Stalin a podnikatelé

Napsal A.K. Trubicyn, přeloženo odtud.

Možná, že kdybych byl četl před pěti, šesti lety takový titulek, okamžitě bych si řekl, že řeč bude o likvidaci podnikatelů jako třídy, převýchově, pracovních trestných táborech a celkové likvidaci drobného podnikání. Jak by to také mohlo být jinak, Stalin je spojen s výstavbou socialismu, s plánovaným hospodářstvím, jak by zde mohlo být soukromé podnikání? Ukázalo se, že mohlo.

V době Stalina bylo dokonce velmi mohutně rozvinuté, zatímco Chruščev tento sektor ekonomiky v roce 1956 ukončil a likvidoval, spolu s vlastnictvím pozemků (které bylo mimochodem za Stalina až 1 hektar).

Poprvé jsem se začal zajímat o téma podnikání za stalinské éry, když jsem se probíral mnohasvazkovým vydáním dokumentů NKVD o období Velké vlastenecké války. Byla tam předložena zpráva staršího majora (to byl takový titul) NKVD o stavu závodu, který vyrábí dělostřelecké granáty. Zpráva čistě statistická o tom, kolik je tisíc připravených výrobků ve skladech, kolik tisíc je ve výrobním procesu a kolik je materiálu pro výrobu granátů pro všechny fáze výkonu práce. Všechno, pochopitelně, jen rutina, ale překvapením bylo, kdo tuto výrobu vlastní – bylo to výrobní družstvo! A to se jednalo o výrobu několika desítek tisíc granátů, mohutná produkce!

Dětství jsem prožil v době Chruščova, kdy vztah k podnikání byl odmítavý, jak bylo v té době obvyklé. Živnostníka si nikdo nevážil. Státní podnik, to mělo vážnost.  Po přečtení této zprávy jsem se o to začal zajímat a snažil se porozumět, jak je to možné, že za sovětů, za Stalina, existovalo výrobní družstvo? První věc, na kterou jsem si vzpomněl, když jsem četl vzpomínky puškařů, inženýrů a výrobců, bylo to, že například v obleženém Leningradě vyráběli slavné automaty Sudajev ve výrobním družstvu. To znamená, že firmy vlastnily strojový park, obráběcí stroje a lisy, svařovací zařízení, vše dostatečně vysoké technologické úrovně. Pak jsem začal hledat informace o družstvech a dozvěděl jsem se úžasné věci. Ukázalo se, že v době vlády Stalina bylo podnikání v podobě drobných průmyslových podniků ve všech směrech a plně podporováno. Již v prvním pětiletém období bylo naplánováno zvýšení počtu členů družstev 2,6krát.

Na začátku roku 1941 Sovnarkom (Rada národních komisařů) a UV KSSS vydali zvláštní usnesení, kterým „dali přes prsty“ horlivým velitelům, zasahujícím do činnosti družstev, zdůrazňující povinné volby vedoucích družstev na všech úrovních, osvobození společnosti od všech daní a vládní kontroly maloobchodních cen na dva roky. Jedinou podmínkou bylo, že maloobchodní ceny by se neměly překročit stav pro stejné produkty o více jak 10-13% (a to i přesto, že státní podniky se nacházely v obtížných podmínkách: dávky nebyly). 

Aby vládní úředníci nebyli v pokušení stisknout “ podnikatele, stát určil i ceny, za které byly družstvům poskytovány suroviny, zařízení, místa pro skladování, doprava, nakupování. Korupce byla v zásadě nemožná. Dokonce i během války platila pro družstva polovina daňových výhod, a po válce jich dostali ještě více, než v roce 1941, zejména družstva invalidů, kterých po válce vznikalo mnoho&  

V těžkých poválečných letech byl vývoj družstev považován za nejdůležitější úkol státu. Četl jsem paměti svého současníka o jeho otci, hlavě velkého a úspěšného družstva, komunisty, válečného veterána. Byl pověřen vedením družstva v malé vesnici, kde žil. Jel do krajského města, během dne vyřídil všechny organizační záležitosti a vrátil se domů s několika listy dokumentů a s razítkem pro nově vzniklé družstvo. Takto, bez zbytečné byrokracie a průtahů bylo vyřešeno za Stalina vytváření nových podniků.

