Reconquista: rasová válka v Los Angeles

Napsal: Vasilij Ščerba
Přeložil Hamilbar, převzato odtud. 
reconquista
Černošská populace Los Angeles se zmenšila na polovinu. A podstatně méně často než dříve lze mezi lidmi procházejícími se po ulicích Los Angeles potkat černochy„, stěžuje si ve své reportáži liberální novinář Brentin Mock.  

„Bandy mexických rasistů útočí na černochy šmahem, cílem jejich útoků jsou i ti černoši, kteří nejsou členy žádných gangů, což je součástí dobře organizované kampaně která má za cíl – donutit černochy opustit Los Angeles. Základem ideologie mexických rasistů je neonacistická teologie osvobození, známa jako „La Rasa“, která volá po vyhnání všech ras kromě „Latinos“ z Ameriky…“ http://www.prisonplanet.com/articles/january2007/220107mexicangangs.htm

Poslední dva roky se v titulcích amerického tisku stále častěji objevují spojení slov jako: „etnická čistka“ v Los Angeles… „rasová válka“ v Los Angeles… Planou vášnivé diskuse na téma: „a je to opravdu tak?“ A jestli je to tak, tak jak „to“ nazvat? Někteří „popírači“ tohoto jevu prohlašují, že první zprávy o něm se neobjevily v mainstreamových médiích, a že „alternativní“ media nebo zprávy organizací na ochranu lidských práv jsou nevěrohodné.

Nikdo ale nepopírá to, že v Los Angeles prudce vzrostlo rasově motivované násilí. Nejdůležitější otázkou ale jak se zdá je, jak tento fakt politicky korektně pojmenovat.

Ve skutečnosti vlna mezirasového násilí v Kalifornii dosáhla nejvyšší úrovně za posledních 15 let. Počet násilných trestných činů stoupl v roce 2006 o 14%, kdežto počet rasově motivovaných násilných trestných činů stoupl o 46%.  Rasistické protičernošské graffiti se staly všeobecně rozšířeným jevem.

Při vyřizování účtů mezi gangstery je násilí běžné a stěží by vyvolalo tolik zájmu. Dokonce i dnes dva černošské megagangy (americká justice byla nucena zavést termín „megagang“ pro takové kriminální struktury, počet jejichž členů přesahuje 10 000) vedou v ulicích „občanskou válku“. Kolem 70 „gangů- armád“ jednoho z nejbarvitějších černošských gangů „Bloods“ bojuje v obklíčení zhruba 200 „gangů-armád“ jiného megagangu „Crips“, který navíc ještě řeší svoje vlastní vnitřní nesváry. A jako by se nic nedělo, tato rozsáhlá jatka veřejnost příliš nevzrušují. Tady, stejně tak jako dříve, gangsteři při vyřizování vzájemných účtů zabíjeli a zabíjejí jeden druhého. Ale dnes se situace změnila, cílem gangsterů se stali obyčejní lidé nepatřící k žádným gangům.

Ale abychom vůbec mohli pochopit planoucí vášně v „přifrontové“ zóně, je nutné uvědomit si následující fakta:

Východní Los Angeles bylo tradičním centrem latinskoamerické komunity. Mexičané zde žili již v dobách, kdy Kalifornie byla součástí Mexika. Kromě Východního Los Angeles jsou i jiné části mající dávnou mexickou historii: San Fernando, San Gabriel, Pacoima, Canoga Park, Pomona a další, ovšem Východní Los Angeles je nejvíce urbanizovaný konglomerát. Je to region s nejvyšší hustotou gangů (gang/km čtvereční) v celých USA. Na území o poloměru 15 km funguje přibližně 200 gangů.

Současná hysterii se blížící kampaň proti zločinnosti v Los Angeles začala v okamžiku, kdy se do útoků na černochy zapojily gangy „chikanos“.

Termín „chicanos“ – dříve naprosto neutrální, dnes znamená Mexičany narozené v USA (na rozdíl od „latinos“), přitom krajně zpolitizované, aspirující na vytvoření vlastního nezávislého, nebo alespoň širokou autonomií vybaveného státu. Možná vás překvapí, že mají slušně propracovanou ideologii, jejíž základy položil mexický filosof José Vasconcelos ve své práci „La Raza Cosmica“ publikované v roce 1925, v níž ohlásil vznik nové, Páté neboli Kosmické rasy, která vznikne na základě latinoamerické rasy, jež jakoby do sebe nasála to nejlepší z ostatních ras, z čehož plyne, že bude nejlepší ze všech. Prohlašoval, že Iberoamerika díky svým duchovním a rasovým činitelům iniciuje univerzální éru lidstva. Tato ideologie získala jméno „La Raza“. Základy širokého hnutí chicanos byly položeny v roce 1967, kdy zorganizovali „Pochod Reconquisty“, jehož cílem bylo získat ostatní k boji za sebeurčení. V průběhu tehdejších nepokojů, „hnědé barety“ (barety byly tehdy v módě a chicanos nosili barety hnědé barvy) sestřelily policejní vrtulník. Po brutálním potlačení těchto demonstrací (s obětmi na životech) hnutí téměř nejevilo známky politického života a kompetentní orgány měly za to, že klient je spíše mrtvý než živý. V době tohoto klidu se do popředí v ideologii dostala myšlenka Aztlánu (země – civilizace Aztéků). A Carlos Castaneda, ať už úmyslně, či nikoliv, tomuto hnutí velmi pomohl tím, že historickému a duchovnímu dědictví Aztlánu dodal větší přitažlivost a učinil ho sympatickým pro ostatní národy. A dnes, jeden ze současných ideologů chicanos, profesor Kalifornské university Armando Navarro prohlašuje, že v průběhu nejbližších 10-15 let Kalifornie, Arizona, Texas, Nové Mexiko, Nevada a Utah budou z 50-ti procent latinské. „Říkám tomu remexikanizace, ne reconquista, formuje se nová většina“ – říká profesor – „Vše se mění. Bílý dům máme na dosah. Musíme změnit jeho název na Hnědý (Bronzový) Dům“. http://www.americanpatrol.com/REFERENCE/ArmandoNavarro000605.html

A teď zase zpátky ke svým…

Pozornost se na této „frontě“ soustředila na gang chicanos „The Avenues“, známý též jako Avenidas nebo AVE’s, jehož bojovníci si prý za každého zabitého černocha krášlí oděv nášivkami.

