O „dospělých civilizacích“

Druhá část. O „pranici v pískovišti“.

Napsal anlazz.
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

68103_original

V první části jsme hovořili o myšlence „dospělé civilizace“, podobné té, kterou ve svých románech „Mlhovina v Andromedě“ a „Hodina býka“ popsal Ivan Antonovič Jefremov. Ale k tomu abychom pochopili co to vlastně je „dospělá civilizace“, je nutné trochu prozkoumat tu „dětskou“.

Překvapivě metafora Pereslegina o tom, že současná civilizace představuje vlastně civilizaci „dětskou“, je, jak se ukazuje, mimořádně vydařená. Člověk současnosti, „dospělý“ ve svém přirozeném prostředí, se při opuštění tohoto prostředí překvapivě začíná chovat jako dítě. Vezměme si jen ty, tak nás znepokojující, problémy budoucnosti. Pro měšťáka má problém „supercivilizace“, neboli žádoucí budoucnosti lidstva (o nežádoucí by bylo třeba hovořit zvlášť), velice jednoduché řešení – asi jako mají děti o „životě dospělých“. Dítě je přesvědčeno, že to, čím se liší od dospělého, spočívá v síle. Přičemž „silou“ se rozumí ani ne tak síla fyzická, jako schopnost realizovat svoji vůli. Jednoduše řečeno, dítě se domnívá, že „dospělí můžou všechno“. Sníst tolik zmrzliny kolik se jim zachce, být dlouho venku, chodit spát po desáté hodině, koupit si tolik hraček kolik chtějí, chodit do kina na jakýkoliv film, atd. atp.

Samozřejmě, nám to připadá jako dětská naivita, a od jistého věku začíná člověk chápat, že rozdíl mezi dítětem a dospělým spočívá v něčem úplně jiném. Něco jiného jsou ovšem civilizace. Když jde o ně, dospělý člověk si překvapivě uchovává své „dětské myšlení“. „Dospělou civilizaci“ neboli supercivilizaci si představuje jako takový svět, jenž naplní všechna jeho současná přání. V první řadě si supercivilizaci představuje jako svět hojnosti. V představách současného člověka je „dospělá civilizace“ povinna poskytnout svým členům dostatek všeho, od exotických potravin až po hvězdolety. Žádné námitky týkající se ceny této hojnosti se nepřijímají (s výjimkou jedné, o které budeme hovořit níže) – jestliže civilizace není schopna ji poskytnout, pak je houby „super“.

Mimochodem, hojnost – to je „první level“ představ o „supercivilizaci“. Kromě něj existují i podstatně důležitější příznaky „supercivilizace“. Hovoříme-li o výše zmíněné síle, neměli bychom zapomínat, že v našem světě se toto slovo často používá jako synonymum válečné moci. Žádná jiná vlastnost se nestaví tak vysoko jako schopnost „vymazat“ libovolného protivníka. Současná sci-fi osídluje kosmický prostor ohromnými impérii čítajícími miliony planet a disponujícími mnohatisícovými flotilami. Dalo by se říci, že jestliže civilizace nedisponuje alespoň několika ubohými kosmickými bitevními loděmi, nelze ji považovat nejen za supercivilizaci, ale vlastně ani za civilizaci kosmickou. No a samozřejmě, celá ta masa létajícího železa má za povinnost provozovat vzájemné rozsáhlé masakry. Cíle těchto „megabitev“ jsou zpravidla nejasné – možná se jedná o dobytí nových planet (nebo obranu starých), i když něco takového postrádá smysl. Minimálně proto, že bitvy „megaflotil“ jsou daleko nákladnější, než teraforming jakékoliv planety (když už je tu přání získat nějakou tu část „nebeské pevniny“). I když, předvídajíce podobné námitky, mnozí autoři zavádí svého druhu „deus ex machina“ v podobě potenciálně antihumánní entity: všeliké „praZlo“, jakési hmyzu podobné organismy či „bohové chaosu“, kteří ze své podstaty touží zničit lidstvo…

I když, podrobně rozebírat problematiku „hvězdných válek“ zde nemá smysl, to je zvláštní téma, stejně jako problém vzájemných vztahů mezi civilizacemi. Důležité je to, že podobné představy jsou hlavním proudem lidského myšlení, převládající představou o budoucnosti – pokud tato, samozřejmě, nastane. Stejně jako dítě přenáší své dětské představy na život dospělých, tak i současný člověk vidí „supercivilizaci“ jako něco podobného současnému vyspělému státu: s mocnou flotilou letadlových lodí a vysokým HDP. Nejzajímavějším na tom je, že přít se s podobnými představami je velmi těžké. Je přeci naprosto zřejmé, že být dnes občanem USA je o hodně lepší než být obyvatelem jakési Guineje nebo Paraguaye. Ovšem bude-li podobný vztah „fungovat“ i v budoucnosti, má-li smysl přenášet tam tuto představu o žádoucím ideálu – o tom nepřemýšlí nikdo. Stejně jako žádné dítě nepřemýšlí o tom, k čemu je mu moře zmrzliny, stovky hraček a možnost zmydlit Vasku ze sousedního vchodu. Přeci, jasná páka, je to zlý člověk ten Vaska, sebral lopatičku – takže schopnost vyhodit ho z pískoviště je přirozenou a opodstatněnou nutností.

Při tom, překvapivě, rodiče odtahující od sebe peroucí se děti nijak neudiví tvrzení, že jestliže by se chovali podobně, již dávno by se vzájemně pozabíjeli. Ale při tom dále věří tomu, že pokrok spočívá v možnosti postavit nespočetné množství nových svazů letadlových lodí a kosmických křižníků (v budoucnosti). Proč? V čem spočívá problém podobného chápání vývoje současným člověkem? A čím skutečně jsou armády hvězdných křižníků: nezbytnou součástí budoucnosti, nebo nějakým artefaktem současných představ o ní? A nakonec, existuje způsob chápání budoucnosti člověkem, nebo je do konce svých dnů odsouzen vymýšlet ničím neopodstatněné fantazie?

***

Překvapivě právě odpověď na poslední otázku je klíčová. Odpovíme-li na ni, můžeme automaticky odpovědět na všechny ostatní. Ve skutečnosti, chápání budoucnosti – je nejdůležitější vlastností lidského rozumu. Právě ono dává člověku ty vlastnosti, které mu umožnily vytvořit to, co chápeme pod pojmem civilizace. Základem tohoto chápání je možnost odhalení nějakých zákonů vývoje – konstrukce specifického „modelu skutečnosti“, který obsahuje pro člověka nejdůležitější vlastnosti okolního světa. Právě znalost podobných zákonitostí umožňuje člověku zabývat se například zemědělstvím. Chápání toho, že zrno upuštěné do připravené půdy dá nový klas, je obrovským výbojem lidstva. Ale podobná představa je možná i pro složitější systémy, jako je například společnost. Právě proto, prakticky od samého počátku historie lidstva je pro člověka důležité pochopení tohoto problému – což se projevuje v tvorbě složitých nábožensko-mýtických systémů.

Rozbor těchto systémů – je zvláštní velké téma, zatím poznamenáme pouze jedno: při vší své zdánlivé iracionálnosti má mýtus vždy racionální základ – je představou o reálně ve světě probíhajících procesech (hlavně společenských). Zvláštností mytologického chápání je to, že se vytváří ve společnostech s velmi pomalou rychlostí společenských změn. Odtud – idea o neměnnosti, o „věčném návratu“ a nemožnosti opustit věčný koloběh přírody. Dávný kazatel psal:

„…Slunce vychází a znovu zapadá,
aby chvátalo tam, odkud vyjít má.
Severní vítr se mění v jižní,
sem a tam točí se, tam a sem,
kolem dokola stále vrací se.
Veškeré řeky do moře míří,
moře se ale nepřeplní.
Tam, odkud pramení, se řeky vrací,
aby pak odtamtud znovu plynuly…“

Právě tak ubíhaly dějiny z pohledu člověka po tisíciletí. „Vše je pomíjivost a honba za větrem“ a každá změna je nesmyslná, na místo svrženého přichází nový tyran, a každý pokus dostat se z tohoto koloběhu je odsouzen k nezdaru. Je pochopitelné, že v tomto světě věčné uzavřenosti, věčného návratu ke zdrojům, nemohly existovat žádné myšlenky na změnu světa. Objevily se, až když rychlost evoluce začala být v tom věčném koloběhu alespoň trochu viditelná. Ona profláknutá „doba osová“ – doba formování nových světových ideologických systémů, jež se pozvedly nad předcházejícími rodovými panteony, – je zároveň dobou světových říší.

