních prostředků vlastnictví družstevní." No, neřekla bych. Družstva byla zřejmě vždy startovní pozicí k jiné formě. A co se týká té přirozenosti, tak si nejsem jistá, jestli dokáží přimět lidi k vykonávání té části práce, která je takzvaně "odlidštěná". Navíc děkuji za to, cos napsal o Libyi, zapomněla jsem u tebe.

  8. Janika

    [7] Anonyme, díky za připomínku. Ale můžu svoje původní tvrzení jen poopravit – družstevní forma hospodaření byla možná jen v určitých podmínkách v některých konkrétních dobách. Ekonomické vzdělání by mi jistě prospělo, ale samospasitelné taky není. Člověk může mít hlavu jako kompjůtr a přitom být od skutečnosti na hony vzdálen. To jsou pak ty spory o andělech na špičce jehly :-).

  9. hans

    Pro janiku"oteplovač mezinárodních vztahů" se v originálu vztahuje spíš k sovětské vnitřní politice, k "období tání".Jinak kouzelné věci o Stalinovi se občas najít dají, někde je vzpomínka člověka, jak po 53 roce coby školák zjistil, že po Stalinově smrti byly na základních školách zrušeny dva předměty – logika a ústava. Holt destalinizace…

  10. Janika

    Ten "oteplovač" byl jedním z výrazů, se kterými jsem si nevěděla rady a pomohl mi je pak přeložit Hamilbar. "Ottěpělščik" je kouzelný výraz a přímo z toho vyzařuje ta posměšná ironie :-). O Stalinovi bych ráda ještě něco našla, hansi, po tomhle článku mě to zaujalo. Než nám uzákoní popírání stalinismu :-).

    • dixi

      Janiko,něco o Stalinovi je na Leva-Netu,jaké úrovně nevím,nestihla jsem,pouze zaznamenala.Ale třeba budou zajímavé.

      • dixi

        no,to jsem teda zazářila,čtu a nevšimla jem si data,nesla jsem dříví do lesa.Někdy doháním,přečíst,co jsem nestihla a takhle to dopadá.Příště si dám pozor.

        • Janika

          Dixi, na tom není nic divného, že jste to přehlédla v komentářích, spíš mě těší, že jste si je potom přečetla, ony se asi komentáře moc nečtou. Ale hlavně – udělala jste mi opravdovou radost, že jste se k tomuhle staršímu překladu vrátila. Jsou takové články, o kterých bych si přála, aby nezapadly, a tenhle je jedním z nich.

  11. Janika

    Aha, tak to jsem taky nevěděla, díky, hansi. Našla jsem i ten výraz automat Sudajev v českých překladech, asi od podobných laiků, jako jsem já. Ono to překládání je pěkná fuška, nestačí jen znát jazyk, pozná se šíře vzdělání a rozhled. Navíc překládám narychlo, takže se za chyby omlouvám a jakékoli upozornění na ně vítám.

  12. hans

    Automat si pamatuji ze školních Pravidel českého pravopisu – je tam zmínka jak v 50. letech komunisti odstraňovali rusizmy z češtiny a mimo jiné ruský "avtomat" nahradili českým samopalem.U překladů je nejlepší, když víte předem, co se v textu píše, jenže proč potom překládat :-)O Stalinovi si můžete počíst na http://publ.lib.ru…hin_Yu.I..html Muchin je sice blázen (je tam kniha "jak Američani zfalšovali přistání na Měsíci"), ale zapálený stoupenec a čtivý. Začít můžete třeba u Убийцы Сталинa, nebo Сталин – хозяин СССР.

  13. Janika

    Parádní materiály, moc děkuji za odkaz. Zalistovala jsem si se zájmem, ale máte pravdu, že pochopit v cizím jazyce o co jde je těžké. Ještě tak článek a to z ověřeného zdroje. Copak přistání na Měsíci, o tom píše i Jan Kristek a ten vždycky ví, co říká. Blázen může mít pravdu, horší je blbec :-).

  14. hans

    Aha, ona tu nefunguje azbuka. Tak znova: zkuste prvních pár stránek z "Ubijcy Stalina" a "Stalin – chozajin SSSR". Jeho ruština je snadná a pobavení zaručeno.Popírat přistání na Měsíci, to jako věřit v placatost Země…

  15. Janika

    Máte pravdu, hansi, hezky se to čte. Ještě před těmito Vašimi tipy jsem začala jako první číst "Proč lidé chtějí Stalina". Stálo by toho za přeložení víc, časem určitě části zkusím.

  16. Janika

    Takže Stalin nebyl původcem zavedení jediného kandidáta při volbách, jestli to dobře chápu. Prosazoval kandidátů víc, ale prohrál to.Vláda Stalina před válkou byla dobou liberálních reforem, tak to je síla. Moc zajímavý článek, díky, hansi, i když jsem zatím přečetla jen tu první část.

  17. hans

    Chápete dobře :-)Žukov píše zajímavě (když vás baví hemžení politiků), byť suše a jeho knihy se nechají snadno vygůglit, záleží jen na času, který jim věnujete.

Odvaž se, potom se uvidí

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s