Experti a novináři se shodli v názoru, že roznětkou ke dnešní vlně násilí posloužila válka dvou vězeňských gangů: „eME“, neboli takzvané „mexické mafie“ a černým gangem „Černá Avangarda“ a to, že podle slov Brentina Mocka vydali pohlaváři „eME“  „fatvu“ na etnické vyčištění Los Angeles od černochů.

Je-li tomu ve skutečnosti tak, nikdo neví, ale existence rasově motivovaného násilí je fakt. Otázka, která je zajímavá sama o sobě: mohla se válka dvou vězeňských gangů přelít do ulic v podobě tak rozsáhlého násilí? A tady stojí za to podívat se, co je to za gangy.

„eME“ je pokládán za jedno z mozkových center latinskoamerického hnutí v USA. Ideologií gangu je „La Raza“, která se opírá o tradici Aztlánu. Jeho cílem je vytvoření nezávislého státu na území bývalého Aztlánu, což je jihozápad USA, takzvané „Severní Republiky“ s komunistickým režimem jako způsobem vlády.

„Černá avangarda“ nebo též Black Guerrilla byla založena bývalými členy hnutí „Černých panterů“ a „Armády osvobození“ (v této skupině se kdysi nacházela dcera novinového magnáta Hearsta, Patricia). Cile tohoto gangu jsou: boj se všemi projevy rasizmu a ustavení v USA komunistického způsobu vlády (nějaká forma afrokomunismu). Gang je organizován pomocí pevných armádních principů, vůdce se nazývá „vrchním velitelem“,  jemu podřízení velitelé jsou „plukovníci“, „kapitáni“, „poručíci“…, a tomu také odpovídá přísná vojenská disciplína (militarizace gangů je v USA široce rozšířená a například již výše zmínění Bloods používají také vojenskou terminologii a hierarchii).

Logicky se nabízí otázka: – nejsou vězení v USA něčím podobným, jako byly „vězeňské university“ bolševiků a národovců? Když se tam gangy dělí podle ideologií?

Nevím, nebyl jsem tam. Ale dostal se mi do rukou jakýsi deset let starý časopis pro „kulturisty“ a v něm jeden ruský „kulturista“ popisuje svůj život ve Státech. Dostal se tam až někam do hlubokého vnitrozemí, jež se málokdy ocitne před objektivy hollywoodských kamer, a zavřeli ho za prodej steroidů… Co ho ale v americkém vězení nejvíce překvapilo bylo to, že jedním z nejrozšířenějších paragrafů, za který sedí američtí muklové je – „spiknutí proti vládě USA“.

Z hlediska sociologie nejsou výše uvedené „megagangy“ vůbec žádné gangy ale jakýsi nový jev, který prostě ze zvyku stále nazývají po staru „gangy“. Organizace mající ve svých řadách desetitisíce lidí (militantů) mohou fungovat pouze na základě jiné struktury a hierarchie než v Rusku známé OPG (skupina organizovaného zločinu).

Někteří experti tento nový jev nazývají – „gangy páté generace“.

Jiní experti a analytici (zatím jich není mnoho) pokládají tyto „gangy páté generace“ za – předobrazy budoucích armád občanské války. A tyto „předobrazy“ právě vedou průzkum bojem v rámci budoucí občanské války.

A zatím…

P.S. Úmyslně jsem vynechal podrobná líčení krutých přepadení jedněch druhými. Ta si můžete přečíst v uvedených odkazech.

Jeden komentář

  1. Janika

    A pak že se lidi nedokáží zorganizovat… Divím se, že se ty „gangy páté generace“ nezaregistrují jako politické strany.
    Myšlenka návaznosti na starobylé kořeny Aztéků je výborná, to může opravdu oslovit.
    Tak mě napadá, jak málo o té Americe víme, o tomhle nás náš tisk neinformuje. Lecos to vysvětluje o tvrdém režimu vládnutí, tyhle lidi srovnat, to není žádná hračka.

    P.S.: Omlouvám se za dočasné technické nedostatky, při případném převzetí článku doporučuji upravit odkazy.

  2. sax

    No, to je slusny, to tedy jo…a presne to si rikam take, Janiko: tyhle lidi srovnat neni legrace…a co jim navic dalo prace, nez je vyrobili :o)

    Tak jak mela Amerika stesti, ze je za vodou, tak ted je to stesti pro Evropu.
    Cely pruh od Kalifornie po Texas byl zhruba ro roku 1850 mexicky (tedy je to jen chvilka, co patri USA, ktere specialne Texas anektovaly na zaklade zvaciho dopisu tamejsich soudruhu pragovaku).

    Takze nevim, jak to USA uhraji, podle meho dost spatne, protoze zcela zmizela idea selfmademana a bez ni nelze v melting potu udrzet loajalitu

    Jak pise Astr u Tribuna, v USA dostava jiz 46 milionu lidi potravinove listky, clovek se ani nedivi, ze tam ma Federalni krizova agnetura v pohotovosti pripravene sberne tabory.

    • Janika

      Takhle člověk přichází o hrdiny, které považoval za nezpochybnitelné, nejdřív Sedm statečných jako předvoj neokoloniálních válek a teď zase „zkrachoval“ John Wayne v Alamu. Přitom získat jiné, než jednostranné informace o těch událostech je prakticky nemožné, dívala jsem se na wiki.