Pak začal nabírat přátele, známé, rozhodovat, co a jak kdo bude dělat. Ukázalo se, že jeden má vozík s koněm – stal se „vedoucím oddělení dopravy.“ Další vykopal pod zříceninou saturátor – zařízení pro provzdušňování vody – a sám ho opravil. Třetí dal k dispozici hospodářské budovy v jeho dvoře. Takže takto, „ten dělá to a ten zas tohle“, zahájili výrobu limonády. Projednali a schválili výrobu, uvádění na trh, rozdělení akcií – v souladu s příspěvkem na společné věci a dovednostmi – a dali se do práce. A šlo to. Po nějaké době začali dělat cukroví, pak klobásy, pak se naučili vyrábět konzervy – družstvo rostlo a rozvíjelo se.

O několik let později byl jeho předseda vyznamenán  Řádem za úspěšnou práci – jak se ukázalo, za Stalina se nerozlišovalo mezi těmi, kteří pracovali ve veřejných a soukromých firmách, každá práce byla čestná a právní předpisy týkající se zaměstnání a dalších souvisejících věcí obsahovala slova „… nebo členem družstva průmyslové výroby.“

Jaké bylo dědictví, které zanechal zemi Stalin v podnikatelském sektoru ekonomiky? Bylo to 114000 (sto čtrnáct tisíc!) obchodů a podniků různého zaměření – od potravinářství přes kovovýrobu a šperkařství až po chemický průmysl.  Pracovalo v nich asi dva miliony lidí, kteří produkovali téměř 6% z hrubé průmyslové výroby SSSR, přičemž družstva vyráběla 40% nábytku a 70% kovového nádobí, více než třetinu oblečení a téměř všechny dětské hračky. V podnikatelské sféře pracovalo asi sto konstrukčních kanceláří, 22 experimentálních laboratoří a dokonce i dva výzkumné ústavy. Navíc, v rámci tohoto odvětví byl provozován samostatný, nevládní, důchodový systém! Nemluvě o tom, že družstvo svým členům poskytovalo úvěry na nákup nástrojů, hospodářských zvířat a zařízení a na bytovou výstavbu.

Družstva produkovala výrobky kromě jiného také potřebné v každodenním životě. V poválečných letech v Rusku na 40% všech potřeb v domě (kuchyňské nádobí, obuv, nábytek atd.) bylo vyrobeno v družstvech.

První sovětské elektronkové přijímače (1930), první gramorádia v SSSR (1935), první televizní přijímače (1939) produkovalo Leningradské družstvo „Progress rádio.“

Podívejme se, jak se rozvíjelo podnikání za vlády Stalina. Podnikání skutečné, produktivní a ne spekulativní. Podnikání s čistou hlavou a pracujícíma rukama, které dávalo prostor iniciativě a tvořivosti, a které dělalo ekonomiku silnější a bylo ku prospěchu zemi i lidem. Podnikání, které bylo v péči a pod ochranou státu – o takových skutečnostech „demokracie“ jako je vydírání a korupce v době Stalina neslyšel nikoho.

Za těchto podmínek se podnikání rozrůstalo a sílilo. Leningradská firma „Tesař-stavitel“, která začínala v roce 1923 s výrobou saní, kol, postrojů a rakví, do roku 1955 změnila jméno na „Radista“ a měla rozsáhlou výrobu nábytku a rádiových zařízení. Jakutský podnik „Metalist“, založený v roce 1941 měla v polovině 50.let silnou tovární výrobní základnu. Vologodský podnik „Rudý partizán“, začínající s výrobou pryskyřice v roce 1934, v tom samém období produkoval tři a půl tisíce tun, a stal se velkovýrobou. Gatčinský podnik „Jupiter“ od roku 1924 produkoval galanterní potřeby, v roce 1944 po osvobození Gatčina přešel na výrobu toho, co bylo v zdevastovaném městě naléhavě zapotřebí – hřebíky, zámky, světla, lopaty, a na počátku 50. let vyráběl hliníkové nádobí, pračky, vrtačky a lisy. A takových úspěšných příkladů byly desítky tisíc.

