Dveře ve zdi 108

Napsal alexandrov_g
Přeložil Hamilbar, převzato odtud.

Případ Japonska, jež nám padlo do oka, je daleko demonstrativnější, než by se mohlo zdát. Umožňuje leccos pochopit v tehdejších událostech, ale tehdejší události jsou událostmi minulosti, ale díky Japonsku, Japoncům a Japonkám můžeme pochopit cosi daleko zajímavějšího, cosi co se týká ne minulosti, ale současnosti – můžeme se podívat jakými že tahy štětcem se maluje naše realita.

Všichni vidí v Japonsku „japonský zázrak“ a chápou pod tím cosi „ekonomického“, i když, i v tomto čistě ekonomickém smyslu, žádný zázrak by se nekonal, kdyby nebylo americké „pomoci“ (jejíž část Japonsko, poté co se zvedlo z kolen, vrátilo), Američany stanovenému, pro Japonsko maximálně výhodnému kursu dolaru k jenu, Američany poskytnutých nejmodernějších technologií a široce otevřených dveří kolosálního poválečného amerického trhu, skrze něž se bokem protáhli Japonci se svým levným spotřebním zbožím nízké kvality. Všichni asijští tygři prošli toutéž cestičkou, a prošli jí vůbec ne proto, že by byli tygry, pruhy na jejich srsti rozhodně nebyly namalovány asijskou rukou.

To je ovšem ekonomika s jejími malými zázraky, ale daleko zázračnější zázrak se udál s japonskou kulturou. Úsilím týchž Američanů byly „vyceněné zuby krvelačného japonského militarismu“ jako mávnutím kouzelného proutku překryty dojemně přeslazeným obrázkem, „ikebanou“. Mimochodem, všechny ty „kamenné zahrady“ a „ikebany“ se staly světoznámými jen díky tomu, že to chtěli ne snad Japonci, kterým po válce vůbec nebylo do ikeban, ale proto, že tomu tak chtěli „okupanti“. Kdyby se někomu z nějakých důvodů nelíbilo slovo „okupanti“, můžeme ho klidně nahradit „osvoboditeli od militaristického jha“, žádnou podstatnou roli to nehraje, jak „okupanti“ tak „osvoboditelé“ jsou jen prázdnými slovními slupkami, do kterých můžete umístit jakýkoliv vám potřebný smysl a jen tento smysl je to důležité, a v daném konkrétním případě smysl byl v tom, že „okupanti-osvoboditelé“ sledovali svůj prospěch a ten vůbec nespočíval v penězích.

A díky tomuto prospěchu, byl v očích světa obraz nevzhledného křivonohého samuraje s ven trčícími řídkými zuby s neobyčejnou obratností nahrazen obrazem cupitající Japonky v kimonu. Byla-li to gejša nebo poctivé děvče v ten okamžik nikoho nezajímalo, vždyť tak mile cosi nesrozumitelného štěbetala, neustále poklekala a vůbec – pěstovala obřady. Obraz poválečného Japonska byl prodán americkému světu stejně úspěšně jako pizza.

V čem spočíval jejich prospěch? No, to, že zvedajíce Japonsko z kolen získávali přímou geopolitickou výhodu, je jasné, jakož i to, že takovouto výhodu nelze vyjádřit pomocí oběživa, ale existuje ještě jedna výhoda, kterou nikdo nevidí a, což je podstatně horší, ani vidět nechce. „Prodávajíc“ obraz nového Japonska navenek (poznamenám jen, že si k tomu od Japonců nevyžádala souhlas), Amerika nutila spotřebovávat tentýž produkt i samotné Japonsko. Ještě jednu lžičku a ještě jednu. „Za tatínka, za maminku a za kvetoucí sakuru.“ A lžička po lžičce Japonsko rostlo, tloustlo a měnilo tvář. Ať děláš, co děláš, ať chceš či nechceš, ale musíš odpovídat. Odpovídat čemu? Sobě samotnému v očích světa, samozřejmě. Odpovídat své vlastní roli. A kdo napsal slova této role? Kdo napsal slova japonské Ústavy, to jsme si již vyjasnili, pojďme teď věnovat pozornost i jiným slovům.