      Ty potravinové lístky v USA ale dostává poměrně dost přistěhovalců, zdá se mi to docela dobrý program, není to známka rostoucí bídy: http://www.ssa.gov/pubs/10101.html#a0=0

      • sax

        USA se zrejme budou muset „rusifikovat“, tedy prejit na formu spravy, ktera se da jako jedina uplatnit u velkych a zaostalych, ale jiz industrialnich zemi.

        Tedy takove ty vselijake presuny obyvatel, lagry a justice odsypajici jako na bezicim pasu, fungujici spise exemplarne, nezli dusledne.

        Ony uz ty lagry de fakto maji, jen se to nazyva jinak, podivjete na cislo veznu:

        ci zde, to je take zajimave, krize 70. let a konec socialniho statu:
        http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=File:US_incarceration_timeline-clean-fixed-timescale.svg&page=1

        • Janika

          Přehlédla jsem tenhle komentář, co spadnul ze záhadného důvodu do schvalování, takže jsem tomu dalšímu nerozuměla, ale přesto na něj odpověděla, no, u mě normálka…

          Exemplární fungování justice je děsivá věc. Lidi, co jsou postihováni, se třeba upřímně snaží být loyální a jsou nevinní a nedokážou si srovnat v hlavě, proč zrovna oni a považují to někde v gulagu za omyl. Jenže on to omyl není, někdo si zkrátka tu krátkou slámku vylosovat musel…

  3. che

    Bylo by zajímavé vědět co si tyhle „gangy“ představují pod pojmem „komunismus“.

    • Janika

      To je pravda, che, ono se taky nazývá komunismem kde co. Takový strýček Ho v seriálu, co překládá Hamilbar, se k nim přidal vlastně jen podle jména, že to bylo výhodné. Taky by mě zajímalo, co si pod tím představují.

  4. Martas300

    Zdravim,

    Tady na Floride pred par mesici v sousednim Bradentonu,byl zastrelen clen jednoho z nejhorsich gangu MS13.Kdyz se konal pohreb,clenove gangu jedouci za pohrebnim vozem si zabrali celou vozovku jen pro sebe,oba jizdni pruhy i s chodnikama.Lidi nechapali co se deje,a policie jen stala a prihlizela,a delala tomu doprovod.Bylo napocitano pres 300 aut,jedoucich za pohrebakem.
    O 2 dny pozdeji na stenu 12 patroveho domova duchodcu,ktery prave opravujeme,nekdo nastrikal MS13 venku i vevnitr.

    Gangy jsou v USA obrovsky problem,a jejich rady rostou s tim,jak jde ekonomika do haje.Ovsem o nejakych komunistickych ideich se mluvit neda.Mozna tech par co to cele ridi mohou snit o podobnych idealech,ale 99% jich si jen honi sve ego.

    Potravinove listky bere mnohem vice rodilich amiku,nez pristehovalcu,ale tolik se o tom nemluvi.Pristehovalec si rychle najde praci,protoze za praci sem puvodne prisel,a je lepe placena nez u nej doma.Ale to cislo je skutecne.

    Hezky den

  5. Martas300

    Jeste ke gangu MS13.Nedavno jsem videl film o tomto gangu ze Salvadoru (bohuzel si nepamatuji nazev). V tom filmu bylo jasne videt jak takovy gang funguje.Nejhnusnejsi dle meho nazoru bylo to,ze okradali a i zabijeli imigranty jedouci nacerno skrz stredni Ameriku az k hranicim USA za lepsim zivotem.To byl fakt humus.Nicmene bylo videt,ze kazdy clen tohoto gangu musel jakoukoli korist prinest do „hlavniho sidla“ ,kde boss vse rozdelil podle zasluh.Zajimavy byl i prijimaci ritual,kdy jeste prakticky chlapec dite je skopano do krve,a kdyz to vydrzi,je prijmut.Nelze se potom divit brutalite takovychto clenu.Vim ze ten film na me osobne zanechal hluboky negativni dojem.
    Takze ano,jiste prvky komunismu tam prevladaji.MS13 je sice Salvadorsky gang,nicmene vzniknul v Kalifornii a i vedeni tohoto gangu sidli prave tam.Kluci ze Salvadoru maji na starost hlavne dopravu drog do USA,a ti v L.A. pak jeji distribuci.

    Mnohem vetsi hlavu vsak v soucasnosti delaji americanum mexicke drogove kartely http://www.google.com/search?q=mexican+drug+cartels&hl=en&client=safari&tbo=u&tbm=isch&source=univ&sa=X&ei=90NnUMu9Ea2A2QW7vIDwDg&ved=0CE4QsAQ&biw=1024&bih=690
    predevsim pak slavna Zeta kartel,jez ma propojeni i s Mexickou armadou a policii.Nedavno zde byl poprask,kdyz zemrelo nekolik US pohranicniku rukou techto kartelu,avsak americkymi zbranemi.I v USA je mnoho zkorumpovanych lidi,jez jsou na tyto kartely napojeny.Je to skutecne veliky problem,a ja bych u jizni hranice nebydlel ani kdyby mi za to platili.

    • che

      Jaké prvky komunismu? V předchozím popisu žádné nevidím.

      • Martas300

        Pise se o nem v clanku,cil gangu cernych panteru je zavest v Americe jakousi formu afrokomunismu.Jine gangy funguji podobne.

        • che

          Pořád jsem se nedozvěděl co to má s komunismem společného.:)

          • Martas300

            Aaaa,tady nekdo lpi na slovickach.No nevim,zkusme si pripomenout rok 1948 ,kdyz komuniste zabavili vsem majetek,ktery pak nasledne byl prerozdelen a vyuzit pro sirsi vrstvy.Kdyz pak gang nekde neco „zabavi“ a nasledne lup prerozdeli mezi vsechny cleny,urcity prvek komunismu zde prece je.Da se to taky nazvat banditismus,kradez,loupeni,zalezi na uhlu pohledu.Samozrejme gang nic hodnotneho netvori,narozdil od komun.rezimu,proto se bavime jen o prvcich kpmunismu.