Na rozdíl od minulých říší, existujících buďto v jednom a témže areálu po celá staletí, beze změn prožívajících nekonečné „světové cykly“, jako byl starověký Egypt, nebo rostoucích a hroutících se v průběhu jedné, dvou generací, jako Asýrie, nová impéria, počínaje Achaimenovci a konče Pax Romana, objevila ideu lineárního vývoje. Samozřejmě, ne hned, a ne všem, ale sama možnost proměny světa v cosi jiného, začala nositelům lidského rozumu docházet. Vrcholem takového světonázoru se stalo „napřímení“ věčného koloběhu do „přímky“, které se uskutečnilo s přijetím křesťanství. Cesta od stvoření světa do Posledního Soudu sice nebyla prvním, ale zato v dějinách nejznámějším případem futurologie. Křesťanství odhodilo představy o neměnném koloběhu světa a zavedlo nové, založené ne na pouhém nárůstu změn, ale na aktivní roli člověka v těchto změnách. Poslední soud měl započít teprve tehdy, až všem lidem na zemi bude kázáno Evangelium (Mt 24, 13–14). To je velmi důležité, – odteď se christianizace celého světa stávala kosmickým aktem, od kterého závisel chod dějin. Samozřejmě, hovořit o úplném vítězství nad „koloběhem světa“ se ještě nedalo – musela uběhnout řada století než se křesťanská eschatologie transformovala do ideje pokroku.

Mimochodem, utváření této ideje – je složitým a nejednoznačným procesem, který je třeba rozebírat zvlášť. Zatím se omezíme na to, že lineární interpretace dějin je sama o sobě – důležitým krokem v dějinách lidstva a že přechod k ní od ideje „věčného koloběhu“ se stal prvním důležitým stupněm k chápání historických procesů. Přesnější modely sociálního pohybu vyžadovaly větší množství historického materiálu, který tehdy ještě neexistoval. Historie coby věda se jako taková teprve rodila (Herodota mi nemusíte připomínat!), transformujíce se z „historiografie“ na vlastní historii, a nemohla podat kompletní obraz proměn světa. Může se to zdát překvapivým, ale podstatně perspektivnější se ukázala analýza relativně „současných“ událostí, o kterých zůstalo o hodně více zpráv, nežli obsahují staré kroniky. Právě na zkoumání současnosti se zrodila metoda, jež se stala následujícím (po ideji „lineárního pokroku“) stupněm k poznání zákonů vývoje společnosti.

Ve skutečnosti, její zrození bylo též zákonitým. K XIX. století dosáhla rychlost změn světa té hranice, která umožňovala studium zákonitostí těchto změn. Člověk i nadále žil svůj předcházející ospalý život, ve kterém dokonce ani války nebo revoluce nijak zvlášť neměnily ustanovený řád života. (A že těch válek v průběhu historie nebylo málo. Třeba ta třicetiletá svého času vzala s sebou třetinu obyvatel Německa, ale ani ona nedokázala změnit odvěký řád věcí.) Ale jednotliví myslitelé, pozorně studujíce obraz změn probíhajících ve světě, dokázali v nich vidět to, čeho si dříve nikdo nevšiml. Karel Marx a Bedřich Engels se stali prvními lidmi, kteří převedli problém „změny kvality“ z čistě filosofické a abstraktní do roviny praktické. Zbavili Hegelovskou dialektiku metafyzického „Světového Ducha“ a nahradili ho vývojem společenských procesů. Marxisty zavedený dialektický materialismus ukázal se býti mocnou zbraní: nejen že umožnil vyjasnit otázku zdroje společenských změn (stavše se zdrojem tzv. „historického materialismu“), ale umožnil také přistoupit ke studiu budoucnosti a zkoumat budoucí (ve vztahu k situaci poloviny XIX. století) evoluci sociálních systémů.

***

A ta budoucnost se ukázala býti značně podivnou, pohlédneme-li na ni očima průměrného evropského měšťáka předminulého století. Především, společnost, která měla nahradit tehdy existující systém, který marxisté nazývali „kapitalismus“, se mu neměla v ničem podobat. Vše na co byl měšťák zvyklý a co mu bylo tak drahé, bez čeho si život vůbec nedokázal představit – vlastnictví, peníze, kapitály, burzy, banky atd. – mělo beze stopy zmizet. A to, co mělo přijít – ne, ne utopické zámky-phalanstery, ve kterých lidé žijí v jakýchsi tajemných „falangách“ – byla diktatura proletariátu. Proletáři, jež byli od nepaměti tou nejnižší třídou (níže – jenom lumpeni), měli uchopit vládu do svých rukou. A při tom, suprise-suprise, dále pracovat v továrnách a nestěhovat se do, neznámo odkud se vzavších, zámků-phalansterů. Ostatně, diktatura proletariátu – to je pouze počátek, tak říkajíc rozcvička před nadcházejícími změnami.

To, co mělo nastat potom, bylo pro měštěnína už vůbec mimo chápání průměrného člověka. Odumírání státu, soukromého vlastnictví a rodiny vypadá do té míry děsivě, že se dá vysvětlit snad jen šílenou fantazií pomatených teoretiků. Jestliže utopické phalangstery ještě jakž takž zapadaly do obvyklých představ: vždyť na světě žije tolik podivínů, klidně se mohou shromáždit na jednom místě a uskutečnit svoji utopii – pak změna celé společnosti přesahovala všechny myslitelné meze. Měštěnín nechápal: cožpak on sám, nositel „slavného zdravého rozumu“ se vlastníma rukama zřekne vlastnictví, rodiny a – strašné jen pomyslit – státu. Kdyby tam nebyl ten poslední bod, dalo by se ještě uvažovat o nějakém donucení ke komunismu, ale odumírání státu přece znamená zánik „donucovacího aparátu“. Proto nepřekvapuje, že podobné uvažování mělo za následek vždy jen jedno – odmítnutí marxistických myšlenek (nebo alespoň jejich výše uvedené části).

Ale vážně, proč marxismus prezentoval tyto na první pohled tak podivné obrazy. Vždyť zřeknutí se vlastnictví, rodiny nebo státu skutečně vypadá podivně. Za prvé proto, že nejenom buržua a maloměšťák, ale ani dělník nijak netouží po něčem podobném: byla by hloupost myslet si, že dělník jen prahne po tom ztratit rodinu nebo dokonce soukromé vlastnictví (přesto, že žádné nemá). Dělník chce mít slušný plat, pracovat v práci s normovaným pracovním dnem, v létě jezdit na dovolenou atd. atd. A ještě, velmi často, dělník touží po tom stát se buržuem – nebo aby se alespoň jeho děti „vyšvihly mezi lepší lidi“ a našly si místo mezi „elitou“. A co se týče Marxem a Engelsem zmiňované nové společnosti, ta může být dělníkovi ukradená. Takže nám z toho vychází, že mezi obyvateli buržoazního světa není nikdo, kdo by si přál vybudovat tuto novou společnost (rozhodně ne v masových počtech). (To mimochodem ukázaly experimenty s phalangstery. Žádné mimořádné nadšení ve společnosti nevyvolaly.) Tak co tedy přimělo německé myslitele přijít s tak podivným obrazem budoucnosti? Záhada.

Ve skutečnosti nejde o žádnou záhadu. Prostě běžné myšlení (ten slavný zdravý selský rozum) neumožňuje pracovat s tak složitými systémy jako je například společnost. Z toho také vyplývá ta stoprocentní jistota, že jejich vývoj jde tím „nejlepším“, byť třeba jen pro většinu, směrem. To ovšem naprosto neodpovídá skutečnosti. Zdrojem žádné podstatné společenské změny nebylo nějaké výslovné (explicitní) přání, nejen jednotlivců, ale ani celých tříd. Tentýž kapitalismus vznikal ne proto, že se feudálům nebo rolníkům zachtělo této změny – určitě ne. Dokonce ani městské vrstvy, ona slavná „buržoazie“ (tehdy ještě tohle slovo nemělo svou kapitalistickou konotaci), nijak zvlášť netoužily měnit základy svého života. Kdepak, každá třída chtěla jen jedno jediné – zlepšení podmínek svého života. Pravda, vycházelo to ale tak, že zlepšení podmínek jedněch vyvolávalo zhoršení života jiných – co naděláte, tříd je mnoho a zdroje jsou vždycky omezené. Například zlepšení životních podmínek šlechty nesli na svých bedrech rolníci. Rozšiřování práv a možností měst mělo za následek omezování feudálních privilegií (města byla hlavní oporou královské moci v epoše absolutismu). Co se týče rolníků, ti samozřejmě nezískávali vůbec nic, ale kdyby se měly uskutečnit jejich sny, asi bychom hovořili o zániku velké části civilizace (což se dá těžko považovat za dobrý konec).