Které slovo dnes svět považuje za nejjaponštější ze všech japonských slov?

Fakt těžká otázka! Jasně „anime“, samozřejmě. Jakmile řekneš hlasitě „anime“, okamžitě začnou všichni poskakovat a tleskat rukama. Jako malé děti. A když se jakýmkoliv jazykem zeptáte – „a co je to  – anime?“, odpověď je hned hotová – „no přeci Japonsko!“. Japonsko, Japonsko!.. Málem uber alles. A při tom anime je pouze Japonci zkrácené animation. Jaké hezké a při tom opravdu japonské slovo, není-liž pravda? A přitom jen co nahlédneme do slovníku anglického jazyka, zjistíme, že animate, mající původ v latinském animatio, znamená „oživovat“. „Vdechnout život.“ No, Angličané vdechli život Frankensteinovi, Američané vdechovali do všeho možného, ale do čeho vdechují život animirující Japonci? Určitě do něčeho japonského.

Pohlédněme na vzoreček japonského uměleckého díla, vytvářeného Japonci pro potřebu týchž Japonců:

dvere108.1

Pohlédneme, odvrátíme se, pohlédneme ještě jednou. Popřemýšlíme. Tak co, jak? No tak… No, prostinké, no s určitým, možná dokonce i vkusem, jak ho chápou osmáci, ale co je na tom japonského? Not much řeknou Američané, jejichž ideje byly převzaty praotcem „anime“ Osamou Tezukou, jehož jméno, kdyby byl dožil do našich časů, by mohlo u pokrokového lidstva vyvolat určité negativní asociace (pozn. překl. Usama se v ruštině píše Osama), avšak v padesátých letech minulého století to bylo jméno jako každé jiné a navíc se náš Osama ukázal býti skutečným východním lišákem. Sám, svou vlastní hlavou, se dobral toho, že dvacet let před ním kreslení hrdinové disneyových filmů neměli tak velké oči jen tak náhodou a ani ne proto, že Američané jsou hlupáci, ale proto, že neproporcionálně velké oči na primitivně kresleném obrázku ulehčovaly podání různorodých emocí vyjadřovaných pouhými několika liniemi tváře a uchopiv tuto ideu, dovedl, jako skutečný syn japonského národa, uviděné k dokonalosti. Jestliže se tedy domluvíme považovat anime za dokonalost.

My jsme my, a zda se na tom domluvíme je ještě otázka, ovšem Japonci se v té době, jak se zdá, na tom dohodli. A toto je vzorek ženské přitažlivosti, jak ho vidí na svébytné kultuře anime vychovaní Japonci:

dvere108.2

To je obraz vymyšlený, vzlet, takříkajíc, fantazie. Toto je příklad zlehka přízemnější:

dvere108.3

Bezpochyby anime, leč zachycující naprosto konkrétní osobnost. Skutečnou ženu z masa a krve. Jmenuje se Ajumi Hamasaki:

dvere108,4

Říci, že to děvče je populární, znamená neříci nic. Již celých deset let je masovým vědomím Japonska považována za the Nation’s Sweatheart, za pop idol. Ajumi zpívá, tancuje, skládá, produkuje, píše, natáčí, nastydává se, uzdravuje se, hluchne, potom začíná opět slyšet, slibuje se za kohosi provdat, pak se neprovdává a tak a tomu podobně, obyčejný život obyčejné japonské dívky. Její popularita přesahuje všechny myslitelné hranice a to nejenom v samotném Japonsku, ale i v sousedních zemích, ve kterých sice mají rádi japonské automobily, ale Japonce nijak zvlášť nemusí. Jako je například Čína, kde Ajumi koncertuje.

Pojďte, popřejeme jí moc, moc, moc všeho a pak se vrátíme k našim umíněným beranům, otázka je stále stejná jako s anime – co je na obraze paní Hamasaki specificky japonského? Ten obraz, který prezentuje „lidu“ se obrazům Utamaro ničím nepodobá:

dvere 108,5

Japonského je na ní to, že žije v Japonsku a že zpívá převážně japonsky a to bude asi tak všechno. Hudba, na kterou ta dáma zpívá, nemá k Japonsku naprosto žádný vztah. Je to tak zvaný J-Pop, sahající svými kořeny k poválečnému napodobování „hudby okupantů“ (nebo „hudby osvoboditelů, to je totéž), označovaná libozvučným termínem poppusu. S hudbou je to v Japonsku stejné jako s malířstvím. Ani tam, ani tam není ani kapka tradice.