            Film o MS13 ktery jsem zminoval,jasne poukazoval na fakt,ze mnoha mladym lidem skyta clenstvi v gangu ochranu,prisun jidla a penez,a samozrejme pro egoisticke jedince i respekt.Pres naprosto zvracenou povahu clenu takovychto gangu,bylo mozno videt spolupraci,soudrznost,a spravedlive rozdeleni hmotneho majetku.

            Doufam ze to staci,povazuji za stratu casu rozebirat do detailu vyznamy jednotlivych slov.

            Preji krasny den

          • Janika

            Martas, není třeba brát to osobně, vždyť se jen přátelsky bavíme. Já třeba klidně přiznám, že definovat, co to je komunismus, ani vlastně neumím. Beru to takzvaným selským rozumem a připodobňovat klasické divoké loupení k odebrání majetku na základě zákona se mi nezdá. Nedá se ani argumentovat tím, že zákon, odebírající majetek, je nemravný. Vždyť takových zákonů jsou přece spousty i dnes, co nám náš majetek odebírají. Ale důležitá je ta zákonnost.
            No a potom, podstatný rozdíl, komunisté sebrali bohatým, když už tedy, kdežto gangy často odírají ty nejubožejší. A nedávají jim nic v rámci přerozdělování, ani náhodou.

            Víte, já to v tomto kontextu vnímám jako účelové hanlivé označení těch gangů, které přesně zapadá do antikomunisticky zpracované populace, takže si rozumějí, že tyhle gangy jsou ee :-).

          • che

            To Martas – Mno – pak bych tedy vřele doporučoval si přečíst co o socialismu a potažmo i komunismu napsal Karel Čapek – je to v té knížce kde je i ten tolik citovaný článek z dvacátých let – Proč nejsem komunistou, ale až o hodně stránek dál… Ta knížka se jmenuje O věcech obecných čili Zóon politikon.

          • sax

            Pořád jsem se nedozvěděl co to má s komunismem společného.:)- viz che

            A jaky komunismus mate vy na mysli? Ten marx- leninsky?
            Komunisti byli polpotovci, ale i Rude brigady.
            Vychzejme z aktualni americke reality: vypjaty akcent na individualismus vytvari odpor ve forme militarni organizace, prebirajici na sva bedra nektere socialni funkce.
            O formach afrokomunismu lze najit i nejake publikace, viz treba:
            Formen des Afrokommunismus, Stephane Courtois, Piper Verlag München, 2. Auflage 1999, ISBN 3-492-04176-0
            Ale mozna to nebude to prave, jednak je tomu uz skoro 15 let, co to vyslo a jednak americke gangy jsou povytce latinske.

            No nicmene, komunismus gangu si predstavuji, jak pisi vyse: de fakto statu paralelni organizace s vlastni socialni agendou. Nakonec se muze ukazat, ze socialni jsitoty samy o sobe dokazi prevazit nad mravnim rozhorcenim, zvlaste v Emerice…

    • Janika

      Martas, Vy píšete z Floridy? Závidím…

      Když vidím ty týpky a čtu o tom gangu, tak první reakcí je úleva, že žiju v takové poklidné kocourkovské zemi. Ale nesmí ten poklid člověk zase moc rozebírat, protože mu vytanou na mysli exekutoři, kteří udělají z člověka bezdomovce, protože jako nezaměstnaný neměl na platby zdravotního pojištění. Když už tedy být bez střechy nad hlavou, tak to zase v teplých raději krajích. Co se týče těch gangů a drogových kartelů, tak to bylo v Americe vždycky, vyloženě to k ní historicky patří.

      Co se týče znaků komunismu, tak souhlasím s che, taky tam žádné nevidím. Asi to mělo být to odevzdávání uloupeného majetku šéfovi? Ale to je úsměvná představa něco takového považovat za komunistickou ideologii :-).

      • sax

        Podle meho tim komunistickym nabojem bude socializace zisku. Zedy ze sef gangu povede svoji vlastni socialni agendu a z casti lupu bude podporovat potrebne z komuny.
        S ideou komunismu to ma spolecneho pramalo, ale v zrcadle americke spolecnosti pujde mozna o levicovy, revolucni model chovani.
        Pro nas to spise zavani mafii…no ale take uz nejsme v 18. stioleti :o)

        • Janika

          Socializace zisku, to by mohlo být, teoreticky. V praxi si to představuju spíš jako podporu loyálních. Nic nového pod sluncem, mně se líbí takový Ludvík XIV., ten taky takto racionálně přerozděloval zisk. Kdyby někdo přerozděloval zisk spravedlivě, tak to příjemci stejně neocení, naopak, budou si pořád myslet, že dostávají málo a šéfa/panovníka roztrhají na cucky.

  6. ajeno

    Aztlan znamená ve skutečnosti Lugar junto a las garzas (míněno garzas níveas, nevadas) , tedy Místo hojné na volavky (sněžné) . Je to od AZ-tli + TLAN = AZTLAN. Jinak volavka je také AZATL či AZTATL , není v tom úplná jednotnost . Když je bez dalšího přidaného slova, tak je tím míněna vždy ta sněžná. Třeba rudá volavka je Chilaztli (CHILtic + AZTLI = CHILAZTLI, kde CHILTIC je od slova CHILLI – Ají , capsicum , tedy paprika a chilli je samo o sobě jen obecné slovo pro papriku. Ale v Evropě z toho udělali speciální název pro jen ten nejpálivější druh , u nás řečená chilli . A název toho etnika, které si ale Aztekové neříkalo, říkali si Mexikové , Acolhua , Tepaneka ,Texkalteka a další , tak až později, téměř před příchodem Španělů začali se rozpomínat na své dávné kořeny . Takže Aztek je vlasntě AZ-tli + TLACATL , kde TLACATL se redukovalo na TECATL , je spojení volavka(sněžná) + člověk a mínili tím , že pocházejí od nějakého místa , z něhož odvozují svůj souhrnný název. Ale tak jej umísťovali jako ostrov uprostřed Východního oceánu (obyvatelé Tezcococu – Texcoca) .
    Takže jeden Aztek je vlastně Ce Aztecatl a dva jsou Ome Aztecah , tedy obecně Aztecah a to h se vyslovuje v klasickém nahuatlu. Toto slovo slyšeli Španělé a jelikož se u nich to h nevyslovuje, tak to jméno reprodukovali jako Azteca , ale protože obvykle ve španělštině mužské jméno končí na o , tak to „přělali“ jako el Azteco , los Aztecos a z toho tak nedopatřením vzniklo to naše Aztekové , čili z množného čísla se vyrobil v našem jazyce výraz pro jednoho příslušníka národa.