Celkově, vzájemný boj všech tříd musel dříve či později způsobit, že prostor pro kompromisy se vyčerpal. Feudální společnost skončila ve slepé uličce v okamžiku, kdy ještě více dřít rolníka z kůže již nešlo – protože veškerá kůže již byla dávno sedřená. Ale šlechtici a buržuové pokračovali v přetahování deky na sebe. Všichni víme, jak se krize vyřešila. Někdy revoluční cestou – jako ve Francii, jindy – relativně evolučně, jako v Anglii (ale i tam usekli Karlovi hlavu). Tato nová společnost zrušila všechny dřívější společenské vztahy, feudálové a měšťané se proměňovali v novou třídu – buržoazii (tak jak tento termín chápeme dnes), rolníci se proletarizovali a stávali se městskými nebo venkovskými dělníky. Ještě jednou připomenu – rolníci se vůbec nechtěli stát dělníky (a dokonce se tomu úporně bránili), ba ani šlechtici nehořeli touhou stát se podnikateli nebo úředníky. A dokonce obrovský počet obyvatelů měst usilovně lpěl na svém původním způsobu života, jako byly feudální cechy a gildy – ale pokrok byl neúprosný. Feudální společnost nemohla dále existovat – a tato krize musela být vyřešena, ať už si to většina obyvatel přála nebo ne.

Úplně totéž se muselo stát i s kapitalismem. Dříve či později se musela dostavit krize, která nemohla být vyřešena jinak, než změnou společenského zřízení. Samozřejmě o nějakém přání buržousta či proletáře se v takovém případě nedá vůbec mluvit: na pořadu dne není otázka plnění přání, nýbrž přežití společnosti jako takové. A teprve po překonání vrcholu krize začíná být aktuálním zlepšování života. Marx žil právě v tomto okamžiku – kdy se původní absolutní peklo pro dělníky proměňovalo na něco více méně snesitelného: zkracoval se pracovní den, zaváděla se minimální mzda, šel boj o zákaz dětské práce. Většina socialistů se domnívala, že právě tato cesta umožní řešit všechny problémy a povede k vybudování pro všechny přijatelné společnosti. Že stačí ještě kousek, a bude možno mluvit o smíření dříve antagonistických tříd v harmonické společnosti. Ovšem pro Marxe a Engelse takováto tvrzení byla absurdní. Nešlo ani tak o to, že za každým kapitalistovi vyrvaným drobkem byly roky usilovného boje a ono vykřičené zlepšování společnosti bylo spjato ani ne tak se snahou o harmonii jako se stoupajícím tlakem proletariátu. S neustálými stávkami, střety s policií, a konečně s činností aktivistů, žijících neustále pod hrozbou uvěznění. Šlo o něco jiného.

***

Šlo o to, že, stejně jako v tom případě s feudalismem, kapitalismus měl jakousi krajní mez své existence, bod, který nemohl nikdy a nijak překonat. Ten základní protiklad, který nemohl být vyřešen jinak, než totální změnou společenského řádu.

Marxismus vyvozuje základní protiklad kapitalismu jako protiklad mezi společenskou výrobou a soukromým přivlastněním kapitálu (ve „vulgárním marxismu“ se tomu říkalo protiklad mezi prací a kapitálem). Ono se to často vykládá velmi zjednodušeně: „dělníci vytváří nadhodnotu a buržousti ji prožírají“. Jenomže tento výklad přináší více škody než užitku. Většinou kapitalista na svou osobní spotřebu neutrácí zase až tak veliké částky: no dobře, deset milionů dolarů ročně, no, když už se moc snaží, sto! Ve srovnání s kapitály největších společnosti, které činí miliardy a desítky miliard – to není tak mnoho. Navíc, velmi mnozí příslušníci buržoazie (například v Evropě) nevedou nijak mimořádně luxusní životní styl – projevuje se vliv protestantské etiky. Právě z toho vzniká iluze o možnosti vybudování spravedlivější společnosti beze změny společenského zřízení: představa, že když všichni buržuové dokáží o něco snížit úroveň své spotřeby, mohou se tyto peníze dostat dělníkům, a ti se na oplátku mohou vzdát třídního boje. A tím vznikne ona vytoužená společnost „všeobecného štěstí“.

Jenomže je tu jedna drobnost, která spočívá v tom, že pod daným protikladem marxismus chápe něco jiného. Problém je v něčem úplně jiném: rozhodující část nadhodnoty, kterou kapitál odebírá dělníkům, nejde na osobní spotřebu „panstva“, ale na navýšení kapitálu. Za ty peníze se nakupuje další vybavení, staví se nové budovy, najímá se personál, financují se marketingové studie – zkrátka, dělá se všechno pro zvětšení firmy. Kapitál musí růst – to je absolutní zákon kapitalismu. Problém spočívá v tom, že růst musí všechny kapitály, zatímco zdroje naší Země jsou, jak je známo, omezené. A proto, v průběhu svého růstu, musí kapitály mezi sebou vést krutou válku. Může to vypadat překvapivě, ale tento boj je zároveň též příčinou, proč musí každý jeden kapitál růst. Ty, které růst odmítnou, dříve nebo později snědí. Co naděláte – dialektika života.

Kapitál má jeden jediný cíl své existence – vítězství v konkurenčním boji se sobě podobnými. Proto veškerou svoji činnost kapitalista optimalizuje se zřetelem výhradně k tomuto cíli. Všechna ta výstavba továren, průzkum nových nalezišť, aplikace výsledků vědeckého bádání, nové konstrukce a výrobní postupy – směřuje k jedinému cíli: předehnat konkurenci. V tom také spočívá hlavní rozpor kapitalismu: stvořil obrovský a složitý systém výroby, představující masu vzájemně provázaných a vzájemně závislých podniků, které současně mezi sebou válčí na trhu. Výroba jakýchkoliv výrobků je naprosto druhotná – důležitá je kapitalizace. Někdy se lze obejít i bez výroby čehokoliv – stačí růst kotace na burze. Nárůst burzovních spekulací a nadouvání „burzovních bublin“ jako byla známá „hysterie dotcomů“ má kořeny právě v tomto. Problém nespočívá v tom, jak se domnívá značný počet „expertů“, že „spekulativní“ kapitál vytlačuje kapitál průmyslový, ale že průmyslový i „spekulativní“ kapitál mají fakticky totožný cíl – konkurenční boj.

Tento boj nekončí ani dosažením absolutního vrcholu – ustavením monopolu. Může to vypadat překvapivě, ale monopolní postavení neruší konkurenci, pouze ji převádí do jiných forem. Od tohoto okamžiku firma-monopol musí vydávat všechny své síly ne na rozšíření svého trhu, ale na boj s těmi, kdo by ji potencionálně mohl sesadit z vrcholu. Ve skutečnosti se nejedná o nic nemožného. Nakonec, trh je trh, dokonce i ve své „monopolní“ variantě a těžkosti „převzetí“ vlivu monopolisty jsou kompenzovány neskutečnou atraktivitou takového „sousta“ (kromě jeho velikosti je třeba si uvědomit, že monopolista může zvyšovat cenu o hodně výše než je cena tržní, což má za následek potenciální „přehřátí“ trhu). Takže, únik ze systému neexistuje – monopol nemění podstatu kapitalistického systému, naopak ještě zjevněji demonstruje jeho podstatu: monopolista může (a zároveň musí) neomezeně zvyšovat svůj kapitál a jediné co mu v tom brání – je vliv jiných monopolistů (ze „sousedních“ oblastí), jak přímý, tak prováděný prostřednictvím státu (antimonopolní politika).

