Afghánistán jde ve šlépějích Sýrie

Napsal Manzal
Přeložil Ladislav Sýkora, převzato odtud.

afghanistan

Ke konci roku 2015 vypukl v řadách afgánské organizace Talibán rozkol, který ji rozdělil na několik skupin. Jedna z nich vyměnila bílý prapor Talibánu za černý prapor Islámského státu. Následovala řada případů, kdy se jednotlivé talibanské oddíly postavily na stranu IS. Hlavní současnou hrozbou pro Afganistán tak už není boj o moc mezi Kábulem a ozbrojenými skupinami, ale významný nárůst vlivu radikálních sil, vycvičených „specialisty“ ze Sýrie a Iráku. Jeden výsledek z ozbrojených střetnutí mezi těmito dvěma v Rusku zakázanýma organizacemi (Talibán a Islámský stát), vedl k obsazení jistého teritoria Islámským státem v oblasti Shindand, ležící nedaleko hranic s Iránem.

afghanistan2

Vítězní ozbrojenci vyvěsili černou vlajku IS a provedli masové popravy ve stylu, tak dobře známém ze Sýrie a Iráku. Momentálně v celé oblasti verbují mládež ve věku 18-20 let. Řadovým vojákům nabízejí plat, odpovídající v průměru 200 dolarům měsíčně, velitelům cca 600 dolarů – což je suma v této zemědělské oblasti Afganistánu více než významná. Za rok si tak lze přijít až 7200 dolarů, a to je více, než vydělá rolník pěstováním opia. Pro afgánskou, většinou nezaměstnanou mládež, je taková výplata velmi silným lákadlem.

Radikálně naladění mladí Afgánci jsou toho mínění, že Talibán se za 14 let bojů pozvolna „přežil“, a za celou dobu stejně nebyl schopen zemi ovládnout. Na rozdíl od Talibů, IS demonstruje jak v Sýrii, tak v Iráku, svou velkou dynamiku. Z počátku byl schopen za krátký čas kontrolovat velká teritoria Blízkého východu. Jednou z příčin toho, že se IS „ujímá“ v Afganistánu, je konflikt polních velitelů s vedením Talibánu. Závažnějším argumentem pro rozkol ozbrojenců ale nejspíš budou výnosy z plantáží máku a další příjmy, na které si teroristé brousí zuby. V řadě afgánských provincií se totiž, mimo narkotických laboratoří, nacházejí i naleziště zlata a smaragdů – hotový poklad pro teroristy, rozkrádající stát. Z Talibánu a IS se stali soupeři, přichystaní k ozbrojeným potyčkám za upevnění své moci v té či oné provincii Afganistánu. Zejména z tohoto důvodu si obě organizace vyhlásily vzájemný džihád.

Afganistán představuje jeden z klíčových cílů IS, nakolik ovládnutí jeho teritoria znamená získat předmostí, a dále pak pokračovat v rozpínání do sousedních republik Střední Asie, především Uzbekistánu, Tádžikistánu a Kyrgyzstánu. Teroristé pohlíží na Afganistán, Pákistán, na část Střední Asie a východní Irán jako na „provincii Chorasán“, a je pro ni už dokonce jmenován její velitel.

afghanistan3

Hrozba přiblížení se terorismu k nám se zvyšuje tím, že mezi stoupenci IS je čím dále více obyvatel republik, jež s Afganistánem sousedí – Tádžikistánu a Turkmenistánu, s velkou nezaměstnaností. A v těchto státech se nechává vábit zvláště nemajetná a chudě žijící mládež a přidává se na stranu teroristů. Podpory se teroristé mohou dočkat i ze západní oblasti Číny – muslimské autonomní oblasti Říše středu se už dávno třesou na samostatnost a nezmeškají ani jednu příležitost začít válku. Nakolik je tato hrozba reálná, můžeme usoudit z chování Iránu, který se až křečovitě snaží o spojenectví s Ruskem. Před Teheránem stojí úkol číslo jedna – IRI (Islámské republice Irán), hrozí terorismus ze všech stran.

Předpokládám, že není nutné objasňovat, čím je pro nás rozšíření terorismu do Střední Asie nebezpečné. Vezmeme-li v úvahu množství migrantů ze zemí, které se potenciálně může dostat pod vliv IS, pak bez příslušného odporu ještě než se dostanou k hranicím, se hrozba terorismu stane citelnou jako ještě nikdy. Jak už bylo řečeno, noví následovníci teroristů jsou nadšeni nejen honorářem, který budou dostávat díky obsazeným nalezištím, plantážím a logistickým trasám, ale také okázalými vítězstvími a dosaženými vymoženostmi. A na ty mohou dosáhnout jen tehdy, když soupeř podceňuje cílevědomost jejich vůdců.

Tak se to kupříkladu stalo s iráckým Mosulem, který se soustavně po 4 měsíce snažili od teroristů osvobodit. Jenže místo aby bojovníky zneškodnili, tak je irácká a koaliční armáda „vytlačila“ z města do sousední Sýrie. A teď ovšem již musí bombardovat syrská města, aby svou chybu napravili… K vytváření stále nových ozbrojených skupin by nedocházelo, kdyby se zúčastněné země domluvily na společném postupu proti extremismu. Mohly by sáhnout po širším taktickém útoku, jenž by teroristům minimalizoval možnost včas se přeskupit. Tak by se jim nepodařilo obsazovat jednotlivá naleziště, jež se stávají zdrojem výplat nových branců, a tehdy by „úspěchy“ IS nebyly motivací pro radikálně smýšlející muslimskou mládež.

