Něco poetiky 7
O ztracených slovech
————————-
Když vezmeš tužku do ruky
je pozdě brečet nad tím
cos zapomněl nad ránem úsvitu
kdes nechal vykrvácet ten rým
Kytku cos vpletl do plotu
co chtěla dožít svůj den
co neměla možnost zkusit to
co znamená žít jen sen
Proč je tak snadné kladení
slov jednoho za druhým
když tenhle paroh jelení
počítá ze dnů ohně jen dým
***
Balada noci pro tu, co doopravdy miluji
———————————————–
Krásu, tu nejhlubší krásu, tu už jsem zažil
už vím, že nepotřebuji zažít víc
já vím, že jsem se až příliš snažil
já vím, že kdo chce moc, ten nemá nic
V oblaka moří tajemných vrhnu se vlnám vstříc
přijme mě, doufám, hladina temná
nezbude na pevnině z života mého zhola nic
vydám se na cestu, co zdvihá se ze dna
co měsíci v úplňku jak rubu je jen líc
Té, co doopravdy miluji
slzy mé nekanou, už vysušil je běhu čas
vzpomínky na dotek jen rozechvějí ruku mou
kdykoliv přivolám vzpomínky chvil zas a zas
***
Andělé
———
Andělé mezi námi,
probíhají nepoznáni
Občas se Tě dotknou,
zachvěješ se
Lásku najdeš, nepohneš se
Milá Tvoje v poli stojí
Vítr vane nad údolím
K úsměvu chybí čas
Kapky skanou mezi nás
Otoč se a uvidíš je
Křídly mávaj, nestydí se
Ostrov Janiky 
„že jsem se až příliš snažil“ – jak dobře to znám, a jak je těžké se tomu vyhnout :-).
Opětovně díky, Zoome.
Ano, :-) Jímavé verše.
Jímavé, to je to správné slovo.
Já zas děkuji za poskytnutí tohoto prostoru.
Ještě k tomuto:
Když vezmeš tužku do ruky
je pozdě brečet nad tím
cos zapomněl nad ránem úsvitu
Zvláštní věc, jak mnoho lidí má v noci tolik dobrých nápadů – a ráno je zapomene. Je to zřejmě tím, že mozek funguje v jiném režimu. Ty nápady se přitom mohou týkat nejrůznějších věcí. Kolikrát lituju, že jsem si je nezapsala, protože i když v podvědomí si umiňuju, že na tohle nesmím zapomenout – tak se probudím – a nic…
Jeden můj klient má prý vedle postele notýsek a všechno si hned zapisuje :-). Co jako vylepšit ve firmě a tak. I k takovým praktickým věcem se to dá využít, jak je vidět,
PŘISTAVIL JSEM SI ZRCADLO
od té doby se nenávidím
včera mě ale napadlo
že se v něm stejně neuvidím…
rozplynul jsem se děsem
nad tím, že vůbec nejsem
vůbec si nezávidím…
(Procházka urnovým hájem)
CHČIJU KLIDNĚ DOLŮ Z OKEN
– jsem přec pánem svýho domu!
přesto skrytě šilhám okem
copak dole říkaj tomu
Nic neříkaj, nic nevidí
jenom sedí v podřepu
klopí oči, snad se stydí
že mi serou do sklepů
(Bestiální něha)
NECHTĚ JSEM SI POLIL KAFEM
koncept se svým epitafem
zapomněl jsem jeho znění
a text už je k nepřečtení
Co teď vzkážu příštím lidem
(pokud někdo živý zbyde)?!
že jsem zde žil v sedmém nebi?
– vůbec nikdy jsem tu nebyl!
Něco vzkázat? – Co a komu?!
ty pitomče, směj se tomu!
– u konce až budeš s dechem
skončí s tebou život všechen!
(Bestiální něha)
VŠICHNI JSOU ZÁKEŘNÁ HLADOVÁ KLÍŠŤATA
jsou na svých prdelích vzájemně přisátá
a když se poslední na první zavěsí
pak z jeho prdele vlastní krev saje si
(Nové valčíky)
BÁSNĚ
J.H. Krchovský
NOCI, PO NICHŽ NEPŘICHÁZÍ RÁNO
Výbor z básnických sbírek
Smajlíku, tohle Vás oslovuje? Nic proti, mohla bych k tomu jen napsat, že to zrovna není můj šálek kávy, ale přesnější bude, že tyhle dveře se mi prozatím nechce otvírat. Ledaže by mě někdo přesvědčil, že je za nimi něco, co stojí za to vidět.
oslovuje… docela jo… minimalne se to rymuje a ten posledni ac od disidenta nekdy z roku 80 je dokonaly popis kapitalismu jak ho znam v realu.