Stalin a jeho tým rozhodně vystupovali proti pokusům zestátnit podnikatelský sektor. V celosvazové hospodářské diskusi v roce 1951 D.T. Šepilov, A.N. Kosygin trvali na tom, aby zemědělci svobodně řídili zemědělské podniky. O tom psal Stalin ve své poslední práci v roce 1952  „Ekonomické problémy socialismu v SSSR.“

Ale Stalin zemřel a do vedoucí funkce se vyšplhal mazaný darebák, „oteplovač mezinárodních vztahů“Chruščov. Vylil na Stalina proudy špíny, pomstychtivě připomněl Šepilovovi jeho vystoupení proti idiotským Chruščovovým nápadům  (starší generace si pamatuje Chruščovovu formulaci a k nim se připojivší Šepilov“). Za dobu pěti let zničil a rozdrtil vše, co po desetiletí opatrně, rozumně a důsledně budoval Stalin. V roce 1956 se rozhodl převést všechny podniky k roku 1960 na státní, s výjimkou malých družstev veřejných služeb, umění a řemesel, a družstev invalidů, přičemž jim bylo zakázáno prodávat pravidelně v maloobchodě své výrobky. Zničení řemeslného podnikání bylo kruté a nespravedlivé. Výše uvedený „Radista“ se stal státním podnikem. „Metalist“ – Opravy a mechanických zařízení. „Rudý partizán“ – Závod kalafuna. „Jupiter“ se stal státním podnikem Racek.  Majetek podniků byl ukraden.  Akcionáři přišli o všechny příspěvky, kromě těch, které mají být vráceny na základě výsledků z roku 1956. Úvěry, poskytnuté podniky jejich členům byly zahrnuty do příjmů rozpočtu. Distribuční síť a stravovací zařízení ve městech bylo zabaveno bez náhrady, ve venkovských oblastech za malý poplatek.

Není pochyb o tom, že znárodnění majetku, které se konalo po revoluci a bylo provedeno národem po staletích vykořisťování a okrádání hnusným a nespravedlivým systémem rozdělování bohatství, které samozřejmě muselo být předáno těm, komu po právu patří – všem pracujícím lidem. Vše, co bylo získáno spekulací, lichvou, podvody, finančním nebo policejním nátlakem mělo být vráceno lidu a použito v jeho prospěch.

Ale vlastnictví družstev, vytvořené a nashromážděné během sovětské éry v plném souladu se spravedlivými zákony, to bylo vlastnictví podložené materiálem a prací, ne papírově, ne vouchery, akciemi a další papíry, které jsou prostředky a nástroji podvodu a zneužití.  Majetek v podobě nářadí, strojů a zařízení, která byla často vybudována vlastními silami družstva, takové vlastnictví je oprávněné. Je to majetek, který slouží ne k vykořisťování jednoho člověka druhým, ale vytváří výhody pro všechny. Takový majetek zabavovat, jak to učinil Chruščev, nelze. (pozn.překl. – jak je vidět, lze&)

Nyní, před volbami, když propagandistická mašinerie vymývá nemilosrdně mozky všem podnikatelům s tím, že „přijdou zlí Stalinisté a všechno zabaví,“ musíme si uvědomit, že to byl Stalin, který vytvořil a udržoval perfektně fungující systém podniku – otevřený, produktivní, nespekulativní. Zajistil jeho ochranu před zneužitím a korupcí úředníků, stejně jako před lichvou, žijící z úroků, před bezohledným kapitálem. Nemohl ho ochránit před hloupostí a zlobou Chruščova, rádoby reformátora, předchůdce současného zkorumpovaného režimu, neposlal ho včas do gulagu.