Ostatně, nebavíme se o zvláštnostech současného kapitalismu, ale o tom, že nezávisle na formě, jeho podstata zůstává stejná. Místo toho aby se staral o uspokojování potřeb občanů, stará se vždy o vydělávání peněz. Právě tento aspekt je základem „výroby“ kapitalistických krizí. Na konkurenčním boji založené mechanismy řízení nic jiného nedokáží. Miriády všelikých zpětných vazeb, neskutečné množství modelů chování, norem a pravidel – to vše je soustředěno jenom na to, aby ukouslo konkurentům alespoň kousek jejich koláče.

***

Toť on, kořen všech problémů, odhalený marxismem. Konkurence, jako boj o zdroje, jsoucí základem všech společenských vztahů, zachvacující všechny společenské třídy a vrstvy. To je důvod proč nepřipadá v úvahu ustavení společnosti „všeobecné harmonie“: je asi stejně pravděpodobné jako hypotetický „patriarchální ráj“, vymyšlený na konci feudální společnosti, s jeho bukolickými krajinkami a galantními kavalíry. Jak známo, místo „patriarchálního ráje“ přišla Revoluce s gilotinami a terorem, a poté – kapitalismus s jeho stroji „slupnul“ tu „bukoliku“ že po ní nezůstala ani stopa. Jenomže stejný osud očekává i jakýkoliv model „spravedlivého kapitalismu“ – jeho vnitřní princip nevyhnutelně povede ke zničení jakýchkoliv mechanismů určených ke stabilizaci nákladů konkurenčního boje. Jakékoliv akce mající za cíl blokovat nastoupení krize, mají za následek snížení komerční efektivity a návazně hledání cest jak je obejít. A brzy na trhu opět vítězí ten, kdo dokázal obejít kroky oněch „globálních regulátorů“ (nebo ještě lépe využít jich ve svůj prospěch, tak jak se to přihodilo například s MMF, jež se stal nástrojem v rukách naprosto konkrétních „hráčů“).

Chaotická podstata kapitalismu, neodstranitelná žádnými „kosmetickými procedurami“, jako např. keynesianství, vyhlíží zvláště hloupě ve srovnání s rostoucí silou lidského rozumu. Chaos skrývaný za geometrickými objekty závodů, za přesnou prací složitých strojů, chaos nacházející se za prací dělníka, inženýra, vědce, chaos ukrytý v nekonečném množství všelijakých plánů rozvoje, marketingových strategií a pojednání analytiků. A nakonec, to úplně nejhorší, chaos, podřizující si ohromné kolosy státní byrokracie a milionové armády. Imperialismus, jako nejvyšší stádium kapitalismu, kdy konkurence stoupá na úroveň megasystémů obsahujících stovky milionů lidí. Tento chaos již lidstvo stál několik desítek milionů přímých obětí prostřednictvím dvou Světových válek. A hrozí ještě větším počtem, v souvislosti s mnohokráte zvýšenou ničivou silou zbraní.

Kapitalismus narazil na své meze. Dále cesta nevede. Člověk nemůže nadále pořádat „pranice v pískovišti“, protože již vyrostl do té míry, že jakékoliv „pranice“ budou mít za následek takové počty obětí, jaké svět zatím neviděl. Ještě před První světovou válkou existovaly naprosto exaktní výpočty, ukazující, že se stane pro země, jež se jí zúčastní, katastrofou. Známá kniha Normana Angella „Velká iluze“ ve které anglický ekonom dokazoval, že válka nevede k rozkvětu, ale ke katastrofě, se před začátkem války stala bestselerem. Jenomže to nepomohlo. Nekonečné množství vzájemně provázaných konkurenčních zájmů nevyhnutelně vedlo k válce, a zde nejenom Norman Angell, ale i korunované osoby byly bezmocné. Jak známo, císař Vilém poté, co vydal příkaz ke vstupu vojsk do Belgie, plakal. Příkaz ale neodvolal. Nemohl ho odvolat – protože jiná cesta pro německý kapitál neexistovala. A dokonce i poté, když První světová jatka skončila a lidstvo na své vlastní kůži poznalo, co to jsou „hrůzy války“, kdy se zdálo, že již nikdy více lidstvo do této pasti nespadne – nic neskončilo. Za 20 let vstoupil svět do nové války, ještě strašnější než ta předcházející.

A pouze jedna událost světového významu, která se udála v intervalu mezi První a Druhou světovou válkou, umožnila lidstvu opustit tuto smyčku. Bavíme se o vzniku a růstu Sovětského svazu, státu, kterému obyvatelé Země vděčí za svoji existenci. A nejenom za ni. Právě vznikem Sovětského svazu dostal člověk šanci „opustit pískoviště“ a konečně dospět. A dokonce ani to, že to byl právě sovětský člověk, který se poprvé fyzicky zvedl nad planetu, která po tisíciletí sloužila jako aréna nekonečných „válek v pískovišti“, není vůbec náhoda. Ano, první pokus byl neúspěšný – úplný průlom se nezdařil. Chaos pevně drží člověka ve svých rukách. Nicméně právě tento příklad nám ukazuje cestu dalšího vývoje. Letadlo bratří Wrightů uletělo několik desítek metrů a při čtvrtém letu se poškodilo a již nikdy více neletělo. Ale právě od tohoto okamžiku získal člověk možnost svobodného letu a tisícileté sny o křídlech se dočkaly své realizace. Stejně tak SSSR je prvním, byť i neúspěšným skokem do budoucnosti, jež před člověkem otevírá počátek „dospělé historie“. Ostatně, o té bude následující část…

Reklamy

65 comments

  1. Janika

    To je myslím výborná úvaha, moc děkuji za překlad, Hamilbare.
    Některé části jsem měla chuť zvýraznit, například o tom, že problém kapitalismu nespočívá v tom, že rozmařilý kapitalista všechno sám „prožere“, a kdyby se „polepšil“, tak by nám všem bylo líp.
    Nezvratný proces přechodu feudalismu na kapitalismus a následně tentýž nezvratný proces přechodu kapitalismu v systém jiný – jak aktuální a dech beroucí téma.
    V neposlední řadě podtržený rys, který je kapitalismu vlastní – nutnost vyvolávat a neustále vést čím dál tím ničivější války, to by si měli všichni uvědomit a při velebení blaha volného trhu a demokracie to mít na paměti. Vyrůstala jsem za toho prozatím nezdařeného pokusu „socialismu“, kterému se dnes spílá. Tehdy byl mír považován za největší hodnotu. Cítím to tak dodnes.

    • Troi

      Pokud je to druhý díl, mohla byste Janiko dát do záhlaví odkaz na díl první? Já ten první nečetl a myslím, že i spostě dalších to usnadní hledání.

  2. lomikel

    dost sroubovane, nedostat se dnes dale nez marx, mixovat detske pohledy s s pseudovedeckou teorii nadhodnoty (sociologie a ekonomika jsou pavedy sami o sobe, nahrazeni hegelova ducha praci necini s idealisticke filozofie neco strukturanle jineno) to rekl bych dnes nestaci.

    Marx a Engls vytvorili ideologii, ne vedu, te neberu sve opodstatneni a urcitou funkcnost ( jako zaminky a informacni matric pro masy) pri ideovem osetreni revolucve v rusku. Jadru rozboru kapitalismu nebere jeho dobry uhel pohledu a prevratnost na tehdejsi dobu. Tragicke dusledky ale melo pokud se marx-leninismus nebral jako nastroj k strukrutovani lidske spolecnosti ale jako vedecka pravda.

    Podstatny problem clanku je ze nechape kapitulisus jako nastroj, ano jako nastroj ke strukturovnai lidske spolecnosti ;), ale opet jako jakousi obektivni dannost ktera byla nahrazena , dle vedeckych zakonu, novou spolecenskou formaci.

    Projekt revolue v rusku je treba zkoumat jako sled pucu a protipucu, ze kterych jen nahodou nevysli vitezne ty sily ktere ruskou revoluci na zacatku realizovali – skupina kolem Trockeho financovana zapadnimi bankeri, ale vysla z ni vitezne (jak se ukazalo docasne) skupine kolem Stalina jehoz nejvetsi zasluha je ta ze se rozhodle delat veci po svem, zachovat Rusko, a ze nechal stare Trockeho soudruhy odstranit.