    • Janika

      Ajeno, to jsou moc zajímavé poznámky, děkuji. Zajímalo by mě, jestli tam ty volavky sněžné dosud žijí. A přála bych té dávné starobylé civilizaci návrat alespoň v náznacích a symbolech.

      • Ajeno

        Dobrý den, jestli tam na severu v bývalém velkém Mexiku, dnes USA z doby před de Santa Anna a Porfirio Diazem , kdy tehdejší severní část Mexika, která má cca 2.5* větší rozlohu než dnešní Mexiko, jež zůstala na sever od dnešních hranic, žijí volavky, nevím, ale obyčejné volavky jsem ve Španělsku viděl ve velkém množství v deltě řeky Ebro, co jsou ta rozsáhlá rýžová pole v těch zavlažovacích kanálech, kde asi se živí rybami a tak usuzuji, že musí být v těch severních oblastech , kdysi Mexika, někde v okolí velkých vodních ploch. Ale musilo jich být asi opravdu hodně, když to na ně učinilo dojem a prostě tím jménem souhrnným chtěli říci cosi jako Lid sněžné volavky (Aztecah) a to jméno se dokázalo uchovat .

  7. Janika

    Che, díky za tip na článek:

    Karel Čapek – PROČ NEJSEM KOMUNISTOU?
    Tato otázka se z čistě jasna vynořila mezi několika lidmi, kteří byli nakloněni čemukoli spíše než tomu, aby se bavili politikou. Je jisto, že by nikdo z přítomných nepoložil otázku „Proč nejsem agrárníkem“ nebo ?Proč nejsem národním demokratem“. Nebýti agrárníkem neznamená ještě žádný určitý názor nebo životní víru; avšak nebýti komunistou znamená býti nekomunistou; nebýti komunistou není pouhý zápor, nýbrž jisté krédo.
    Pro mne osobně je ta otázka úlevou; neboť tuze bylo třeba nikoli polemizovat s komunismem, nýbrž hájit se sám před sebou z toho, že nejsem komunistou a proč jím nemohu být. Bylo by mi lehčeji, kdybych jím byl. Žil bych v domnění, že přispívám co nejřízněji k nápravě světa; domníval bych se, že stojím na straně chudých proti bohatým, na straně hladových proti žokům peněz; věděl bych, jak o čem smýšlet, co nenávidět, čeho nedbat. Místo toho jsem jako nahý v trní: s holýma rukama, nekryt žádnou doktrínou, cítě svou bezmoc pomoci světu a nevěda často jak chránit své svědomí. Je-li mé srdce na straně chudých, proč u všech všudy nejsem komunistou?

    Protože mé srdce je na straně chudých.