Problém (nechytejte mě za slovo, ochotně připouštím, že Japonci to za problém nepovažují) ovšem leží podstatně hlouběji. Jde o to, že cesta od skutečné dívenky Ajumi k pop idolu si vyžádala nejenom úsilí, ale i fyzickou transformaci. V přímém smyslu těchto slov. Přiživuje se na ní spousta webových stránek, které jako supi sledují její proměny jednu za druhou. „Ayumi Hamasaki transformation.“

To děvče si nechává dělat plastické operace.

V dnešní době tím nikoho neohromíš. Nos si vylepšila, no a co? No a Japonci se také vylepšují. Tu tam, tu onde. Japonsko se nachází v první desítce (možná dokonce v první pětici) zemí s největším počtem plastických operací na hlavu. Japonci, stejně jako ostatní, také chtějí být krásní. Nikdo nemá právo je kvůli tomu kamenovat. „Chceš-li býti krásným, buď!“ Háček je v tom, že jestliže například pomyslný ošklivý Ital se chce stát byť krásným, ale stále ještě Italem, pak v japonském případě Japonci a Japonky, považující se za ošklivé, se chtějí stát nejenom krásnými, ale také Evropany.

Anime se stalo životem. A stavše se životem začalo diktovat své zákony. Zde je mustr na kreslení očí v anime:

dvere108,6

Je zřejmé, že právě takovéto oči jsou považovány za hezké. A když vám to dojde, zbývá udělat jen malý krůček. Začínáte střádat peníze na operaci.

Nejčastější plastickou operací je v Japonsku operace rozšíření očí. Při ní nejenom že zvedají víčko, ale dělají na víčku ještě vrásku, tak zvaný double eyelid:

dvere 108,7

V dnešním Japonsku běžné kánony krásy nejsou japonskými kánony krásy. A ve stejné míře se to týká jak žen, tak mužů. A jestliže si ženy vlasy odbarvují, tak muži si je ještě navíc ondulují. Chtějí být kučeraví. No a i ti, i ti druzí si zvětšují oči. Japonci se sami sobě nelíbí jako Japonci, chtějí být mohutnými kučeravými blondýny s odvážně do široka otevřenýma očima barvy ocele.

A na realizaci tohoto chtění jim není líto žádných peněz. A žádného úsilí. A žádných bomb.

Reklamy

48 comments

  1. Janika

    Tenhle článek mi objasnil v celé hrůze, co vlastně Američané s Japonci provedli. Anime mi připadá strašné, ale to je jen můj osobní vkus. Pro mě japonským uměním zůstává tohle:

    https://i2.wp.com/ngprague.cz/gallery/2/737-japkrajiny_web.jpg

    „jestli to byla gejša, nebo slušná dívka“ – to je zajímavé, myslela jsem, že gejša je celkem prestižní status :-).

  2. vittta

    Kam se hrabe germanizace českého národa,která trvala asi 1000 let.
    Amerikanizace trvá tak 50 let.
    Sovětizace trvala tak 10 let.
    Nechytal se na nás nikdo.
    Češi ve své většině na své „měnitele“ kašlou,nebo se jim smějí.(většinou ne moc nahlas)
    Ti,co kolaborují nejsou oblíbení.
    Proto také Karl prohrál-nikdo nevěděl,kam ho přesně zařadit ale „každému“bylo jasné,že to bude nějaká páka z ciziny….
    Zeman byl sázka na českou jistotu,byl „náš“,-zatím nezklamal-a je oblíbený,i když ho propaganda špiní,seč může.

    Že je japonsko amerikanizováno každý tak nějak zhruba ví.
    Ale že je až tak tvrdé-že jí samotní Japonci podléhají tak brutálně-je pro mě velkým překvapením.
    Jako by celá prastará japonská kultura stála na hliněných nohou,zatímco cosi českého v nás má piedestal z oceli…….
    Kdo by to řekl???