    Naklady (materialni a lidske) na vyvoj produktu Socialismus neslo primarne Rusko, v CR jsem meli v podstate plusovou bilnaci protoze jsme prevzali jiz hotovy produkt. Bohum zel jsme dojeli na to ze i lide u moci uverili tomu ze marismus-leninismus je veda a ne nastroj k poradani spolecnosti ktery je treba udrzovat a aktualizovat. Dojeli jsme na to ze bylo vereno v nejake obektivni zakonistosti vyvoje, misto toho aby se zkoumala podstata moci, podstate konsensu ve spolecnosti a podstata formovani pohledu a cilu spolecnosti.

    • Sio

      Myslím, že pokud se marxismus-leninismus etabloval jako věda, klidně mohl vědou být. Ale vědu tvoří vědci, což si myslím otcové zakladatelé byli. Ale pokud to pak vzali do rukou ideologičtí pavědci, tak ji zavedli poněkud jinam. To samé platí o aplikaci. Podle toho, co čtu od současných ekonomů bych si myslel, že ekonomie je pavěda. Jenže ekonomie pavěda není, jen ti, co se jí zabývají se nechovají jako vědci, to je celé.

  3. Hamilbar

    Jenom poznámka. Následující část nebude, stejně jako nebyla část první. Ta první nebyla proto, protože pro nás, kteří jsme „Hodinu býka“ nečetli nebyla příliš srozumitelná. Ta druhá je zase postavena na sovětských reáliích. Leccos jsem v SSSR prožil, leccos z autorova textu pochopil, ale zjevně leccos také nikoliv. A což teprve ti kteří tam leccos neprožili. Při vší úctě.

    • Hamilbar

      Chybička se vloudila, správně mělo být: Ta TŘETÍ je zase postavena na sovětských reáliích.

    • Janika

      Vaše osobní dojmy a zážitky by mě moc zajímaly, Hamilbare. Napadlo mě, že člověka asi poznamená země, kde nějakou dobu žil. Khamis studoval v Rusku a byl takový, jaký byl. Bursík a Dienstbier zase brali rozum v USA, a co z nich vyrostlo :-).

      • jafa

        Jestli brekfest nebo zavtrak, tam bych to neviděl. Za politickým herectvím bych hledal režiséra.

  4. lomikel

    proc se na v marxismu objevovali ud pocatku uchylarny typu multikulti ? no proto ze cilem revoluce v rusku byla pro skupinu kolem trockeho celosvetova revoluce a prefabrikovani obcana na jeji substrat. taky je docela dobra otazka co bylo cilem tech kteri trockeho do ruska posali a kteri mu dali prachy ? muj nazor je ze jejich cilem byla parcelizace, dezintegrace ruska, viz dnesni ukrajina, a jeho integrovani do zapadni sfery vlivu.

    bohum zel ty uchylarny nam prezili na zapade ( a byly plne integrovany liberalismem) a jsou ted prezentovany jako autenticka levicova koncepce podle ktere by se mela poradat spolecnost. cil zustava stejny – prefabrikat svetove revoluce vzor 2.0 NOW

    • Janika

      A víte co, lomikeli? Mně jsou všechny tyhle úchylárny a výstřelky a co kdo kdy tím či oním sledoval za prospěch úplně šumafuk. Lidi jsou lidi a sebelepší ideu zpotvoří, viz třeba křesťanství. Těch zločinů, vražd, ničení celých civilizací, zvěrstv a mučení jeho jménem – a světe div se, ta původní idea povstává ze všeho toho svinstva neposkvrněná, jako maják zářící lidstvu. Podobně je to s myšlenkou rovnosti lidí v mírové a spravedlivé společnosti. Ta zůstává a přetrvává, koho zajímají cíle trockistů, proboha :-).

      • lomikel

        me, vas by mohli take protoze i nasi spolecnost touzi pretvorit k obrazu svemu skrze multukilti agendu formulovanou do zavaznych doporuceni evrospke komise, nebo primo do zakonu ktere ji odkyve evropsky parlament. pokud vas nezajima jak budou ve skolach morfovano mysleni vasich deti nebo vnuku treba v ramci sexualni vychovy buzerant – buzerant, pokud vas nezajima ze bude omezena svoboda projevu pokud nebudete projevovat politickou korektnost atd. pokud vas to nezajima tak fakt nevim proc vedete politicky nekoretni blog o politice ;)

        adorace ruske revoluce bez alepson pokusu o analyzuy procesu je k nicemu, tedy pokud si nedame za cil znovuozivit marxismus-leninismus jako ideologii k formovani mas. Pokud ano, tak jak jsme uz psal k ni neni mozne pristupovat kako k postatne krave ale jako k nastroii ktery je treba vyladit. Ani jako draft pro vyladeni legendy VRSR za ucelem indokrinaci mas, a tak to fungovalo, funguje a gungovat bude pokud chcete neco zmenit musite svou ideologii sirit, mi to neprijde dobre.

        • Janika

          Lomikeli, článek je právě o tom, že šíření ideologií vycucaných z prstu je na nic, věci se mění podle jiných zákonitostí. Ke vzniku kapitalismu nebyla třeba žádná propracovaná přesložitá teorie, stačilo těm, co viděli a věděli chytnout příležitost za pačesy.

          • lomikel

            kapitalismus, dnes uz lepe liberalismus je velmi vypulirovana ideologie s dostatecne propracovanymi praktickymi postupu, vy nesledujete ukrajinu ?:). zivelne je to je do urcite urovne rizeni, cim vyse nahoru tim vice je to standardni vertikalni rizeni. predatorstvi na nizsi urovnich je forma selekce vhodnych jedincu pro pozice za hranici trhu.

            to je presne to nepochopeni ze kapik je jen nastroj ne Svet.

            • lomikel

              prave proto uvahy stare 100 + let v jine situaci musi byt aktualizovany

                • embecko

                  To je mozna tou vzdalenosti od Evropy a konspiracnimi koreny z pocatku vzniku USA, ale pokud popisete Staty jako sektami ovladanou spolecnost (ci sektarskou puritanskou spolecnost), tak se nesektnete :o)
                  Akcent na verejnou konstantni zpoved a deklarativni vira totiz nutne musi vest k budovani ostruvku, ve kterych se muzete nejen projevit podle sveho naturelu, ale musite mit i schopnost obrany. Sektarska bunka je schopna absorbovat individualni perveze a jiu svoji existenci je schopna ji legitimizovat pred „svetem“. Ty drobne sekty tak nejsou nic jineho, nezli ilegalni guerilly a s nadsazkou lze i rici, ze maji mafiosni strukturu a pusobeni. Ale jinak to chapu, protoze v takove spolecnosti, tolik vyzdvihujici individualismus, jako prava individualita rozhodne nemuzete prezit.

        • embecko

          Ulohou noveho skolskeho systemu je pripravit nas na chudobu a nas s tim soubezne ozebracit. A to proto, abychom nemohli kupovat „cinske“ vyrobky. Dnes uz nejde o zisky, ale o to, aby vasi firmu (tedy jejich firmu :o) nikdo nekoupil (nikdo= Cinan). Oni maji uz penez tolik, ze si muzou koupit kazdy jednu zemekouli, k cemu je pak takove bohatstvi, ktere saha az do vesmiru?
          Proto TTIP, proto imigrace, proto multikulti, proto teplous kam se podivas. Chteji srazit trzni nasi prace tak, abychom delali ochotne za zlomek toho, co mame ted a necpali penize Cinanum, kteri by si je pak obratem mohli koupit.
          To mu se rika stabilita: po cele zemekouli se budou pohybovat stejni chudaci a jejich vladci nebudou mit takove nastroje (tolik penez), aby se mohli vzajemne ohrozit. Udrzeni klidu v ulicich je pak otazkou nekolika dronu…zkratka za babku 8-)

    • Sio

      Žádné multi-kulti v marxismu není, to snad se vám jen tak zdá. Multikulti je vynález superelit k rozdělení lidí chytře implementovaný do zkorumpovaných mozků předáků pseudolevicových hnutí a jimi vymytých mozků neschopných domyslet následky.

      • lomikel

        podivjte ja cekem na kritickou studii marxismu-leninismu (jen to pekne piste cele, marx by pusty teoretik, ideologii aplikoval az lenin a spol) v dnesnich souvyslostech s akcentem na praktickou aplikaci. Th. reformatovani na up to date ideologie kterou bude lze pouzit. Ja marxismus jako vychodisko nezavrhuji, jen neprikladam jeho zakonum status zakonu ale spise hodne sirkoce formulovanych tendenci ktere se potvrzuji nebo ne a jejich vysledky/progress nelze determinovat jinak nez statisticky.