    Viděl jsem bídu tak palčivou a nevýslovnou, ze mi zhořklo vše, čím jsem. Kdekoli jsem byl, běžel jsem od paláců a muzeí podívat se na život chudých v ponižující roli bezradného diváka. Nestačí dívat se a nestačí soucítit; měl bych žít jejich životem, ale bojím se smrti. Tato všivá nelidská bída není nesena na štítě žádné strany; do těch strašných pelechů, kde není ani hřebík na oběšení, ani špinavý hadr na podestlání, křičí komunismus z opatrné dálky: tím je vinen společenský řád; za dva roky, za dvacet let zavlaje prapor revoluce, a pak..
    Jakže, za dva roky, za dvacet let? Což můžete tak lhostejně připustit, že se má takhle žít ještě dva měsíce zimy, ještě dva týdny, ještě dva dny? Buržoazie, která zde nedovede nebo nechce pomoci, je mi cizí; ale stejně cizí je mi komunismus, který místo pomoci přináší prapor revoluce. Poslední slovo komunismu je vládnout a nikoli zachraňovat; jeho velikým heslem je moc a nikoli pomoc. Chudoba, hlad, nezaměstnanost nejsou mu nesnesitelnou bolestí a hanbou, nýbrž rezervou temných sil, kvasící hromadou zuřivosti a odporu. „Tím je vinen společenský řád.“ Ne, tím jsme vinni všichni, ať stojíme nad lidskou bídou s rukama v kapsách, nebo s praporem revoluce v rukou.
    Chudí lidé nejsou třída, nýbrž právě vytřídění, vyřazení a neorganizovaní; ti nebudou nikdy na stupních trůnu, ať na něm sedí kdokoliv. Hladoví nechtějí vládnout, nýbrž jíst; vzhledem k bídě je lhostejno, kdo vládne; záleží jen na tom, jak my lidé cítíme. Bída není instituce nebo třída, nýbrž neštěstí; ohlížeje se po výzvě k bezprostřední lidské pomoci, nalézám studenou doktrínu třídní vlády. Nemohu býti komunistou, protože jeho morálka není morálka pomoci. Protože káže odstranění společenského řádu a nikoli odstranění společenského zlořádu, jímž je bída. Protože, chce-li vůbec pomoci chudým, činí to podmínečně: nejprve musíme vládnout, a pak (snad) na vás dojde. Pohříchu ani tato podmínečná spása není textově zaručena.
    Chudí lidé nejsou masa. Tisíc dělníků může pomoci jednomu dělníkovi v jeho existenčním boji; ale tisíc chudáků nemůže pomoci jednomu chudákovi ani ke kusu chleba. Chudý, hladový, bezradný člověk je naprosto osamělý. Jeho život je historie pro sebe, neslučitelná s jinými;je to individuální případ, neboť je to neštěstí, i když se podobá jiným případům jako ošlapek ošlapku. Převraťte společnost čímkoli navrch; chudí padnou zase ke dnu a nanejvýše k nim přibudou jiní.
    Nejsem ani za mák aristokrat, ale nevěřím v hodnotu mas. Ostatně nikdo snad vážně netvrdí, že masy budou vládnout; jsou jenom hmotným nástrojem k dosažení jistých cílů; jsou prostě politickým materiálem v daleko tvrdším a bezohlednějším smyslu než straníci jiných barev. Je třeba stlačit člověka do jakési fazóny, aby se stal hromadným materiálem; je třeba dát mu uniformu z určitého sukna nebo z určitých idejí; po hříchu uniforma z idejí‘ se obyčejně nemůže po půldruhém roce svléknout. Začal bych si komunismu hluboce vážit, kdyby přišel k dělníkovi a řekl mu počestně: „Žádám od tebe něco, ale nic li neslibuji; žádám, abys byl u mne kusem, jednotkou, materiálem, tak, jako jsi kusem a materiálem v továrně; budeš poslouchat a mlčet, jako posloucháš a mlčíš v továrně. Zato jednou, až se vše změní, zůstaneš, čím jsi; povede se ti hůře nebo lépe, což nemohu zaručit; řád světa nebude k tobě štědřejší ani líbeznější, ale bude spravedlivější.“ – Myslím, že by se většina dělníků velmi rozmýšlela před touto nabídkou; a přece by byla svrchovaně poctivá, a kdož ví, zda by nebyla z vysoce mravních důvodů přijatelnější než všechny dosavadní oferty.
    Živit chudého člověka sliby je okrádání chudého. Snad se mu žije lehčeji, malují-li se mu tučné husy na vrbě; ale prakticky je i dnes tak jako před sto lety lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše vládní budovy, a lepší je oheň ve sporáku, než červený kohout na krovech paláců, kterých ostatně je u nás značně méně, než jak by věřil člověk, jemuž místo jeho očí vnucují třídní vědomí; neboť až na málo výjimek jsme co do životní míry celkem nezámožný lid, což se zpravidla zapomíná konstatovat. Obyčejně se říká, že chudý nemá co riskovat; naopak, děj se co děj, chudý riskuje nejvíc, neboť ztratí-li něco, ztratí poslední kůrku chleba; s kůrkou chudého se neexperimentuje. Žádná revoluce se neodehraje na zádech malého počtu lidí, nýbrž na zádech největšího počtu; ať je válka, nebo valutní krize, nebo cokoliv, je to chudák, který si to odnáší nejdřív a nejtíže; není prostě mezí a dna bídy. To nejzpuchřelejší na světě není krov bohatých, nýbrž krov chudých; zatřeste světem a pak se jděte podívat, koho to zasypalo.
    Co tedy činit? Pokud mne se týče, neutěšuji se příliš slovem „vývoj“; myslím, že bída je jediná věc na světě, která se nevyvíjí, ale jen chaoticky roste. Avšak není možno odkládat otázku chudých do nějakého příštího řádu; má-li se jim vůbec kdy pomoci, musí se začít už dnes. Je ovšem otázka, má-li k tomu dnešní svět dosti mravních prostředků; komunismus praví, že nikoliv; nuže, je to právě tento zápor, v čem se rozcházíme. Nechci sice tvrdit, že jest dost dokonale spravedlivých v této sociální sodomě; ale v každém z nás sodomských je kousek spravedlivého, a já věřím, že bychom se mohli po delší námaze a mnohém mávání rukama dohovořit na zcela slušné spravedlnosti. Komunismus však praví, že se dohovořit nemůžeme; patrně vůbec pochybuje o lidské hodnotě většiny lidí, avšak o tělo věci bude mi mluviti dále. Dnešní společnost se nesesypala, když provedla jakous takous ochranu nezaměstnaných, zestárlých a nemocných; neříkám, že to stačí, avšak důležité je pro chudé i pro mne, že aspoň tolik bylo možno provésti dnes, hned na místě, bez rozčileného čekání na slavnou chvíli, kdy zavlaje prapor revoluce.