62 comments

  1. Jan Hruška

    Zmínka o Putinovi mi připomněla něco, o čem se obvykle nemluví: Jsou dvě odlišné koncepce demokracie. Ta první připomíná nedávno diskutovanou knihu Soudců. Lidé si volí jako autoritu toho, kdo se osvědčil. O takto pojaté demokracii se po mém soudu dá říci, že je nejméně špatným způsobem vlády. Jenže u nás se dnes hlásí o autoritu vesměs lidé, kteří se osvědčili jako lháři, podvodníci a deprivanti každým coulem.
    Druhou nám nabízejí anarchisti. Samosprávná demokracie, žádná autorita. Dovolil bych si tato hesla doplnit: Rychlá smrt společnosti. Podobný systém funguje jen v menších skupinách, sílně náboženských, kde autorita božstva nahrazuje autoritu lidskou. Jako příklad uvedu izraelské kibucy a družstva, postavená na socializmu. A tím jsem se dostal k tématu diskutovaného článku. Jeví se pravděpodobné – i když o tom nemám další důkazy – že se situace v družstvech, o kterých autor píše zhoršovala, jak slábnul náboženský náboj marxizmu – leninizmu. Nakonec mohlo být prospěšné nahradit autoritu náboženskou autoritou státní.

    • Janika

      Pane Hruško, tohle si myslím taky. Družstva jsou zřejmě slepou uličkou. Pan František Stočes, kterého si velmi vážím, je jejich zastáncem, píše o nich velmi zasvěceně a zajímavě, ale mě se pořád zdá, že cosi zásadního na samém počátku pomíjí. Moc ráda bych přišla na to, o co se jedná :-).
      Ještě se k tomu vrátím.

      • Dušan

        Ahoj janika.
        „Družstva jsou zřejmě slepou uličkou.“
        S týmto s tebou nesúhlasím. Treba si uvedomiť zloženie spoločnosti cca 87% ľudí sa dá priradiť k pracovníkom a sluhom. Družstvo zložené z pracovníkov bude fungovať (napríklad taká španielska ?mondragora?). Lenže k tomu musia byť ľudia cvičený (napríklad mondragora má svoje školy pre družstevníkov.) a určite by si družstvá začali tvoriť vlastné školy len je potrebná koncepcia od vedcov (cca 1%obyvateľstva).
        A súkromné alebo štátne podniky riadené výhradne pyramídovo môžu pozostávať z vodcoov/vojakov (cca 12%) a sluhov.
        Samozrejme toto je na dlhšie ale Chruščov bol proste alebo idiot alebo neobolševik. Jedno horšie ako druhé.

        • Janika

          Dušane, problém je právě v lidech, v tom, jací jsou. Přitom nemá cenu nad tím bědovat a pohoršovat se, lidé jiní nebudou. A když nějaký krásný projekt vypadá, že by mohl fungovat a stačila by k tomu jen maličkost – trochu, trošinku změnit lidi – tak jsem prozatím přesvědčená, že to dlouhodoběji fungovat nebude.

          Ale jinak ta myšlenka, že by 1% vědců něco mohlo změnit tím, že dají lidem směr, cíl, motivaci – tak ta je dobrá a má něco do sebe. Jen si zatím neumím představit, co a jak by to mělo být.

          • Dušan

            A vieš aký je ten problém?

            Nijak menší len ten že: „Len hlupák si myslí, že zlí ľudia nerobia zlé skutky.“

            Od prírody tu máme cca 4% ľudí ktorý nemajú svedomie (môžme ich rozdeliť na zločincov/násilníkov a zločincov/uhladených inteligentných kravaťákov ). Všetky -izmy a súčasné peniaze slúžia na to aby ľudia ktorí majú svedomie degenerovali na sociopatov výchovou. Do politiky sa vyberá ako fasáda sluhovia. To isté platí aj o úradníkoch. Preto stačí fakt málo psychopatov (ľudí bez svedomia) aby celá spoločnosť sa potácala na okraji krachu.

            Proste chýba KONCEPCIA riadenia spoločnosti ktorá by tých cca 4% vytláčala na okraj spoločnosti.

            Samozrejme toto je len v skratke ale na pochopenie základných dejov by ti to mohlo stačiť.

  2. vittta

    Prakticky to většinou bývá tak,že ty 4% lotrů vytlačují ze společnosti ty ostatní s tím,že se jedná o 4% lotrů.