        • Sio

          No, pokud ty tendence jsou tím nejlepším, co lze při poctivém vědeckém přístupu na současné úrovni poznání dosáhnout, pak bych to vědou klidně nazval. A jedině takové tendence, které splňují výše stanovené kritérium bych nazval marxismem. Skutečný marxismus by měl být vědou snažící se o co nejlhlubší a nejpravdivější poznání společnosti a jejích zákonitostí. Tak je myslím i definován. Takže, pokud se třeba poctivým výzkumem (ne někde v ÚSTR) prokáže, že Marx udělal někde chybu nebo to, co platilo v 19. století neplatí už teď, nechť jsou kánony marxismu změněny. Nejhorší je dogmatičnost, ta zničí spolehlivě každou ideu.

  5. Sio

    Zajímavé, čekal bych spoustu komentářů. Nebo to bylo tak složité? Či snad příliš marxistické? Myslím si, že autor má v zásadě pravdu. Ač bych radši, kdyby neměl, protože jestli ji má, je válka nevyhnutná.

    • lomikel

      ale asi se pletu protoze Sio vi to pripada jako dobra legenda ;)

      • Sio

        Připadá mi to jako dobrý pokus o analýzu. Ovšem pokud myslíte, že ne, je to přínosem, ale musíte k věci. Zkuste třeba vybrat z článku myšlenku, se kterou nesouhlasíte a napsat k tomu proč. Přemýšlet o výstřelech od pasu, kterých jste se tu dopustil ;-) natož na ně odpovídat, je neproduktivní, protože ani nejsou nejspíše k tématu článku.

        • lomikel

          uz jsme to psal
          1. nabubrely stil pana co vse vi nebo alespon tusi
          2. infantilizace na pocatku textu
          3. literarne-intelektualska koncepce textu, to je ta LEGENDA, nejde o analyzu ale zjeveni
          4. ani naznakem neni reflektovana slozitos proceu vyvoje produktu socialismu, naopak se tam v ramci LEGENDY cpu ty vase vedecke zakonitosti vyvoje :)
          5. text si neklade za cil zadnou analyzu ale jen expresy autorova pohledu na zivot – vesmir – a vubec na motivy marxismu.

          • Sio

            1. Co vám přišlo tak nabubřelé? Nějaká konkrétní věta nebo odstavec?
            2. Nic infantilního tam nevidím, jen se tam píše o nedospělosti splečností a bere se příklad s pískovištěm. No a co? Je to jen analogie.
            3. a 5. Jistě, není to vědecká analýza, jen sdělení vybraných úvah. Vědeckou analýzu by tu nikdo nečetl, byla by nejspíše objemná.
            4. Socialismus je odbyt jako úctyhodný ale neúspěšný pokus. Jeho analýza by byla asi nadlouho.
            Jaké jsou tedy podle vás zákonitosti vývoje? nebo žádné nejsou?

          • dixi

            A proč ne ? Jeho pohled na svět, napsaný srozumitelně. V mnohém s ním souhlasím. I s tím, že socialimus byl první, byť neúspěšný pokus, jak zformovat lepší společnost. Klacky mu házeli pod nohy ze všech stran, cizí i vlastní. To ovšem neznamená, že to byla cesta slepá, jak se nám dnes snaží namluvit. Ostatně v 89 většina národa chtěla zlepšovat socialismus, ne vracet se do kapitalismu. To, co se děje dnes, včetně hrozící další světové války, jsme si nepředstavovali myslím, ani v nejhorších snech.

          • Seal

            Není to analýza, ale esej :-) Spíš rozvláčná (jako velká část podobných ruských textů), ale určitě ne nabubřelá. Autor zkrátka seznamuje čtenáře se svým viděním nějaké problematiky aniž by bral v potaz jiné názory, což mu umožňuje právě ten zvolený žánr. Ale vás nejspíš jako vždycky irituje hlavně ten přežívající marxismus ;-) Představa společnosti, která nebude stavět na rozdílech mezi lidmi, to je už od nepaměti těžký úder na solar všem obráncům tradičních hodnot, kteří do kulturního dědictví po předcích jsou schopni zahrnout vedle národa třeba i Boha, cara a jeho rodinu. Šmankote, co by si asi tak s těmi darovanými penězi počal jak Trockij nebo i Lenin, kdyby milióny lidí neměly až po krk právě těch starých pořádků? V tom spočívala hlavní síla marxismu: Navazoval na hodně dlouhou humanisticko komunistickou tradici, která na rozdíl od církve hlásala, že spravedlivou společnost je možné nastolit už na zemi, pokud se podaří překonat všechny umělé rozdíly mezi lidmi. Určitě právě tahle pozitivní vize a nikoli hodně odborná kritika kapitalismu vytvářela hlavní mobilizační potenciál všech marxistických politických proudů. Marxova ekonomická kritika kapitalismu vytvářela v tomhle ohledu hlavně vědecký rámec, který byl sice pro běžného čtenáře hodně složitý, ale tím spíš vytvářel dojem nezvratnosti celkových závěrů (což se později odrazilo i ve vzniku specifické profese dogmatických vykladačů spisů „klasiků“). Jinak Marx sám byl hlavně přesvědčivým kritikem kapitalistického ekonomického systému, nežli úspěšným politickým činitelem, kterému by se dařilo přetvářet ten starý, zatuchlý svět linkovaný zákony o dosahování maximálního zisku. Proto asi i ruský autor pokračuje třetím dílem, který je nejspíš o tom, jaké byly obecné záměry a jak se to nakonec povedlo.

            • lomikel

              me prijde ze rikame dost podobne veci, jen kazdy akcentuje trochu jine casti. jedine kde se, mozna , rozchazime, je v hodnoceni marxismu-leninismu ( ja to spojuji vzhledem k realne praxy) , ja vbrdim ze to je ideologie ktere mela porazit jinou ideologie, neni to zadna apriory pravda nebo neco jako zakon. V podstate nadcasoce je jadro marxovich uvah, a pouceni z toho jake se ho ruzni lide pokouseli aplikovat ( tady je obri propast mezi marxovim popisem situace, mezi nejakou predikci kterou vyslovil a mezi tim jak toto bylo uchopeno a pouzitov v ideologickem boji).

              Ty miliony lidi nevedeli do ceho jdou, lze se, ci lepe prubezne se vytvari verze LEGENDY, na obou , vsech stranach. Pokud existuje panicky starch z pitvani se ve strevech ruske revoluce, tak to svedci jedine o tom ze pouceni z ni nebylo zazito, ze ti kteri se toho boji se snazi vzbudit z hrobu mrtvolu a ne dialekticky aplikovat teze ;).

              Abych upresnil svuj postoj, ja nemam nic proti ideologickemu boji, je to nutna soucast kazde politicke praxe, ani nemam nic proti koncipovani LEGENDY a jeji uziti v tomto boji, jen bych doporucil tu legend koncipovat jinak, bych byl schopen se vyrovnat s tim jak se kalil socialismus ( protoze at uz je nebo neni mrtvi, jeho parcilani koncepty nejak overene v praxi pouzivame, my na levici ;).