    • dixi

      no,já viděla pořad o Řekyních, a myslím i turkyních,nevím přesně,že se stydí za své orlí nosy a nechávají si je operativně upravovat.Zrovna tak u nás jsou ženy,které se chytají nových drahých trendů.Mylím,že je to jen určitá část společnosti,ta povrchnější.O nás taky píší ledacos a jako národ máme ,doufám zdravé jádro.V Japoncích je určitě taky,ty dvě jaderné pumy-pro tu hrůzu není slov.

      • vittta

        To já to viděl u Íránek.
        Tam prý plastiky frňáků frčí nejvíc.

      • Troi

        Pro dvě atomovky není třeba slov, protože to není nijak zvláštní a výjimečná hrůza.
        Např.:

        „Ohňová bouře označuje komínový efekt při požárech o velké, souvislé ploše ohně, při kterém vzniká velké množství tepla i infračerveného záření a ohřátý vzduch letící nahoru způsobuje silné sání čerstvého vzduchu. Tím vzniká kladná zpětná vazba – přísun čerstvého vzduchu zesiluje intenzitu ohně a ten zase zesiluje přísun čerstvého vzduchu. Výsledkem je silný vítr (masivní pohyb vzduchu), který ztěžuje nebo dokonce znemožňuje obětem od ohně prchnout. V epicentru se může teplota vyšplhat až na 2 000 °C. Při této teplotě hoří např. živičné povrchy vozovek nebo se taví sklo.
        … Velké požární bouře byly popsány například při bombardování Tokia američany, … (a nejednom dalším případě) … Nálety na Tokio z přelomu února a března 1945 si vyžádaly 100 000 obětí.“

        „Většina posádek (bombardérů) se dostala do bezpečí, často za pomoci čínských civilistů. Japonci při pátrání po amerických posádkách zahájili tak zvanou „Zhejiang-Jiangxi Campaign“, aby zastrašili obyvatele, kteří by mohli Američanům pomoci. Odhaduje se, že během ní bylo popraveno 250 000 civilistů.“

        Z jiného soudku, tyhle lidi držela u moci železná lady: (zásobovala zbraněmi, cvičila a držela v OSN)
        „Rudí Khmerové byla kambodžská ultralevicová organizace, která stála u moci v letech 1975 až 1979, kdy byl jejich režim svržen při vietnamské vojenské invazi. Po celé toto období pod vedením Pol Pota vedla proti kambodžskému obyvatelstvu politiku brutálního teroru, který si vyžádal nejméně 1,7 milionů mrtvých. Některé záznamy však hovoří až o 3 milionech obětí.“

        • sax

          Rude Khmery si ovsem take vypestovali Americane: behem Vietnamskeho konfliktu shodili na sousedni „mirovou“ zem 2x tolik tun bomb, nezli na Vietnam samotny. To se nam to pak radikalizuje…kdyz nam nekdo o koho nestojime a s nimz nejsme v konfliktu, hazi na hlavy bomby

          Zde se asi nemuzeme mylit- kamkoliv sahnete s tim, ze hledate vinu USA, tak se temer vzdycky trefite…
          O urovni bombardovani Kambodzi se moc nemluvi…ono se o tech nejdulezitejsich vecech temer vubec nemluvi…
          http://www.yale.edu/cgp/Walrus_CambodiaBombing_OCT06.pdf

          • vittta

            Tak „nejdůležitější“ přece je,že to byli komunisti.
            Pak se stává,(často),že bojovníci s komunismem Kambodžu nadšeně jmenují do „hrůz komunismu“,a tváří se u toho velice demokraticky.

    • zoom

      Něco na tom bude. Vím, že dost českých žen si na české muže stěžuje (zápecnictví, lenost, atd.). Ale kupodivu naopak nevím o mnoha českých mužích, kterým by se líbily a stáli by o jiné ženy než Češky. A ono možná i to stěžování si českých žen je spíš jen takové popichování českých mužů, aby se necítili moc sebejistě. :)

      • vittta

        Bodejť,nic lepšího než Češka není,co bychom hledali ?