    Věřiti, že problém chudých je úkolem dnešního a ne teprve příštího řádu, to znamená ovšem nebýti komunistou. Věřiti, že důležitější je kus chleba a teplo v kamnech dnes nežli revoluce za dvacet let, to znamená velmi nekomunistický temperament.
    Nejdivnější a nejnelidštější na komunismu je jeho zvláštní pochmurnost. Čím hůře, tím lépe; porazí-li cyklista hluchou babičku, je to důkaz zpuchřelosti dnešního řádu; strčí-li dělník prst do koleček stroje, nerozmačkají mu jeho ubohý prst kolečka, nýbrž měšťáci, a k tomu ještě s krvežíznivou rozkoší. Srdce všech lidí, kteří z těch či oněch osobních příčin nejsou komunisty, jsou zhovadilá a hnusná jako vřed; není dobrého chlupu na celém dnešním řádu; co je, je špatné.
    V jedné baladě praví Jiří Wolker: „Nejhlouběji v tvém srdci, Chudý, vidím nenávist.“ Je to strašlivé slovo, ale zvláštní je, že je docela nesprávné. Na dně srdcí chudých lidí je spíše podivuhodná a překrásná veselost. Dělník u stroje si daleko chutěji zašprýmuje nežli fabrikant nebo ředitel továrny; zedníci na stavbě užijí víc legrace než stavitel nebo domácí pán, a zpívá-li někdo v domácnosti, je to rozhodně spíše služka drhnoucí podlahu nežli její paní. Takzvaný proletáře od přírody nakloněn téměř radostnému a dětskému pojímání života; komunistický pesimism a zasmušilá nenávist jsou do něho uměle pumpovány, a k tomu ještě nečistými troubami. Tento import zoufalé pochmurnosti se nazývá „výchova mas k revolučnosti“ nebo „posilování třídního vědomí“. Chudému, který má tak málo, berou ještě primitivní radost ze života; to je první splátka na budoucí lepší svět.
    Nehostinné a nelidské je klima komunismu; není střední temperatury mezi mrazivou buržoazií a revolučním ohněm; není nic, čemu by se proletář směl s požitkem a nerušeně oddat. Není na světě oběd nebo večeře; buď je to plesnivá kůrka, chudého nebo žranice pánů. Není už láska, nýbrž buď perverze bohatých, nebo proletářské plození dětí. Buržoa vdechuje svou vlastní hnilobu a dělník souchotiny; tím jaksi vymizel vzduch. Nevím, zda se žurnalisté a spisovatelé vemluvili v tento nesmyslný obraz světa nebo zda vědomě lhou; vím jenom, že naivní a nezkušený člověk, jímž je většinou proletář, žije ve strašlivě zkresleném světě, který mu skutečně nestojí za nic jiného, než aby byl z kořene vyvrácen. Avšak ježto takový svět je jenom fikce, bylo by velmi načase z kořene vyvrátit tuto ponurou fikci třeba nějakým revolučním činem; v tom případě jsem nadšeně při věci. Není pochyby, že v našem slzavém údolí je příliš mnoho nevýslovného neštěstí, přemíra strádání, poměrně málo blahobytu a nejméně radosti; pokud mne se týče, nemyslím, že bych měl ve zvyku líčit svět nějak zvlášť růžově, ale kdykoli zakopnu o nelidskou zápornost a tragičnost komunismu, chtěl bych křičet v rozhořčeném protestu, že to není pravda a že to přece vše takhle nevypadá. Poznal jsem velmi málo lidí, kteří by si nevysloužili cibulačkou drobet spásy; velmi málo těch, na které by jen trochu střízlivý a rozšafný Hospodin mohl dštít oheň a síru. Je daleko více omezenosti než skutečné špatnosti ve světě; ale je tu přece jen víc sympatie a důvěry, přívětivosti a dobré vůle, než aby bylo možno lámat hůl nad světem lidí. Nevěřím v dokonalost dnešního ani příštího člověka; svět se nestane rájem po dobrém ani revolucí, ba ani vyhubením lidského plemene. Ale kdybychom mohli nějakým způsobem sebrat všechno to dobré, co vězí koneckonců v každém z nás hříšných lidských tvorů, věřím, že by se dal na tom konstituovat svět přece jen daleko vlídnější, než je ten dosavadní. Snad řeknete, že je slaboduchá filantropie; ano, patřím k idiotům, kteří mají člověka rádi, protože je to člověk.
    Velmi lehko dejme tomu se řekne, že les je černý, ale žádný strom v lese není černý, nýbrž je červený a zelený, poněvadž je to obyčejná borovice nebo smrk. Velmi lehko se řekne, že společnost je špatná; ale běžte hledat zásadně špatné lidi. Pokuste se soudit svět bez brutálních generalizací; za chvilku vám nezůstane z vašich zásad ani šňupka. Předpokladem komunismu je umělá nebo úmyslná neznalost světa. Praví-li někdo, že nenávidí Němce, rád by mu řekl, aby šel mezi ně žít; za měsíc bych se ho zeptal, nenávidí-li svou německou bytnou, má-li chuť podřezat germánského prodavače ředkviček nebo zaškrtit teutonskou babičku, která mu prodává sirky. Jeden z nejnemorálnějších darů lidského ducha je dar generalizace; místo aby shrnuli zkušenosti, hledí je prostě nahradit. V komunistických novinách se nedočtete o světě nic, než že je naskrze mizerný; pro člověka, kterému není omezenost vrcholem poznání, je to trochu málo.
    Nenávist, neznalost, zásadní nedůvěra, to je psychický svět komunismu; lékařská diagnóza by řekla, že je to patologický negativismus. Stane-li se člověk masou, snad je snáze přístupen této nákaze; ale v privátním životě s jim nelze vyjít. Postavte se na chvilku vedle žebráka na rohu ulice; všimněte si, kdo z chodců nejspíš vyšpulí z kapsy ten šestáček; jsou to v sedmi případech z desíti lidé, kteří sami se pohybují na mezi chudoby; ostatní tři případy jsou ženské. Z tohoto faktu by komunista pravděpodobně vysoudil, že buržoa má tvrdé srdce; já však z toho vysuzuji něco krásnějšího, totiž že proletář má většinou měkké srdce a je v gruntu nakloněn vlídnosti, lásce a obětavosti. Komunismus se svou třídní nenávistí a vzteklostí chce z tohoto člověka učiniti canaille; takového ponížení si chudý člověk nezasluhuje.