              Take si dovoluji trvat na tom ze pro dobrou LEGENDU je vhodne nejprve obsahnout, nebo se o to alespon pokusit, to co ma legenda adorovat, lze se pak lepe vyhnout nesouladu legendy a toho jak ot bylo 

            • lomikel

              btw. psal jste mi ze nehodlate delat nikomu uzitecneho idiota, asi na rozdil ode mne. tenhle clanke je navod na to jak se stat uzitecnym idiotem, zakladem je spokojit se s LEGENDOU jako s PRAVDOU. Budte konzistetni! ;)

              • Seal

                Proč bych neměl být konzistentní? Vy s tím textem z nějakých zásadních důvodů nesouhlasíte, no a mě se zase líbí autorův způsob myšlení. Ten jako vždycky oceňuji mnohem víc než superychlé kritiky, ze kterých se stala sebedestruktivní zbraň českého internetu. S autorem souhlasím hlavně v tom, že kapitalismus má dneska k sobě i hodně propracovaný alternativní ekonomický model, čímž se samozřejmě nemyslí Severní Korea, anebo jiné verze kasárenského socialismu. Nesdílím akorát tu víru v lidský pokrok, protože jak sám autor současně vlastně vysvětluje, ani utopickým socialistům nebo pozdějším marxistům se zatím nepodařilo vytvořit – narozdíl od církve – ucelený myšlenkový systém, který by umožňoval členům společnosti zařadit svůj život do nějakakého vyššího rámce, než jakým je zachování rodu a samotná materiální existence. Teda ne že by podobné pokusy nebyly. Ale ve srovnání s tím, co dokázala církev, když porážela „barbarství“, to vždycky byly jenom nedokonalé náhražky. A navíc z nich pak byl obvykle také pořádný historický malér, protože každá ideologie, která nad život jednotlivce klade nějaký výšší cíl nebo zájem, potom prakticky začne fungovat jako sekularizované náboženství. Je v tom objektivní danost, protože ideologie, které se snaží interpretovat svět a určit v něm místo člověku, jsou současně manipulativní. A tím pádem rovněž sektářsky, politicky nebo válečně zneužitelné. I když samozřejmě můžete věřit, že jde pořád ještě vymyslet něco tak pronikavě nového, že nejenom Marx a jeho dědicové zblednou závistí, ale hlavně se podaří vytvořit nějakou lepší budoucnost, ve které se pak všichni šťastně sejdeme. No já zase takový optimista nejsem, protože hodně z toho, co se dneska staví do opozice vůči současné verzi kapíku, mě spíš myšlenkově připomíná ten autorem zmiňovaný chaos, který stál v minulém století na začátku dvou ničivých světových válek.

                • lomikel

                  vzdyt rikam ze se v nazorech az tak nerozchazime, urcite nema ambice na to abych opravoval marxe. jednak na to nemam, jednak jadro sdeleni o fakticke nerovnosti lidi dane nerovnosti ve vlastnictci vyrobnich prostedku je jasne a dobre popisuje situaci jaka byla, a castecne jeste je, v klasickem kapiku.

                  kde ale citim deficit je v projasneni formulaci, nalezeni jadra marxova sdeleni, a toho co se casem ukazalo jako nepodstatne/neodpovidajici realnemu vyvoji spolecnosti za tech skoro 200 let.

                  Co se tyce analyzi ruske revoluce a nasledeho vyvoje tak vpodstate lze nalez dva pohledy, adoraci a zavrzeni. Ani jeden imho neni mozno pouzit pokud v tematu chci nalezt jak a zda byl marismus aplikovan, jak a zda se lide ve vedeni ridili marxismem a nebo jej pouzivali jako ideovou clonu pro sve vlastni metody, jake byly skutecne mechanismi umoznuji realizovst prevzeti moci ( ja proste na zakonitosti vyvoje, s takovou determinacni silou proslovene, tak jak jsou presentovany v marxismu neverim).

    • Janika

      Sio, ty tam čteš nevyhnutelnost války? Nevím, mně se ani nezdá.
      Co se týká množství komentářů, tak někdy bývá lepší se prostě jen tak zamyslet.

      • Sio

        Ano. V předposledním a posledním odstavci, pokud se nad ním zamyslím mi to připadá jako řešení rovnice.
        Já měl ten článek otevřený po nějakou dobu a nebyly tam ještě žádné komenty, tak mě to udivilo, myslel jsem, že jsem první. Mezitím jich tam několik přibylo. Moje chyba.

  6. embecko

    Jedno spicove video jako OT, s dovolenim…nejaktualnejsi, 3 tydny stary rozhovor s Fjodorovem, je to skoro jako detektivka, mozna to nejlepsi, co jsem na netu zatim videl, vyjma poradu o ufonech :o)

    • lomikel

      hezke, myslim ze ukol Fjodorocva je dalat to sotrejsi PR pro Putina. I kdyz nektere jeho uvahy sjou hidne dopredne/rozevlate a treba Saker ho bere co se Ukrajiny tice s rezervou – e.q. jako ne prilis validni co se predikci tyce zdroj.

      ono to az tak of topic neni, v rusku je provadena plyziva revoluce. jeji ideologie byt z marxismu-leninismu vychazi (dasin) a bere z nej urcite prvky je mu stejne vzdalena jako liberalismu ala USA.
      vyhazim z tohoto:
      http://www.zvedavec.org/komentare/2013/10/5703-putinuv-valdajsky-projev.htm

      • embecko

        To jste tu hodinku a cvrt zvladl tedy dost rychle :o) …me na Fjodorovovi zaujal ten az temer stalinsky pristup k problemu: vlastne velmi jednoduchy a svym zpusobem opravneny. Jak hezky rika: Copak tomu nerozumite? Tohle je mama, ta je dobra, tohle je tata, ten je dobry a tohle je cizi strycek a ten je zly :o)
        Onoto ma neco do sebe a je az ulevne to poslouchat (alespon pro mne), protoze odpada takovy ten odporny nanos „demokratickeho diskurzu“, k nicemu nevedoucimu, zmatecnemu, nejasnemu, korektnimu, nemohoucimu, bezcilnemu a opatrnickemu az k nevolnosti.

        • embecko

          A jinak samozrejme souhlasim, Fjodorova netreba brat prilis vazne ci k nemu dokonce vzhlizet; ta sila jeho rozhovoru podle meho spociva v jeho myslenkove technice (jak pisi vyse), v neevropsky chapanych technikach moci a az v odzbrojujici „Andersenovske“ uprimnosti (kral je nahy). Tedy jde o metodu, ktera, alespon dle meho, muze byt uspesna (minimalne na to ma). Poslouchat ho je skoro jako prozivat na obrazovce stret civilizaci :o)

          • lomikel

            to jste vystihl velmi presne, je brutalne uprimny ( i kdyz nepochybuji ze to ma pod kontrolou, tu uprimnost), me se to take libi, mam podobnou povahu. ale z povahy tech procesu jsou duleziti i ti co pracuji v utajeni v ramci 5. kolony.

            • embecko

              Fjodorov na to jde chytre jako u korupce (o tu tady tak jde, ze ano), tedy exemplarne, od hlavy. Korupci netreba vymytit v celem spektru, staci nahore a ona pak sama ustava i dole.
              Ted jde jen o to, jak silne zavazky 5. kolona k te ktere strane ma, tedy jestlli z pohledu Putina jiz neprestoupila bod obratu a nabidka protistrany rpo ni neni vyraznejsi (ci vice zavazna).

              • lomikel

                tezko to odhadnou, ale myslim ze jeste bude nejaky bod zlomu , kdy se bude rozhodovat a kdy obe (vsechny?:) strany pochopi ze dalsi taktizovani uz nema cenu, a pak se to sesype, otazka je co se sesype, doufam ze ne rusko a putin.

                • jednooký

                  Fojodorova sledujem už asi dva roky – ten chlap vie, čo hovorí, i prečo to hovorí, ako to hovorí.
                  Ale pripadá mi skôr ako jeden? z hovorcov nejakej skupiny v ruskej politike – ale nie ako vodca či tvorca „politickej hry“.

  7. embecko

    Jeste neco ke clanku, kde se pise:
    „Kapitalismus narazil na své meze. Dále cesta nevede.“

    Nechapu proc by mel narazit na sve meze a proc nevede zadna cesta dal. Kapitalismus narazil na sve meze v systemu liberalni demokracie a neni duvod si nemyslet, proc by nemohl pokracovat dal v systemu, udrzovanem skrze direktivni rizeni, jakoby polovalecne ekonomice.
    Pokud se US podari prosadit TTIP a udelat uzsi spojenectvi se svymi koloniemi (Australie, Japonsko, EU atd.), pak muze existovat jeste nekolik desitek generaci. Sice nebude uz tak ziskovy a bohatstvi se bude jinak preozdelovat, ale stale to bude system, stavici na kapitalovem vlastnictvi (velkych penezich, chranenych zakonem a udrzujicim skrze zakon v podruci ty, kteri nedosahnou na zdroje).
    Me ten clanek tedy prijde nejaky uplne horecnaty a ani vlastne nerozumim, co chtel basnik rici. Jestli byl CCCP prvni vlastovkou nove doby, pak tedy Panbuh s nami; jako bychom zapomenuli, jaky marasmus s nim prichazel a ze mu nakonec nezbyvalo nic jineho, nez se rozpustiti, to byla jedina reforma, ktere byl schopen :o)

    • Sio

      Myslím, že nenarazil na své meze. Ale nebezpečně se přiblížil k těm mezím, za kterými je jako jediné řešení válka. Co tohle? Myslím, dost upřímné, od toho profesůrka.
      http://aeronet.cz/news/rekordni-dluh-usa-a-ukrajina-jako-prostre
      dek-reseni-o-ukrajinu-vubec-nejde-jde-o-likvidaci-ekonomickych-v
      ztahu-evropy-s-ruskem-a-o-zachranu-us-krachu-evropou-transatlant
      icka-unie-a-odriznuti-evrop/

      • embecko

        O tom tu mluvim uz par mesicu, ale marxiste me vzdy umlci :o)
        Dobytim Evropy a utuzenim svazku kolonii se situace da protahnout o desetileti, mozna staleti. Muj dedecek bojoval v IWW, to je sto let a ja jsem tedy „zprostredkovany pametnik“ :o) ….sto let uplynulo a diky vychtrale hre s koloniemi se temer nic nezmenilo, oni maji opravdu nezmernou moc.