    A s tím je veliký problém.

  3. Tribun

    S rehabilitací Stalina, nebo dokonce s jeho adorací, bych byl velmi opatrný, ale stejně opatrný, možná ještě opatrnější, bych byl s jeho démonizací. A už vůbec se mi nelíbí, když se lže jenom proto, aby byl čert ještě černější.

    V tomto konkrétním případě podnikání družstev ale myslím narážíme na hranice myslitelného. Ve standardním západním demokratickém (= kapitalistickém) modelu není družstevnictví svobodné podnikání, protože družstvo má pořád cejch společného vlastnictví bez jasné hierarchie vlastník-zaměstnanec. Takže to, co je z pohledu socialismu svobodné soukromé podnikání (protože nestátní) je z pohledu kapitalismu pořád jen socialismus. Z toho důvodu se Stalin u nás uznání za svoji podporu družstvům asi nikdy nedočká.

    • Janika

      Děkuji za komentáře, Tribune. K tomu prvnímu – ano, to je zajímavé srovnání, že v gulagu byl člověk ukrytý před státní mocí, podobně jako u nás v blázinci :-). Mě zase kolikrát napadlo, co všechno se mezi ty „strašlivé“ gulagy započítalo. Rodiče mé kamarádky se seznámili na budování Temelína – tehdy dobrovolná mládežnická akce. Kolik takových Temelínů, kde vlastně lidé byli dobrovolně, se do počtu gulagů započítalo, to už se dneska nedozvíme.

      Samozřejmě, že při rehabilitaci kohokoliv je třeba opatrnost. Ale škoda, že se to neříkalo při jejich zatracování, při vytváření „krvavých diktátorů“. Co nám řekne jednou historie? Kaddáfí byl krvavým diktátorem, kdežto Obama nositelem Nobelovy ceny míru.

    • Dušan

      To čo tu píšeš Tribun je KLAMstvo. A je jedno či vedomé alebo nevedomé. (Tá španielska Mandragora ti nič nehovorí že?)

      Klame preto lebo „zabúda“ na anglické družstvá pred 1.svetovou vojnou. Boli veľmi silné. Možno aj preto sa Anglicko zapojilo do 1 svetovej vojny ( alebo ju na popud VIS inicializovalo?) aby boli rozložené väzby medzi-ľuďmi. Nezabúdaj že dôvera sa rodí veľmi pomaly a družstvá sú hlavne o dôvere medzi družstevníkmi/pracovníkmi! Dôveru pyramidálne riadenie nepotrebuje (nie veľmi). Bohužiaľ na pyramidálnom riadení najviac profitujú paraziti a ľudia bez svedomia. Samozrejme aj v družstve je „pyramidálne“ riadenie ale len do určitej MIERy a v podstate tam prebieha „kopné právo“ a nie demo-kracia. Je to skôr VEDenie a nie riadenie. Áno to slovo má základ od vedieť/veda.

      Bohužiaľ už neviem zdroj/podrobnosti k tým anglickým družstvám, ale na stránke COOP Jednoty (družstva) je niečo naznačené.
      http://www.coop.sk/sk/zakaznik/o-nas/druzstva/hummene/o-nas/historia

      Ale aby si chápala NIEsom fanatik družstiev. Som za to aby boli uznané plnohodnotné 3 princípy podnikateľstva. Ps čítal som zákon o podnikaní aj na škole sme sa o sro a a.s. a inom učili ale to je nedostatočné
      1. Štátne (obmedzenej miere a len pár vyhradených podnikov, napríklad prírodné zdroje a prirodzené monopoly), (vodcovia+pracovníci+sluhovia)
      2. súkromné podnikanie majiteľ -zamestnanci =tu sa vždy preferuje silné pyramidálne riadenie (vodca + sluhovia)
      3. súkromné družstvá (na začiatku daňovo zvýhodnené) ( pracovníci + vodcovia)

      A o politickej reforme, daňovej reforme, pozemkovej reforme a sociálnej reforme ani nehovorím.