            • dixi

              stejně je škoda,že nás rozdělili-bez referenda,samozřejmě.Na konci hymny vždy čekám nad Tatrů sa blýská a tehdy si to naplno uvědomím.Česko-mi taky rve uši,měli jsme čechy moravu a slovensko.Československo.

              • Janika

                Zase souhlas, dixi, prožívala jsem to rozdělení velmi těžce a nikdy to Klausovi nezapomenu. A „Česko“, samozřejmě, to je strašlivý výraz. Nemá to oporu v žádné tradici, vždyť samostatným českým státem už jsme taky byli, ale tak odporně jsme se nikdy nenazývali.

                • vittta

                  To je fakt ujetý název.
                  To rozdělení ale asi bylo nutné,prostě přišla doba,kdy federace ztratila „kramfleky“.
                  Já si moc nedovedu představit,jak bychom se dneska hádali se Slováky,kdo může za tu krizi,kdo koho vyžírá.
                  Oni tohle uměli už za mého mládí-že nás živí a tyhle kecy…..

                  Dneska by se ten stát blbě rozděloval-ale kdyby to vydrželo…zase přijde doba,kdy by to bylo výhodné….

            • ratka

              narodila jsem se tam a prožila jsem tam mládí. ale patřím na Moravu. tam jsou kořeny moje, manžela a možná i dětí.

          • vittta

            Jedině naturalizovaná se vzdáleně přibližuje českým nenáročným krasavicím.
            A blbě žvaní čas od času všechny ženské-to kdyby snad chtěl tento jev někdo přihazovat češkám.

            • dixi

              Viděli jste projev Obamy-volám ježišmarjá-to už moc spojenců nemá.Tyto trapné figury rozhodují o životech lidí.Kdosi tady psal,že USA skončí jako skončilo nacistické německo.Možné by to bylo,pokud budou takto pokračovat.

              • Janika

                Projev jsem sice neviděla, ale ten úbytek spojenců registruji s radostí. Jen si říkám, proč tomu tak je. Je to proto, že lidé už jim to přestávají „žrát“ v důsledku snadnějšího přístupu k informacím? Nebo je to proto, že má Assad účinné zbraně? Na rozdíl od mírumilovného a bezbranného Kaddáfího, který krutě doplatil za tuto chybu.

                • vittta

                  Už to přepískli.
                  Ty lži jsou moc vidět,já má někdy pocit,že Američané si myslí,že mluví s Američany,když vykládají tyhle plky.
                  Tam jim to sice lidé také nežerou-ale oni se na ně mohou vysrat a také to dělají.
                  Na neameričany (dobrý,český název,máme tady neromy…)zase tak úplně kašlat nemohou.–i když by tedy rádi.

                  • Astr

                    ze mohou a nejen kaslat
                    to vam-nam fsem brzy opet predvedou
                    jak jen oni dovedou :-(

  3. Astr

    Nabizim se podívat jakými jinymi že tahy štětcem se maluje naše realita.

