Dveře ve zdi 67_a
Napsal Alexandrov_g
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.
Aby se čínští „nacionalisté“ sjednotili a usmířili s čínskými „komunisty“ bylo nutné je sjednocovat a usmiřovat. Tím se zabýval člověk jménem Patrick Hurley.
Zde se tím právě zabývá, zprostředkováním a mezi Čanem a Maem:
Člověkem byl Hurley mimořádně schopným, což bylo jedním z důvodů, proč ho koncem války jmenovali velvyslancem v Číně, přesto, že se jen nerad nechal omezovat „oficialitami“ a i v politice dával přednost jednání „svobodného umělce“. V každém případě byl Hurley jedním z mála lidí, kterým Roosevelt důvěřoval, přičemž důvěřoval ne snad ve významu loajality, ale ve významu „oka“, důvěřoval jejich „vidění“ té či oné politické situace. Takže když se „Pat“ Hurley začal cukat, sám FDR mu pevně řekl „Je to nutné Feďo… Musíš!“ A Hurley si oblékl frak, uvázal motýlka a vyrazil velvyslancovat do Číny.
Vyrazil tam proto, protože když v roce 1944 Američané zkontaktovali čínské „komunisty“, to co uviděli, na ně udělalo mimořádný dojem. Šlo o to, že válka se blížila ke konci a již od poloviny roku 1943 USA věděly do jaké přibližně konfigurace se poskládá poválečný svět a Číně v tomto světě vyhradily přesně vymezené místo. Čína měla být jednotná a silná, aby jako závaží visela na sousedech a jak bude vypadat vládnoucí tam „režim“ Američany až tak netrápilo. Dokud probíhala horká válka, USA pomáhaly v Číně té vládě, která byla nejen legitimní ale i vzdorovala Japonsku. Takovou mezinárodně uznanou vládou byl Kuomintang. Nedá se říci, že by bojoval dobře, spíše naopak, ale alespoň Japoncům „nepodlézal“, jakž takž udržoval v chodu státní instituce a ochotně „spolupracoval“ s Amerikou. „Co chtít více!“
Tak to ale bylo, jenom pokud se plány omezovaly na válku. Když ale na konci tunelu problesklo světlo, před Američany vyvstala otázka výstavby poválečné Číny. „Jak bychom tak mohli Čínu zorganizovat?“
Výsledek amerických úvah byl tento – z jejich pohledu měl Kuomintang pouze jeden nedostatek, zato ale pořádný! Za Kuomintangu se Čína stala královstvím korupce. Číňané jsou k tomu vůbec náchylní, ale Kuomintang, zřejmě proto, že byl stranou nacionalistickou, dovolil tomuto rysu národní povahy rozvinout se v cosi homérského. Když dorazili do Číny a rozhlédli se kolem, Američané byli šokováni podle jejich měřítek nepředstavitelnou korupcí, absolutní prodejností a zlodějinou. Doslova a do písmene jim poklesly paže.
Trochu odbočím: „Čankajškovým režimem“ byl fakticky ne sám Čan, ale jeho žena „madam Čan“, jejíž dívčí jméno bylo Sung Mej-ling. Žena to byla velice zajímavá a stejně tak zajímavá byla celá její rodina. Její otec Chan Ťiao-čung kdysi dávno odejel hledat štěstí do Ameriky, tam ho zpracovali Metodisté a pokřtili jménem Charles Soong. Když se Američané koncem XIX. století pustili do civilizační mise v Číně, dostali nápad poslat tam jako misionáře etnického Číňana a tak novopečeného křesťana Charlese Soonga poslali na universitu, kde studoval teologii a potom vypravili zpět do Číny. Tam on velmi brzy „vyrostl“ vydávaje a rozšiřuje Bibli. Zbohatnout, jak se ukázalo, nebylo těžké, Číňanů je v Číně jako smetí a tak s velikostí nákladů Bible nebyly žádné problémy. (Jestli to někomu přijde zajímavé, tak metodistou byl i plukovník House, ten pravda Bibli neprodával ani nekázal, ale i tak.) No a když vyrostl a zbohatl, pořídil si Charles Soong jako všichni Číňané velkou rodinu, měl šest dětí a mezi nimi tři sestry Sung Aj-ling, Sung Čching-ling a Sung Mej-ling. A protože se Charlesi Soongovi v