        • Sio

          Myslím, že žijeme v epoše velmi rychlých změn. Svět se mění řádově rychleji, než za časů WWI. Ale skleněnou kouli opravdu nikdo v rukách nemá… Tato doba, jako každé krizové období, přinese ještě hodně zásadních objevů a to i ve společenských vědách. A také přinese změny ve společenském vědomí. Jak ale dlouho bude trvat přechod k nějaké lepší společnosti – to Bůh suď.

            • lomikel

              Trosku se toho stranim, protoze se pomerne intenzivne zabyvam, prakticky, slovanskym duchovnem, tak nektere drevni :) idee tech ved mi jaksi nesouhlasi s mym vlastnim poznanim. receno hodne decentne :). Je to podobne jako s tim marxismem-leninismem, zkusili vytvorit Legendu a prehnali to. Tim nerikam ze tam nemohou byt zajimave veci ale jedna se spise o relativne soucasnou praxi/eklektiku nez o zaznamy na brezovych destickach.

              Podstatna vec je ze posvatne texty jsou vetsinou znakem stadia plosne hierearchizovane, nebo pokusu o ni, cirkve/nanozenskeho proudu ktera si osobuje pravo na to vseobecne platnou definici duchovna. Takove Slovanske nabozenske vnimani a ziti pred svym znicenim Rimem nebylo. Jediny pokus o centralizaci byl u nasich severnich bratsi kteri tak hodlali celit genocide pokrestanstenich germanu. http://cs.wikipedia.org/wiki/Polab%C5%A1t%C3%AD_Slovan%C3%A9
              Ani tehdy to nebylo zadne nabozenstvi knihy. Jadro duchovna neni v zadnem textu ale v osobnim prozitku a osobni praxy. Text muze mit pomocnou funkci.

              • embecko

                Ja to nestuduji nijak systematicky, ale samotneho me udivil muj vlastni pocit, ze pri cetbe nekterych clanku jako by se clovek vracel „domu“. V pripade autoru Ved (ty odkazane stranky nahore) mam dojem, ze jsou velmi bystri a ze to umi a ze vedi o cem mluvi. A ze dokazi presne vyhmatnout to misto, ktere coby vzpominka na vzpominku az zaboli, kdyse ho dotknou svym textem. Ono tezko pestovat staroslovanske duchovno bez psaneho textu, kdyz nezijete v prislusne komunite…takze at to delaji na Vedach jakkoliv (nemam duvod vam neverit), pak stejne musim rici, ze to delaji dobre (v ramci moznosti).
                Me tady eklektika nevadi, take ne, ze se berou trosku za misionare, to asi patri do tehle doby.
                Pokud jste se ovsem nekdy setkal s pokud mozno autentickymi staroindickymi texty, tak tam je to s tim „navratem domu“ trosku podobne…rozhodne to neni nejlepsi duchovni vysvedceni pro soucasnou atlantickou civilizaci.

                • lomikel

                  Indicke vedy a SLOVANSKO-ÁRIJSKÉ VÉDY jsou dve dost rozdilne veci, dle meho nazoru ty druhe jsou proste vymyslene v realtivne soucasne dobe na ruzne motivy. To neni apripory nic spatneho vsechny postavtne texty jsou vymyslene/inspirovane v case.

                  Urcite s vami nechci polemizovat o tom jaky skutecny dopad budou mit na kohokoli a na lidstvo za nejaky cas, zeptal jste se ja odpovedel :).

                  Btw. me vice vyhovuje http://ved.sk/ Co se tyce praxe tak jdu cestou vlastni zkusenosti a vlastnich cest do svetu vizi. Veskere spolecneske organizace mohou ale nemusi byt, dle meho nazoru jediny predpoklad je sam se aktivne zucasnit, ne (jen) jako clen komunity ale jako psychonout ;))

                  • embecko

                    Diky! Pokud mate nejake dalsi relevantni odkazy, tak mi je sem prosim jeste dejte. Indicke vedy s arijskymi neporovnavam jinak, nezli v jejich pusobeni, nicmene urcite stycne slozky bychom tam urcite nasli, rozhodne nejdou tyhle dve kategorie nejaky vyrazne prosti sobe.

                    • lomikel

                      http://rodnavira.cz/
                      decentrni stranky, seriozni udaje, je tam i fomrum ktere stoji za to jendo za cas zkouknout (zas takovy pohyb tam neni)
                      chyby presentace vlastni praxe na cestach ducha, coz treba u ziarislava preci jen trochu je.

                    • lomikel

                      http://moje-kniha-stinu.blog.cz/
                      lemi precizni stranky cloveka ktery prodelal zajimavy duchovni vyvoj. lze cist jako slovnik, nebo referenci zdroj k pochopeni principu „pohanstvi“ nebo lepe puvodnich pristupu k duchovnu. Zaber je siroky.

                      dalsi uz si najdete v odkaze na tech vyse zminenych strankach :)

                    • embecko

                      Diky moc, uz je to ve favoritech…
                      Na oplatku, pokud nahodou neznate Kozaka, zde trochu indicko- gnosticke kompilace. Opet nerikam, ze je treba si hned pred tim kleknout, ale urcity inspiracni moment tam rozhodne je.
                      Tady je kapitola o obeti, na uvod, doporucuji nevynechat prokliky na kapitolu zidovstvi:
                      http://www.gnostica.cz/obet.html

              • Sio

                V mém pojetí není marxismus žádná legenda, jen pokus o postižení zákonů společenského vývoje. Možná ne dokonalý. Znáte nějaký lepší?

                • lomikel

                  trosku skadlim, ale urcita podobrnost tu je, je nejake sdeleni na ktere se nabaluji vyklady, uceni bobtna. Rozdil mezi nabozenskym systemem sekty a ateisticky filozoficko-ideologickym systemem s ambicemi na masovy dopad a prenastaveni spolecenskych vztahu je ze ten druhy by mel byt snaze prezkoumatelny a mene dogmaticky , mel byt :)

                  • Hamilbar

                    No vemte si třeba jak nám nabobtnala Fyzika nebo Chemie. A ten jejich masový dopad. Faktem ovšem je, že tím dnes už slečnu neohromíte. To Vedy to je jiná. Držím palce.

                    • lomikel

                      :) jste neodhadl moje motivace, ja uz se zande slecny ohromovat nesnazim. jinak muj dojem je ze by kriceli hruzou jak z chemie a fyzicky tak i z marxe :)

                      opet se dostavame k jadru pudla ze srovnavat chemi nebo fyziku, mel jsme to poteseni chemii studovat ne vysoke skole a marxismus je osli mustek. Marxisum spada do katerogii sociologie, filosofie, ideologie, nebo gender studies. Nic proti temto oborum maji sve uplatneni ve sve oblasti pokud vnimame jejich limity, jejich metodika a vypovidajici hodnota vystupu je ale nejde jinde nez vyse zminovane vedy.

    • jednooký

      IMHO jedným z možných riešení krízy súčasného kapitalizmu je špirála – návrat k nejakej forme feudalizmu či dokonca „otrokárstva“. Niektoré spološenské javy a prejavy už tomu celkom dobre zodpovedajú…

      • Sio

        I to je možné. Superelity klidně hodí svět o staletí dozadu, pokud jim to přinese stabilitu jejich vlády a prospěch. A pokud je to v jejich silách.