    KOLIK JE TI, BABIČKO? ( aneb skvělé shrnutí dneška).
    Jednou večer si babička s vnukem povídala o současném životě.
    Najednou se vnuk zeptá babičky: „Babi, kolik vlastně ti je let?“ Babička se
    zamyslí, pak si přitáhne vnoučka k sobě a začne mu odpovídat:
    „No, než bych ti měla jen říct roky, raději se ti to pokusím vysvětlit. Tak poslouchej…“
    Narodila jsem se před televizí, kopírkou, kontaktními čočkami,
    antikoncepčními pilulkami. Nebyly policejní radary, kreditní karty,
    laserové paprsky. Ještě nevynalezli klimatizaci, ani sušičky,
    oblečení se vypralo a pověsilo na čerstvý vzduch, aby uschlo.
    Člověk nebyl na Měsíci, neexistovala trysková letadla.
    Vdala jsem se za tvého dědečka, žili jsme spolu, v každé rodině byla
    maminka a táta. Muži ještě nenosili náušnice. Narodila jsem se před
    počítači, paralelním studiem a skupinovou terapií. Lidé nechodili na
    preventivní prohlídky, nýbrž je lékař dle potřeby posílal na krev a moč.
    Dokud mi nebylo osmnáct let, oslovovala jsem každého muže ´Pane´ a
    ženu ´Paní´ nebo ´Slečno´. Když v té době žena nastoupila do tramvaje
    nebo do autobusu, děti a mladí lidé se snažili, aby jí uvolnili místo.
    A pokud byla těhotná, doprovázeli ji k sedadlu.
    Na schodech se ženám přenechávala strana u zábradlí, nastupovaly
    do výtahu jako první. Muži nikdy nezdravili ženu, aniž by přitom
    nevstali, pokud v okamžiku, když vstoupila, seděli. V té době vstávali
    od stolu pokaždé, když vstala žena, i kdyby to bylo pouze na okamžik.
    Muži ženám otevírali dveře a pomáhali při odkládání kabátů.
    Dívky znamenaly pro svou rodinu čest.
    Učili nás rozlišovat dobré a špatné. Vážný vztah tehdy znamenal,
    že máme dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a dalšími vzdálenými
    a blízkými příbuznými a přáteli.
    Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech. Neposlouchali
    jsme stereo nahrávky, FM rádio, kazety, CD, DVD, a neměli jsme
    elektronické psací stroje, počítače, notebooky. Slovo notebook
    znamenalo sešit..
    Hodinky jsme natahovali každý den. Nic nebylo digitální, ani hodinky,
    domácí spotřebiče neměly světelné displeje. Když už mluvíme o
    strojích, nebyly ani bankomaty, mikrovlnné trouby, budíky s rádiem.
    Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod… Neexistovaly
    digitální ani barevné fotografie, jen černobílé, a na jejich vyvolání
    se čekalo nejméně tři dny.Made in Korea či vyrobeno v Číně nebo v Thajsku
    tady neexistovalo. Neslyšeli jsme o „pizza“, McDonaldu nebo o instantní kávě.
    V obchodě bylo možné koupit něco za 25 až 50 haléřů. V mé době byla
    tráva něčím, co jsme kosili, ne kouřili!Tak, kluku, a teď mi řekni, kolik si myslíš, že je mi let.“
    „Ale babi… to přeci není možný, aby ti bylo víc než dvě stě?“, odpověděl vnuk.
    „Ale ne, miláčku,“ odpověděla s úsměvem babička, „je mi pouze sedmdesát…“
    /Autor neznámý/

    • dixi

      Mám nohu v sádře a tak se mi povedlo,jelikož nesmím tři dny chodit, vidět krátký projev Obamy.Byla to krátká vsuvka v hyde-parku.Přímý přenos ,kolem něj sedělo v konferenční místnosti pár lidí.Mluvil o věrných spojencích,-litva ,Lotyšsko a některé pobaltské státy, jak je šťastný ,že tyto země cítí zodpovědnost a spolu s ním se budou starat o bezpečnost světa.Bylo to hned poté,co mu,vlastně celý svět,včetně kongresu USA, odmítl účast na agresi. Tento projev už nevysílali,zřejmě si jeho trapnost uvědomili i naši usamilovníci.

      • vittta

        Ty státy….bezpečnost světa…
        Jsi si jistá,že to byl Obama-nebyl to Adolf Hitler?

    • dixi

      Astr,to je krásné povídání,kdo nezažil,už neuvěří.

      • vittta

        To mě zdaleka 70 není a moc věcí bych tam vymazat nemohl.
        Skutečnost předčila ty nejsmělejší představy.
        Je fakt,že se kdysi věřilo,že se bude létat běžně do kosmu-ale jinak…

        Za 5-10 let už se bude virtuálně i šoustat úplně běžně,co z toho ale vzejde,to nechci předjímat.,

        Ať se Ti ta noha rychle zahojí!!!

        • dixi

          Vitto,určitě to byl Obama :-) i to byl od deprivantů vypočítaný politický tah a když pomyslím,že jsem měla radost,když ho zvolili…..Je to jen užitečná figurka,jako byl havel. Taky dobrý postřeh s tím,že si myslí,že mluví k Američanům.Naši politici myslím uvažují často stejně,taky měli americké mediální poradce.Jenže američany masírují už nejmíň 50 let a nás teprve 20.Taky máme lepší základy ze školy,ať už pomlouvají bývalý režim jakkoli.Tuhle jsem si vytáhla starou legitimaci dcerky z jiskřiček a pionýra,nebylo tam nic špatného.Taky se nestávalo,že by se mezi vedoucí dostal pedofíl,nebo,že by děti na táboře měly hlad.To bylo nemyslitelné.Tím nechci tvrdit,že bylo vše dobré,To tady netvrdí nikdo z nás,jen toho mezilidského marasmu bylo méně a některý téměř neexistoval. Děkuji za přání rychlého uzdravení,nucené povalování je otravné.