Americe moc líbilo, tak svoje děvčata, když na to přišel čas, poslal získávat vzdělání do USA. Všechna tři děvčata se, poté co v Americe postudovala, „povařila“ se tam a získala mnohé styky, vrátila do Číny a tak, jak se pro děvčata sluší a patří, se vdala. Sung Aj-ling, poté co pracovala, zřejmě na umístěnku, jako osobní sekretářka Sunjatsena, se vdala za člena velmi vlivného bankovního klanu „Kchung“ – Kchung Siang-si, který se později stal jedním z ministrů Kuomintangu. Druhá sestřička, Sung Čching-ling, se rozhodla neplýtvat sebou na jakési bankéře, vynechala práci sekretářky a vzala si rovnou Sunjatsena, kdežto třetí, Sung Mej-ling, sbalila Čankajška. Číňané v té době říkali, že: „Číně vládnou tři sestry. Jedna (Sung Aj-ling) miluje peníze, druhá (Sung Mej-ling) miluje moc, a jenom ta třetí (Sung Čching-ling) miluje Čínu.“ Čínu milující Sung Čching-ling, pokud si vzpomínáte, pomohla svého času Ho Či Minovi opustit pro strýčka již nepohostinnou Čínu. Od roku 1954 zaujímala Sung Čching-ling různé státní posty a když v roce 1981 opouštěla náš hříšný svět podepisovala svoji soukromou korespondenci jako „Rosamonde Sung“. Metodistka opouštěla post prezidenta Čínské lidové republiky. „Jak bizarně se občas míchá ten balíček karet!“
A tak se stalo, že tři sestřičky sice neabsolvovaly Křížovou cestu, ale zato rozfofrovaly Čínu tak, že dokonce i světaznalým Američanům poklesla čelist. Ale protože poklesávat to nemělo jim, ale někomu jinému, začali se rozhlížet, a když se rozhlédli, zjistili, že moc toho na výběr nemají. K dispozici byl Kuomintang a „Kominternou“ vydupaná Komunistická strana Číny. A Američané poslali ke komunistům Pata Hurleye, který tehdy ještě nebyl velvyslancem, ale byl „osobním vyslancem prezidenta Spojených států“, kterýžto status mu umožňoval absolutní svobodu jednání. No a z hlediska zájmů USA se Hurlyemu „maoisté“ zdáli daleko vhodnější než „nacionalisté“. Čínští komunisté (tehdejší, tehdejší, ne ti současní, dnes je v Číně opět doba „tří sester“) nekradli, nebrali úplatky, zato tvrdě makali. Pořádek na jimi ovládaném území komunisté udržovali železnou rukou. „Co víc bychom si mohli přát!“ – pomyslel si Hurley. – „Budu vás muset smířit.“ A Američané začali Číňany smiřovat. A smířili. Až do ČLR a do Tchjwanu. Oni vůbec když se do něčeho pouštějí, tak se snaží dotáhnout to do konce. Což je dobrá vlastnost. Bylo by dobře, kdyby se to naučili i jiní.
(Zase jsem se nevešel, bude nutný třetí příspěvek o Číně, ti mi dávají zabrat ti Číňani!)
Ostrov Janiky 
Korupce v Číně a dokonce jako charakteristický rys čínské povahy – kdo by to byl řekl :-). Přesto jim sklon ke korupčnímu chování ani v minulosti nezabránil vytvářet velké a mocné říše.
To o třech sestrách se čte jako pohádka. Život bývá zajímavější, než by si člověk dokázal vymyslet.
Tak mne napadlo, že tohle povídání Oskara Krejčího není tak úplně od toho co je v pokračování tohodle seriálu:
je tam i Keller ke krajským volbám, ale kdo bude chtít si to najde.
Zajímavé, che, poslouchám to při vaření večeře… Čas oponou trhnul a USA už Čínu neposilují proti Rusku, ale naopak chtějí Čínu oslabit. Ale opatrně, co platí dnes, za hodinu už může být jinak, to poučení si odnáším z vyprávění pana Alexandrova.
Jak USA udělují posty – nezáleží vůbec na zastávání jakýchkoliv postojů, ale „základní devizou je loajalita“ – k USA. Tak to si ti naši zase šplhli hlasováním o Palestině ;-).
A konec je hrůzný – mír dneska nikoho nezajímá…
Ono je vůbec zajímavé srovnat Krejčího a Alexandrovy myšlenkové postupy.
Dik za video, Che