  4. skorna

    K Chruščovovi a poměrech v sovětském politbyru mohu doporučit film Vlčí smečka (dostupný na ulozto).

    • Janika

      Myslíte tenhle film: http://www.csfd.cz/film/73032-vlci-smecka/
      Jistě to může být zajímavé shlédnout. Ale když ony ty umělecké výpovědi moc objektivní nebývají. Vždycky jsou poplatné určité době, v tomhle případě zase době, kdy se poměry obrátily. Navíc my jako národ jsme zatíženi proti Brežněvovi silnými předsudky (ze zcela pochopitelných důvodů, to nám nemůže nikdo zazlívat, ale ovlivňuje to naše vidění).

  5. sax

    Tenhle clanek o Stalinovi je uplne uzasny….diky!
    Stavi totiz nasi situaci do uplne noveho svetla: svym zpusobem jsme opravdu svedky zaniku historie a tedy i konce spolecneho spoluprozivani. At uz dopadnou „objektivni“ hodnoceni Stalinovy ery jakkoliv, jedno je jasne: neexistuji zadna objektivni historicka fakta, ktera by nas spojovala jako celek.
    Z toho vyplyva, ze na poradu dne je vznik komunit, ktere si budou vytvaret svoji vlastni historii (komunity si samy budou interpretovat „fakta“ a vytvaret si vlastni dejinny pohled) a nejen historii, ale i sociologii, politologii…zkratka problem uchopeni spolecenskeho deni bude bude veskrze individualni (ci kolektivisticky), se zavaznym spolecenskym vykladam sveta je amen.

    Co tomu zatim brani? Prilisne lpeni na „objektivite“, snaha nevytvorit takovy system, ktery by mohl byt nekym povazovan za smesny, zavadivy, tendencni atd. Tohle vyuzivaji ruzni rusitele diskuzi, vstupujici do komunitnich hovoru a pouzivajici nastroj „vysmechu pro zaslepenost“, tedy ono „ale vy nevite, ze…lide jako vy hnali druhe do gulagu“ atd.

    Je to detska nemoc emancipace: stydlivost. Stydici se uzkostlive dba na nazor druhych a propada sebecenzure (rekl jsem to dostatecne objektivne?). Stydlivost neni nic nez strach z verejne pohany, zneucteni.
    Vlastne jde ve viru ve falesneho boha kolektivismu, viru v to, ze existuje nejaky vyssi zavazny vykladovy princip, rizeny kolektivni dusi. Obracene receno jde o neviru v sebe sameho.

    Chybu v diskuzi pod clankem tedy vidim v tom, ze se diskutuje o tom „jak to bylo doopravdy“, namisto toho, aby se rozvedly pocitove nitky, rozkravajici „co Stalin udelal dobre“.

    A jiste, jsou tu usi co naslouchaji a smiracke oci…obavy jsou na miste :o)
    Presto mi tu chybi spiklenecky ton a prebyva snaha po objektivite :o)

    • Janika

      Těší mě, že jste také „objevil“ tenhle článek, saxi :-).

      To s těmi komunitami, ve kterých bude přežívat (znovu vznikat) to, co v celku už fungovat nebude, je zajímavá myšlenka – no vida, a hned máme řešení toho, co by mohlo být dál, jak bychom mohli dál fungovat. Jen si myslím, že pro vznik komunit musí být nějaký vnější společenský rámec, který bude jejich existenci dovolovat, umožňovat.

      „Chybu v diskuzi pod clankem tedy vidim v tom, ze se diskutuje o tom “jak to bylo doopravdy”, namisto toho, aby se rozvedly pocitove nitky, rozkravajici “co Stalin udelal dobre”.“ – ano, to je pravda. Možná je to tím, že v sobě máme potřebu obrany něčeho, co bylo a stále je zatracováno, tak se snažíme doložit to, jak to bylo doopravdy. Ukázat, co Stalin udělal dobře, je vlastně totéž, jen je to důraznější.

      No a spiklenci, kéž by nějací byli, ale obávám se, že tak daleko nikde nejsou… :-).

Odvaž se, potom se uvidí

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s