    Dnešnímu světu není třeba nenávisti, nýbrž dobré vůli ochoty, shody a spolupráce; je mu třeba vlídnějšího morálního klimatu; myslím, že by se s trochou obyčejné lásky a srdečnosti daly ještě dělat zázraky. Zastávám se dnešního světa, ne proto, že by to byl svět bohatých, ale protože to je zároveň svět chudých a pak těch prostředních těch drsných mezi žernovy kapitálu a třídního proletariátu, kteří dnes jakž takž udržují a zachraňují největší část lidských hodnot. Neznám celkem oněch deset tisíc bohatých a nemohu je tedy soudit; avšak soudil jsem třídu, jež se nazývá buržoazie, tak, že mi byl vytýkán špinavý pesimism. Říkám to proto, abych měl tím větší právo zastati se do jisté míry těch, k jichž vadám a vinám jistě nejsem slepý. Proletariát nemůže tuto třídu-nahraditi, ale může do ní vejít. Není proletářské kultury pres všechny programové švindle; není dnes celkem ani národopisné kultury, ani aristokratické kultury, ani náboženské kultury; co zbývá na kulturních hodnotách, spočívá na houževnaté, konzervativní a přitom silně individualizované vrstvě buržoazní. Kdyby se proletariát hlásil o svůj podíl na této tradici, kdyby řekl: Dobrá, převezmu dnešní svět a budu na něm hospodařit se všemi hodnotami, které v něm jsou, snad bychom si mohli na zkoušku plácnout; ale hne-li se komunismus vpřed nejprv tím, že šmahem odmítá jako nepotřebný brak všecko, čemu říká buržoazní kultura, pak sbohem; pak trochu odpovědný člověk začíná bráti v počet, co by se takhle zmařilo.
    Už jsem řekl, že skutečná chudoba není instituce, nýbrž neštěstí. Můžete převrátit všechny rády, ale nezabráníte tomu, aby člověka nepotkávalo neštěstí, aby nebyl nemocen, netrpěl hladem a zimou, nepotřeboval pomocné ruky. Dělejte co dělejte, neštěstí ukládá člověku úkol morální a nikoli sociální. Tvrdá je řeč komunismu; nemluví o hodnotách soucitu, ochoty, pomoci a lidské solidarity; praví sebevědomě, že není sentimentální. Ale právě to je mi to nejhorší, že není sentimentální, neboť já jsem sentimentální jako kterákoliv služka, jako každý hlupák, jako každý slušný člověk; jen rošťák a demagog není sentimentální. Bez sentimentálních důvodů nepodáš bližnímu sklenici vody; rozumové důvody té nepřivedou ani k tomu, abys pomohl na nohy člověku, který sklouzl.
    Pak je tu otázka násilí. Nejsem stará panna, abych se křižoval při slově „násilí“; přiznám se, že bych někdy s chutí natloukl člověku, který říká špatné důvody nebo lže; pohříchu to nejde, protože buď jsem já slabý na něj, nebo on je příliš slabý, než aby se mohl bránit. Jak vidíte, nejsem zrovna statečný; ale kdyby měšťáci začali provolávat, že půjdou vyvraždit chudé lidi, sebral bych se jistě a běžel bych pomoci chudým lidem. Slušný člověk nemůže být s tím, kdo vyhrožuje; i boj je fair play, a agitátor, který křičí po ozbrojení proletariátu, aniž by. se stejně horlivě přimlouval za povinné ozbrojení měšťáků od hokynáře po bankovního ředitele, rozvrací lidskou společnost nikoli násilím, nýbrž porušováním přirozené a prosté čestnosti. Říká se mi „relativista“ pro zvláštní a patrně dosti těžkou intelektuální vinu, že se snažím všemu porozumět; párám se ve všech naukách a ve všech literaturách až po černošské povídačky a objevuji s mystickou radostí, že při troše trpělivosti a prostoty se lze jakž takž srozuměti se všemi lidmi jakékoliv kůže nebo víry. Je tu patrně jakási společná lidská logika a zásoba společných lidských hodnot, jako je láska, humor, chuť k jídlu, optimismus a mnohé jiné věci, bez kterých se nedá žíti. A tu mne někdy jímá hrůza, že se nemohu srozumět s komunismem. Chápu jeho ideály, ale nemohu pochopit jeho metodu. Někdy mi je, jako by mluvil cizí řečí a jako by jeho myšlení podléhalo jiným zákonům. Věří-li jeden národ, že se mají lidé navzájem snášet, a jiný, že se mají navzájem sníst, je to diference sice velmi malebná, ale nikoli naprosto zásadní; avšak věří-li komunismus, že zastřelit člověka odzadu není zločin, pak je tu něco, čemu nemohu rozumět, třeba se mi to říká po česku; mám hrozný dojem chaosu a skutečnou úzkost, že takhle se nikdy nesmluvíme.
    Věřím až podnes, že je jistých mravních a rozumových pět švestek, po nichž člověk poznává člověka. Metoda komunismu je široce založený pokus o mezinárodní nedorozumění; je to pokus roztříštit lidský svět na kusy, které k sobě nepatří a nemají si co říci. Co je dobré na jedné straně, nemůže a nesmí být dobré na druhé straně; jako by nebyli tedy i tam lidé fyziologicky a morálně titíž. Pošlete na mne nejortodoxnějšího komunistu; neskolí-li mne na místě, doufám, že se s ním osobně shodnu ve spoustě věcí, pokud se ovšem netýkají komunismu. Avšak komunismus se zásadně neshodne s těmi druhými ani v tom, co se netýká komunismu; mluvte s ním o funkci sleziny a on řekne, že je to měšťácká věda; podobně existuje měšťácká poezie, měšťácký romantism, měšťácká humanita a tak dále. Síla přesvědčení, jakou najdete u komunistů v každé maličkosti, je téměř nadlidská: ne proto, že by to přesvědčení bylo tak povznášející, nýbrž proto, že se jim posléze nepřejí. Nebo snad to není síla přesvědčení, nýbrž rituálnf předpis nebo koneckonců řemeslo.
    Ale čeho je mi zvláště líto, jsou právě proletáři, kteří jsou takto přímo vyříznutí z ostatního vzdělaného světa, aniž by se jim to nahradilo něčím jiným než luznou vyhlídkou na rozkoše revoluce. Komunismus uzavírá kordon mezi nimi a světem; a jste to vy, komunisté intelektuálové, kdo stojí s pestře pomalovanými štíty mezi nimi a vším tím, co je připraveno pro ně jako podíl pro nově příchozí. Ale ještě je místo pro holubici míru, ne-li mezi vámi, tedy nad vašimi hlavami nebo přímo shůry.
    Je mi lehčeji, když jsem řekl aspoň tolik, třebaže to není vše; je mi, jako bych se vyzpovídal. Nestojím v žádném houfu a moje pře s komunismem není pře zásad, nýbrž osobního svědomí. A kdybych se mohl přít se svědomím a nikoli se zásadami, věřím, že by nebylo nemožno aspoň si rozumět, a už to by bylo mnoho.

    Přítomnost 4. XII. 1924

    oskenoval a opravil: Jakub Hadraba