Nedávný zážitek , ještě stále „živý“

Váhal jsem, zda se o tento zážitek dělit, ale člověk mého ražení rád dělá druhým radost, a třeba někoho potěší, že taky občas trpím. :-)

Panu LS byl vytržen zub – či spíše zbytky odlomené stoličky vlevo dole. Probíhalo to následovně:
Anžto byl objednán na středu k zubaři, a v úterý dopoledne začínala záležitost nabíhat do dramatického rozměru, byl jmenovaný již v zoufalství odhodlán zkusit si aspoň část stoličky vytrhnout svépomocí, pomocí elektrikářských kleští s dlouhými čelistmi. Naštěstí od tohoto úmyslu navečer po zralé úvaze ustoupil a zamířil na zubní pohotovost. Za jeho těžce nabytých devadesát korun českých mu zubní pohotovostkářka (lékařka by bylo v tomto případě slovo nanejvýš nepatřičné, opravdoví lékaři by tím byli výrazně degradováni) zub navrtala a vstříkla dovnitř jakousi nechutnou žlutavou olejovitou kapalinu. Po několika sekund trvajícím zákroku byl ubožák odeslán domů s prognózou, že bolest poleví. A skutečně! Hned po prvním čtyřstovkovém ibalginu se dalo spát až do 1:19 a po druhém až do 5 ráno.
Nakonec tedy bolestmi štvaný štvanec dorazil za svým zubařem na domluvených 13:00, když předtím byl požil od rána dvě či tři tablety nalgesinu (ach, jak rád svého zubaře viděl! – jako ještě nikdy ve svém životě). Specialista si netroufl stoličku tahat naráz, i přistoupil k osvědčenému řešení a vrtačkou stoličku nejprve rozdělil vedví. Poté se jal jednotlivé kusy páčiti, až se mu to, celému zpocenému, (vlastně ne, zpocený byl spíše člověk, sedící – angl. sitting – na křesle) podařilo.
/Vyvalily se vlny zdola, roztáhnuly se v šírá kola…/ Ne. Nevyvalily. Neroztáhnuly. Jelikož se dle doktorova očekávání nevyvalil hnis zdola, pokynul své asistence: „skalpel!“ Nařízl dáseň a na křesle sedící pan LS zaryl své prsty ještě hlouběji do opěradla a sledoval v zrcátku, jak mu z úst prýští červenavá tekutina.  „Krve jako z vola,“ pomyslel si, /podobnost se Sitting Bullem je čistě náhodná/ leč vzápětí se v mysli opravil. Přece jen se volem ve svých pokročilých letech již tak docela býti necítí. (což nemusí korespondovat s míněním jiných jednotlivců) Odsávačka odsávala „na plné fedry“, až se chudák celá červenala, zatímco již značně znervóznělý dentista, za zvuku konejšivých slov, jimiž občas chlácholil temně úpícího pacienta, ale ještě více sebe, pokračoval ve snaze zavést drén. Posléze se mu jej podařilo do dásně bolestivě vtlačit – hned na třetí pokus, kdy proud krve zeslábl, po aktivním odsávání zleva přistoupivší asistentkou.
Šťastný doktor a ještě šťastnější pacient se shodli na dávce atibiotik a vřele se rozloučili.

Zub času naproti tomu hlodá pomalu a spolehlivě. Tož uvidíme, kam se ještě dohlodá…

Advertisements

9 comments

    • LS

      Nevím. Nějakou jsem dostal, ale i tak to bolelo, jak šlak. Říkal, že kvůli zánětu neúčinkuje tak, jak by měla…
      (Záměr byl pobavit – ne vydyndat lítost. A taky se těším, že někdo připojí své vlastní zážitky a vztahy s tím, na koho si otevírá ústa.)

      • tresen

        Přesně tak. Když je tam zánět, máte smůlu.
        Pak už pomůže leda celková anesteze na klinice anebo hypnóza.
        Jenže mezi zubaři je jen velmi málo hypnotizérů. :-)

      • pařez

        Nemusí to být jenom zánětem – dolní čelist se umrtvuje obtížněji než horní. Na horní čelisti opíchají zub a pusa je za chvíli krásně dřevěná, na dolní se trefujou kamsi dozadu k pantu a chce to machra aby to umrtvil jak se patří – já jsem svého času dostal dvojitou dávku a zdřevěnění se nedostavilo. Je ale pravda, že jsem tam měl taky zánět – naštěstí nebolel.
        Co pamatuji já, tak nejúchvatnější zážitky jsou když odumírá zub – to na to nezabírá snad nic, ale mělo by pomoct odvrtání a umrtvení – zvláštní, že Vám to nezabralo.
        Jinak na zánět v zubu je dobrá propolisová tinktura – působí protizánětlivě, a současně umrtvuje – je dobrá i na mokvající rány – sice v první moment pálí jak čert, ale ve chvilce to přejde a vytvoří na ráně ochranný povlak.
        Na bolení zubu je také dobré rozkousat hřebíček (NE tím bolavým zubem!), ale hlavně se mi v posledních letech osvědčuje vyplachovat si pusu ve vodě rozpuštěným kysličníkem chloričitým.

        Ještě když jste zmínil Sedícího Býka – jeho otec se zúčastnil souboje, ve kterém zemřel. Sedící Býk pak řekl, že jeho otec si přál zemřít, protože noc předtím ho nesnesitelně bolely zuby. Ještě že máme všelijaké ty prášky…

        • LS

          To jsem nevěděl. To s tím Sedícím Býkem. Ale jinak jsem docela vděčný za pokrok v zubařské technice. Když sedím na křesle a trpím, představuji si, jaké to muselo být v časech, kdy zuby trhal místní kovář. :-)

  1. Hamilbar

    Z kategorie „Alarich, aneb medicína v županu“ jsem slyšel vyprávět o zubaři, který vítal nového pacienta širokým úsměvem a slovy: „Dobrý den, pojďte dál. Račte se posadit. Jdete ke mně soukromě? Nebo sem lezete na pojišťovnu?“

    • tresen

      V jedné zemi před dávnými a dávnými časy prý jeden zubař vítal pacienty takovouto řečí:
      „Posaďte se, otevřte ústa. Á, už to vidím. No, něco zkusíme. Uvidíme, co nám to přinese, pak si řekneme, co dál.“

    • tresen

      Jinak k tomu vašemu Alarichovi:
      Pojišťovny toho ve stomatologii hradí docela málo, takže když už se pacient odhodlá například k protetickému vylepšení své ústní dutiny byť ve standardní kvalitě, není mezi přímou úhradou a úhradou s příspěvkem od pojišťovny žádný podstatný rozdíl.
      Zubař tedy nemá důvod k takovým okatým rozdílům v přístupu k pacientům. Movitějším z nich samozřejmě může nabídnout nákladnější řešení, ale to přináší zvýšené náklady i jemu.