    • brtnikvbrlohu

      Přitom je naprosto fascinující že současní mladí si vůbec neuvědomují že stejným způsobem se svět změní i za jejich života – svého času jsem četl o tom že pařížská služtička která ve svých tuším 14 zažila pád Bastily se dožila úplně jiného světa za revolučního roku 1848 s vyjmenováním všech kotrmelců co šly léty kolem ní.
      Docela se bavím pohledem na tetované ženy a dívky – pohrávám si s myšlenkou co budou dělat až to zkrášlování vyjde z módy. Ale to jen na okraj, rychlost změn jaksi graduje – ten příklad z Francie je na ilustraci. A jde vystopovat to že k posunu dochází po cca 20ti letech – s nástupem nové generace (v Čechistanu se zpožděním).
      Vitto – virtuální sex? po drátě či éterem se praktikuje už dneska – ale to všechno je podle mne jen technicky vylepšená masturbace.

      • vittta

        Já myslím sex,kdy bude mít člověk 3 rozměrný vjem.
        Tedy ne představu jako takovou alečlověk bude vtažen do virtuálna.
        Tak se podle mě bude chodit i na houby,sportovat…
        Tam je hodně možností,mozek se podle všeho dá oblbnout.

        • brtnikvbrlohu

          Inu jak pro koho – ale podle mne je to nejlepší cesta k totálnímu zblbnutí (tady by mne zajímal názor Merlin).

          • vittta

            No však já to také zrovna nevítám.
            To si pak může člověk připadat jako domácí čokl…
            Ale lidí je moc a tímhle se udrží doma a nebudouc chtít nic víc,než tu klec,co v ní žijí v asijských velkoměstech…

          • merlin

            taky to tak nějak vidím a cítím, náhradní realita pro miliony – něco jako tělestěny z Bradburyho jenže mnohem dokonalejší technika, brrr :-)

        • Janika

          No tedy, to mě dostalo, třírozměrný sex… a to ostatní. Když to domyslím do konce, tak by nás mohl někdo taky třírozměrně zabít. A co pak s tím :-)?

      • hank

        brtník: To jsem kdysi kamsi napsal já, i když to taky nebylo úplně z mojí hlavy. Kromě toho, že jsem to ventiloval pod svým nickem na fórech podobných tomuto, jsem to možná vypustil do světa dokonce i pod vlastním jménem, jestli to někdo vyšťourá, tak riskuju odhalení inkognita :-) Šlo o to, že někteří lidi očekávají kolaps společnosti formou nějakého bleskového apokalyptického zlomu a mj. je k tomu svádí i skutečnost, že v učebnicích dějepisu jsou i dost dlouhé epochy popsány několika odstavci, takže to vypadá, jako kdyby k tomu vývoji došlo skokem. Přitom však byl pozvolný, často s různými zákruty i regresemi, trval desítky, ne-li stovky let, takže ti, kdo zažili jeho začátek, se nedožili jeho konce a naopak kdo zažili konec, nepamatovali začátek. Podobně bude zřejmě vypadat i ten současný kolaps kapitalistické společnosti. Občas to bude vypadat dokonce jako jeho zastavení nebo návrat k dalšímu pozitivnímu vývoji a budoucí historici (jestli to profese historika přežije) se budou pozastavovat nad naší naivitou a klamnými nadějemi.

        Tohle je ale taky zároveň odpověď všem revolučním netrpělivcům (kteří nečetli Lenina a nemají ani ánunk o terorii a praxi revoluční situace…), kteří by nejraději viděli nějaký výsledek hned zítra nebo za týden, a ještě pokud možno bez vlastního přičinění, nejlépe kdyby za nás všechnu špinavou práci udělal nějaký rytíř na bílém koni. Jenže ono to tak není, spíš je to jako v tom rabínském rčení: Není ti souzeno tuhle práci za tvého života dodělat, ale není ti ani dovoleno od ní odejít.

