Přízvuk a jiné odlišnosti

22.5.2017

Traduje se, že když se ptali Leoše Janáčka, který jako správný příslušník svého kraje „mluvil kratce“, jestli je JanÁček nebo JanAček, odpověděl: Jmenuju se Janaček s dluhym a.

Už léta vlastním dvě CD, jejichž občasný poslech mě blaží. Jedno s názvem Café de Paris a druhé – Café de Paris Plus. A tak si, bez znalosti libozvučné francouzštiny, pouštím Maurice Chevaliéra, Edith Piaf, Jeana Sablona, Jeana Gabina, Bourvila nebo třeba Juliette Greco, abych jmenoval aspoň některé.

Ale protože jsem odjakživa – nevím proč – spíše zatížen na mluvené slovo, než na slovo zpívané, největší obdiv u mne sklízí Fernandel s recitací básně „L´Accent“.

Francouzštinou (snad kromě Je t’aime … :-) ) jsem zůstal zcela nepolíben, a ani v mém okolí se nevyskytuje nikdo, kdo by tento jazyk dost dobře ovládal, i musel jsem se léta spokojit s tím, že Fernandel tam prostě básní o přízvuku.

Líné prsty na klávesnici – holé neštěstí, přemítal jsem za usilovného ťukání na adresu MaB. Byla ve mně malá dušička, zdali vůbec zareaguje. A když zareaguje, jestli mi třeba nevynadá. A taky že jo! Vynadala mi hned v prvních řádcích – napsala doslova – avec plaisir – což jsem s jistotou identifikoval jako rozdílné od Ave Caesar, nejspíše něco jako – ó ne, s vámi nehraju – je tam sir a plai, což bude ve fránině jistě totéž, co v angličtině play – jenže nakonec jí to nedalo, a tak s potěšením zveřejňuji její úmyslně doslovný překlad básně Miguela Zamacoïse. Jen tak, pro potěchu ucha a povznesení ducha. Pro všechny, kteří si chtějí pochutnat na záchytných bodech jako např. Bretaň, bagažžž – zavazadlo, voajažžž – cesta aj. A napadá mě přitom: Je štěstí, když si lidé rozumějí, přes svůj přízvuk a jiné odlišnosti…

L’accent z La Fleur Merveilleuse

De l’accent ! De l’accent ! Mais après tout, en ai-je ?

Akcent ! Přízvuk ! Ostatně, mám ho ?

Pourquoi cette faveur ? Pourquoi ce privilège ?

Proč ta přízeň ? Proč to privilegium ?

Et si je vous disais à mon tour, gens du Nord,

A co kdybych já také říkal vám, lidé ze Severu,

Que c’est vous qui, pour nous, semblez l’avoir très fort ;

Že jste to vy, kdo, jak se zdá nám, ho máte velmi silný ;

Que nous disions de vous du Rhône à la Gironde :

Že my říkáme o vás od Rhony po Girondu:

Ces gens-là n’ont pas le parler de tout le monde

Ti lidé tam nemají mluvu jako ostatní lidi

Et que tout dépendant de la façon de voir,

A že vše záleži na tom, jakým způsobem se vidí

Ne pas avoir d’accent, pour nous, c’est en avoir.

Nemít přízvuk pro nás znamená, že ho máme.

Et bien non, je blasphème, et je suis las de feindre

tak to tedy ne, rouhám se, a už nemám chuť se přetvařovat

Ceux qui n’ont pas d’accent, je ne peux que les plaindre.

Ty, kteři přizvuk nemají, mohu jen politovat.

Emporter avec soi son accent familier

Odnést si s sebou svůj domácký přízvuk

C’est emporter un peu sa terre à ses souliers,

Je odnést si trochu své hroudy na střevících.

Emporter son accent d’Auvergne ou de Bretagne

Odnést si svůj akcent z Auvergne i z Bretagne

C’est emporter un peu sa lande ou sa montagne.

To je odnést si trochu svého mlází nebo hory známé.

Lorsque loin de chez soi, le coeur gros on s’enfuit,

Když daleko od domova s těžkým srdcem utíkáme.

L’accent, c’est un peu le pays qui vous suit,

Akcent, to je trochu země, která nás doprovází.

C’est un peu cet accent, invisible bagage,

Je to trochu ten akcent, neviditelné zavazadlo,

Le parler de chez soi qu’on emporte en voyage.

Mluva od nás, kterou si bereme na cestu.

C’est, pour le malheureux à l’exil obligé,

Je to pro nešťastníka k exilu nuceného

Le patois qui déteint sur les mots étrangers.

Dialekt, který pustí barvu na slova cizí.

Avoir l’accent enfin, c’est chaque fois qu’on cause

A konečně mít akcent, to je při každém povídání

Parler de son pays, en parlant d’autre chose

Mluvit o své zemi, i když se o něčem jiném mluví

Non ! Je ne rougis pas de mon bel accent

Ne ! Nečervenám se za svůj krásný akcent

Je veux qu’il soit sonore et clair, retentissant.

Chci, aby byl zvučný a jasný, halasný.

Et m’en aller tout droit, l’humeur toujours pareille

A odejít přímo, nálada stále stejná

Emportant mon accent sur le coin de l’oreille.

Odnášeje si svůj akcent v koutku ucha .

Mon accent, il faudrait l’écouter à genoux,

Můj akcent by se měl poslouchat na kolenou,

Il vous fait emporter la Provence avec vous

Nechá vám odnést si Provence s sebou

Et fait chanter sa voix dans tous nos bavardages

A rozezpívá svůj hlas ve všem našem klábosení

Comme chante la mer au fond des coquillages.

Jako na dně mušlí zní moře pění.

Écoutez ! En parlant je plante le décor

Poslouchejte ! Když mluvím, scenérii stavím

Du torride midi, dans les brumes du Nord

Z žhouciho jihu, v mlhách Severu

Il évoque à la fois le feuillage bleu, gris

Oživuje zároveň listoví modré, šedé

De nos chers oliviers aux vieux troncs rabougris

Našich drahých olivovníků, se starými scvrklými kmeny

Et le petit village à la treille splendide,

A vesničku s nádherným loubím révy

Éclabousse de bleu la blancheur des Bastides.

Poskvrní blankytem bělost Bastid

Cet accent-là, Mistral, cigales et tambourins

Tento akcent, Mistral, cikády a tamburíny

A toutes mes chansons donne un même refrain

Všem mým písním dává stejný refrén

Et quand vous l’entendez chanter dans mes paroles,

A když ho slyšíte zpívat v mé řeči

Tous les mots que je dis, dansent la farandole

Všechna slova, která říkám, farandolu tančí.

Napsáno grasyk Rubriky: Uncategorized Tagged with Autor: Ladislav Sýkora