Krchovský není špatný, ale mám raději Bondyho. U Krchovského mi ta vulgarita přijde někdy samoúčelná.
Tohle napsal na konci července 1990. Není co dodat.
Ještě nebylo vidět revoluci
která by proběhla za takového ticha jako ta poslední
týden se křičelo na Václaváku
a někteří dokonce čtrnáct dnů
Euforie vydržela tři neděle
protikomunistické štvaní mělo nejdelší život
vydrželo půl roku do voleb a má naději přežít
Nepředvídatelně nepatrná řada pisálků
napsala oslavné verše značně pokleslé kvality
vzniklo pár koláží „zesměšňujících a pranýřujících“
a série kresleného humoru
Ani jeden vtip se neobjevil mezi lidmi
unylí folkáči a vždy módní populární umělci zpívají
stále tytéž písně
a jen intelektuálové publikují své heroické vzpomínky
na 21.8.1968
a na utrpení kdy nemohli publikovat a museli mít
jeden čas i dělnické zaměstnání
a přitom dokázali nepřestat se scházet!
Nová generace se už orientovala střízlivě:
posledních 40 let neexistuje a před námi je jasná
a tvrdá budoucnost
nesouvisející s ničím
Bude – jak se tuší – krátká
Zanedlouho sebou začne házet
jako plechovka na kočičím ocasu
uvázaná k průseru světa rozděleného
na ty co vyhravše nevyhráli a nyní mocí mermo hledají
kam uteklo vítězství
a ty kteří si to odnesou nakonec za všechny
a to jsou vždy chudí celého světa
A když se nebudou chtít dát
budou trable
i u nás za pecí
No právě, Zoome, vulgarita, vztek, nenávistnost – takové verše mi připadají jako autoterapie :-). Poezie má mít ještě cosi navíc, možná tu bolestnou snahu shrnout to všechno v sobě a udělat krůček od toho někam výš, nebo k někomu.
Bondy není špatný. Mě docela zaujal Jirous. Ale nejsem žádný znalec.
Bez poetiky, jen inzerat
z Ceske republiky
Je mi 30 let, Hledám ženu k vážnému seznámení.
Profese:11 let poslanec Českého parlamentu
Vlastnosti: usilovnost, ochota těžce pracovat,
spravedlivost, čestnost, neúplatnost, pravdomluvnost,
boj za práva chudých.
ODPOVĚĎ:
Je mi 30 let. Profese: 15 let prostitutka.
Vlastnosti: panna, věrná, oddaná, skromná,
nezkušená, rodinně založená.
==============================
To je přesné, Astře :-). Jen ten poslanec moc netrefil, co ženy doopravdy hledají, co jim imponuje. A nakonec to možná netrefila ani ta prostitutka.
Teď jste mi, Janiko, připoměla jedno z hospodských mouder vyslechnuté od starých chlapů v době mé ještě velmi čerstvé mladosti. Seděli jsme u stolu a na přetřes přišlo právě „to co ženy doopravdy hledají“. No a jeden v tom hovoru vystupoval co by „znalec ženské duše“ což odůvodňoval tím že dovede ženám dobře naslouchat a tak často bývá jejich „vrbou“. No a když se na chvíli odmlčel, tak jiný, který byl do té doby potichu, do toho pronesl: „No jó. Chápavej si vyslechne ale hajzlík si zapíchá! Největší průser ženských je v tom že v manželství by chtěly mít voba v jednom balení.“
Presne na toto thema v opacnem gardu koluje vycet vlastnosti zeny, bohuzel pro muze, taktez ne v jednom baleni :-)
Když už je tady řeč o ženách a mužích, narazila jsem na toto šokující video:
Nejdřív se smějete, pak vás zamrazí – chlapec zoufale křičí „Neožením se s tebou“, pláče a brání se nátlaku ze strany holčičky (která je z pozadí podporována bavícími se – debilními – rodiči). Všimněte si, jak je holčička agresivní, začne okolo něho cosi upravovat a uklízet – ale to není projev lásky, to je projev majetnictví, odkazuje tím „muže“ do patřičných mezí. Má to holka dobře odkoukané a jen obdivuji, že chlapec cítí tu hrozbu.
Tam je hlavně evidentní, že ty děti neví, o čem mluví. Zato ta matka by zasloužila pořádný záhlavec.
Ale ta holcicka uz je skoro profesionalni zena… :o)
Kopíruje vzor své matky nejspíš.