Japonsko, epocha Meindži 10.

Přeložil Hamilbar, pokračování odtud.

Pád Ezo

jap11 leaders ezo(vůdci republiky Ezo)

12. května republice Ezo zbývaly pouze pevnosti Gorjókaku (GoryMkaku), Čijogaoka a baterie Benten. Hakodate bylo obsazeno vládními vojsky, vrchní velitel zahynul. Následující den vojáci z císařské strany zahájili palbu na vojenský špitál povstalců. Uviděl to jakýsi důstojník ze Satsumy, doběhl tam a zastavil je.

Jeden ze zraněných povstalců napsal Enomotovi:

„Včera na nás zaútočily jednotky kangun (císařské armády) a již jsme očekávali smrt, když tu na naši obranu vystoupili samurajové ze Satsumy. A nejen že zastavili útočníky, ale postarali se také o to, že se nám věnovali lékaři armády kangun. Nic lepšího jsme si ani nemohli přát. Minulou noc, okolo půlnoci, nás navštívil Ikeda a ještě další čtyři důstojníci ze Satsumy. Mluvili s námi velmi přátelsky. Řekli, že jsme prokázali skutečného samurajského ducha, bráníce své pozice dokonce i po ztrátě loďstva. Ale co prý o nás řeknou, jestliže se budeme i nadále protivit vůli Tenču (Božská Spravedlnost), jejímž nejvroucnějším přáním je zachovat v této bídné situaci naše životy? Slyšeli, že jsme připraveni raději zemřít, než abychom se vzdali. To je ale v rozporu s vůlí císaře, který si přeje jednat s námi měkce a milosrdně. Požádali nás, abychom to vyřídili našim přátelům v Gorjókaku, rádi bychom proto věděli, máme-li řešit mír, nebo se dál prát.“

jap 11 enomoto (Enomoto Takeaki)

Enomoto a jeho nový číslo dva Macudajra Taro odpověděli:

„Jsme upřímně a velmi vděčni Ikedovi a jeho důstojníkům za tyto informace. Důvod proč jsme sem přišli, je prostý, chtěli jsme oživit tuto poušť a bránit severní bránu země. Tak jsme to také od samého počátku všem vysvětlovali. Jestli tomuto našemu přání nevyhoví, proč bychom měli opouštět tento ostrov? Jesliže se Císař nad námi smiluje a věnuje nám část severu, naši lidé budou bránit severní bránu na smrt. S dvojnásobnou radostí, protože našimi životy vykoupíme zločin, který jsme spáchali tím, že bojujeme proti císařské armádě. V případě, že naší prosbě nevyhoví, podělíme spravedlivě naše válečné štěstí či neštěstí mezi sebou, a budeme bojovat až do konce. Prosím vyřiďte naši odpověď Ikeda-sanovi.“

V překladu z diplomatického jazyka do lidského to znamenalo: „Chcete zabránit svým ztrátám a dostat nás živé. Dejte nám region. Když ne, tak ne.“

Spolu s dopisem předal Enomoto také dvě knihy o mořeplavbě v Holandštině. Přivezl je kdysi z Nizozemska, kde absolvoval námořní akademii. Zdá se, že to byly v té době jediné učebnice moderní námořní taktiky v Japonsku, a Enomoto nechtěl, aby se ztratily.

16. května velení císařské armády poslalo Enomoto 5 soudků saké a dopis (*) s poděkováním za traktáty o taktice, které se ukázaly býti mimořádně vzácnými. Parlamentář, který dárek přivezl, znovu nabídl obleženým, aby se vzdali, načež ho dozorčí důstojník Tajto Tajcukuiči (budoucí Nakano Koiči, gubernátor Jamaguči) velmi zdvořile požádal, aby se vrátil ke svým, dříve než to začne.

Je třeba říci, ža na této části fronty to začalo mdle a proběhlo bez výsledku, ale pozdě v noci dorazili do Gorjókaku poslové s informacemi o tom, že Benten a Čijogaoka jsou již v rukách protivníka. (Upřesnění – to co z nich zůstalo. Do prachárny Benten dopadl granát z „Kotecu“ a v Čijogaoka šly takové boje, že pevnost fakticky zbourali, živou sílu povstalců z 90% pobili a císařskou armádu to vyšlo zhruba jedna ku pěti na mrtvých a raněných).

Vyslechnuv novinky, Enomoto se silně zachmuřil. Pak si přečetl dopis od velení protivníka, trochu se uklidnil a pozval k sobě pány z vlády (v podstatě svůj štáb). Shromážděným Enomoto řekl, že poměr sil vypadá tak, že nejen že se nedá vyhrát, ale nedá se dosáhnout ani remízy. Nemá smysl, aby všichni zahynuli. Poslední korespondence od Tadžimy Kejzo (velitel satsumského kontingentu) v podstatě nabízí život a svobodu všem, kromě nejvyššího velení. A že on, Enomoto, je připraven tento návrh přijmout a spáchat sebevraždu.

A oni a ještě Matsudaira Taro se to právě chystali provést, když dorazil, jako obvykle zaspavší, Otori Kejske.  Zhodnotil situaci a pravil, že pan admirál, tedy pan president, na něco zapomněl. Císařská vojska budou jistě potřebovat viditelný důkaz svého triumfu. A jestliže Enomoto, Matsudairové a sám Otori nebudou ve stavu vhodném k demonstraci (samotné hlavy už nebudou stačit, je to barbarské a před Evropany trapné) tak na tu roli mohou určit někoho jiného – tak to tedy ne, to v žádném případě.

Argumentace byla přijata bez zvláštních sporů, k vládním vojskům poslali parlamentáře a 18. května byla podepsána kapitulace.

Je třeba dodat, že vládní strana udělala dokonce více, než slíbila. Vojáky skutečně po prověrce pustili domů. Věrchuška strávila nějaký čas ve vězení, a poté byla jmenována do odpovídajících státních funkcí.

jap11 enomoto minister(Enomoto jako ministr zahraničí)

 ***

(*)  –  V dopise se píše:

„Jsme Vám vděčni za dvě knihy, kterým podobných není v celém Japonsku a které jste nám poslal, aby se nestaly majetkem vran. Štědrost Vašich citů nám ukládá velkou povinnost. Přijde čas a my se postaráme o to, aby překlad těchto knih byl opublikován a rozšířen po celém císařství a doufáme, že svého činu nebudete litovat.“

K dopisu byly přiloženy soudky se saké „aby potěšily důstojníky a samuraje v jejich práci“.

***

Reklamy

One comment

  1. Janika

    Hezké poděkování na závěr tohoto seriálu:"Jsme Vám vděčni za dvě knihy, kterým podobných není v celém Japonsku a které jste nám poslal, aby se nestaly majetkem vran. Štědrost Vašich citů nám ukládá velkou povinnost. Přijde čas a my se postaráme o to, aby překlad těchto knih byl opublikován a rozšířen po celém císařství a doufáme, že svého činu nebudete litovat." Moc děkuji, Hamilbare, za tohle Vaše dílo, je to kus práce. Jen ty soudky se saké k poděkování přiložit nemohu :-). Jakpak asi chutná, ani nevím…Jedna věc mě na tom závěru překvapuje – jak po všech těch bojích nakonec rozhodlo jednání a hledání rozumného východiska na obou stranách. Byl to nádherný příběh, díky.