Rozdrtit IS v Sýrii je pro Rusko jedinečná šance, jak nedopustit otevření „druhé fronty“ v bezprostřední blízkosti vlastních hranic. Právě proto se vede jednání v Astaně, a dokonce poněkud pajdavé rozhovory v Ženevě. Vše, co jen trochu umožňuje vítězit nad terorismem, např. útok spolu se syrskou opozicí, anebo současný útok s dalšími účastníky protiteroristické koalice, je garancí toho, že místem boje s terorismem zůstane Blízký východ.

 

 

Advertisements

5 comments

  1. Ondřej

    Myslím, že by byla pro Rusko vhodná intervence do těchto provincií v Afghánistánu v podobném gardu jako ta do Sýrie. Tam to zvládli a napříč USA. Možná by svoji přítomností dokázali vytlačit tu americkou podporovanou tamní vládou Abdulláha Abdulláha podporou některých ze skupin, které nejsou teroristické ale bojují proti vládě pod vlivem USA.

  2. Janika

    Musím se kajícně přiznat, že jsem Taliban a Islámský stát považovala za totéž… V čem se vlastně zásadně liší, nevíte někdo?

    Jinak si myslím, že na Afghánistánu si už vylámalo zuby jak Rusko, tak USA a nikdo se tam moc nepohrne.

    • MaB

      V čem je rozdíl ? Velice stručně vyjádřeno :
      Daech je pan-islámská organizace, která se snaží vytvořit politickou formaci, zahrnujíci všechny muslimské země a území. Pro to je připraven vést džihád v celosvětovém měřítku. V čele islámského státu je Abu Bakr al-Baghdadi, který požaduje věrnost všech muslimů na celém světě. Zdůrazňuje, že současná existence dvou kalifátů není možná.
      Taliban se snaží pouze osvobodit Afghánistán od mezinárodní okupace, proto požaduje okamžitý odchod mezinárodních sil z afghánského ùzemí
      Další rozdíly se týkají oblasti teologie. Taliban vyznává hanéfismus, který je nejstarší ze čtyř sunnitských škol. Také respektuje sufismus, a to je důvod, proč se snaží vyhnout se konfliktu se šíity.
      Naproti tomu Daech vyznává salafismus, což je větev sunnitismu, nevěří v sufismus a šíity nazývá „falešní věřící“.

  3. Sam Elles

    Zaujalo mě, že autor dal dohromady rozpínavost islámského terorismu s nezaměstanností. S tím si dovolím souhlasit. Po rozpadu SSSR a „sovětského bloku“ vznikla (pravděpodobně plánovaná), šance obohacení některých a ožebračení všech ostatních. U nás sice na poměry nadáváme, ale nedovedu si představit to bezohledné drancování v některých postsovětských státech. A výsledky jsou tu. Ukrajina a její predátoři, včetně „petrolejové princezny“ Tymošenkové, postsovětské muslimské státy – snad s výjimkou Kazachstánu, kde má Rusko kosmické rampy.
    Samozřejmě je to jen jeden z důvodů islámského tažení. Ten hlavní bych spíše viděl v rozbombardování Iráku a Libye, vrtání do Egypta, Tuniska atp. A co se Sýrie týče – ještě navíc v touze jistých lidí po „Velkém Izraeli“ (mezi dběma moři), a v touze nechat si Golanské výšiny na věčné časy a nikdy jinak. :-) A možná to vše souvisí. Protože vnuknout dostatečnému počtu fanatiků vyhlásit džihád a vychovat je k tomu, vyzbrojit, vycvičit – no, nějaký čas to zabralo. Přibližně tak od Šestidenní války. :-) Ale připouštím, že se mohu plést…
    Ačkoliv si myslím, že daleko od pravdy nejsem. Normální muslimové totiž nepotřebují západní bankovní lichvářský systém. Mají silnou soudržnost v rodinách – nejde je tak lehce po této stránce zdemoralizovat. Ale podnítit je k náboženskému fanatismu – to zase tolik práce nedá. Vždyť oni jsou přece jen JEDINÍ SPRÁVNĚ VĚŘÍCÍ. Ach Bože, Bože, chraň nás od tvých stoupenců .. :-)
    A když už jsem v tom, přidám ještě tenhle:
    Dvaja kamaráti, katolík a budhista, celý večer polemizujú o tom, čo nasleduje po smrti. Katolík verí v to, že sa po smrti dostane do neba, a budhista verí v reinkarnáciu. Nevedia sa zhodnúť, tak sa dohovoria, že ten, kto prvý umrie, objaví sa tomu druhému vo sne a povie mu, ako to v skutočnosti je. Katolík umrel skôr a tak, ako sľúbil, objavil sa budhistovi.
    – No povedz, ako to vlastne je? Čo sa deje po smrti? – pýta sa nedočkavo budhista.
    – Vieš čo, ráno vstaneme, raňajkujeme niečo ľahké, sexujeme, desiatujeme, sexujeme, obedujeme nejakú zeleninku, sexujeme, olovrantujeme, sexujeme, večeriame, sexujeme a potom ideme spať. Na druhý deň sa to isté opakuje.
    – Ó, takže si mal nakoniec pravdu, človek sa po smrti dostane do neba.
    – Ale prd, som zajac na farme v Nitre.

  4. Nerevar

    Pořád nemohu dostat z hlavy článek o zákazu afghánských dívek chodit do školy. To bylo někdy v polovině devadesátých let, krátce po zavraždění Muhammada Nadžíbulláha. Z celého článku vyzařovalo uspokojení z odstranění „komunistického režimu“ v Afghánistánu.

    Vraždou nepohodlného politika to vždycky začíná.