  4. Astr

    Uz se na tom pracuje, hologram v podobe skutecne 3 rozmerneho zobrazeni. Jen kdyz si na to pujdete sahnout ruka vam pujde skrz :-) No ale lepsi nez nic, rozhodne blize realite nez to co pozorujete dnes na ploche TV :-)

    • Kamil Mudra

      O „obcování na dálku“, ve specielně k tomu sestrojených oblecích, psal ve své knize „Konec světa“, Camille Flammarion už před stodvaceti lety. Fantazie má vždy docela slušný náskok před realitou ale i během jediného lidského života se toho (zvláště na poli techniky) může změnit hodně. Když dnes někomu řeknu že ještě pamatuji používání telefonu, který neměl ani ciferník, jen kličku kterou se zatočilo a řeklo ústředně jméno toho s kým chci spojit, tak se většinou také diví co jsem to za kmeta. A přitom je mi necelých šedesát. Je fakt, že mne jako malého kluka nenapadlo že se dožiji „kapesního komunikátoru“ schopného spojit mne někým kdekoli na světě, tak jak jsem o tom četl ve své oblíbené sci-fi literatuře. A nebo toho, že se ještě během mého života počet obyvatel Země zdvojnásobí.

  5. Witch

    Dovolím si vrátit se k anime. Touha po větších, neasiatských očích se dostala do Japonska již o něco dříve, před plastickými operacemi. Vzpoměňte na film „Gejša“. Ta dívka měla oči barvy vody – důkaz, že kdesi v dáli byly nějaké „nejaponské“ geny. Oči, jejich výraz a tvar jsou opěvované ve všech civilizacích a zvětšované umným líčením.
    Po válce, ale hlavně, když v 50.letech byli USA a Japonsko „příteli“, docházelo i k osobním vztahům, ženy a dívky chtěly být přitažlivé a plastické operace se pomalu stávaly obvyklejší a dostupnější. pamatuji, že někdy koncem 70. let se psalo o tom, jak se Japonky nechávají hodně operovat – v časopisech typu 100+1. Potom jsem dlouho neměla příležitost to kupovat.
    Anime jako takové asi vznikly podobně, jako soap opery, ale autor se zaměřil jen na vizáž postaviček. Fenomén anime je tak rozsáhlý, že tento výňatek je skoro scestný. Své příběhy má snad každá věková kategorie, vrstva společnosti. Vedle fantastiky jsou tu anime pro dětri od batolat po den dospělosti, jiné pro chlapce, jiné pro děvčata, jiné pro mladé muže, jiné pro mladé matky… Kreslené postavy „krásné“ zahrnují i dávné požadavky na krásu – útlost, graciéznost, eleganci pohybů. To, že mohou vypadat na jedno brdo, nevadí – líčení skoro jednotné stíralo hodně rysů odjakživa, jsou zvyklí. V anime jsou narážky na mnoho tradic a příběhů, v tom je náš divák vlastně negramotný a spoustu věcí nepobere, nevšimne si, neuvědomí souvislosti. A to ani ten, co si myslí, že se trochu vyzná. (v kině plném fandů na Asii jsem zažila hurónský smích, když hrdinové projížděli zasněženým lesem, potom se vraceli „k naději“ a kraj se měnil od podzimního k letnímu a zase zpátky). Sníh, zima, bílá barva= smutek, zánik, smrt, návrat k létu naději pro život, pokračování. V příběhu hrají kulisy a symboly víc, než u nás. I proto jsou někteří fandové anime docela zaujatí (neoficiální) studenti japonského způsobu života, mýtů a tradic. Já bych spíš řekla, že japonská kultura díky anime vtrhla do euroasijské kultury a podmaňuje si ji, přetváří, co se jí z „našeho“ hodí, i když doma na ostrovech to, samozřejmě, vypadá naopak.

    • Witch

      Jen dodám, že sníh a zimu uplatnili i ve filmu Kill Bill, když Uma Thurman jde na souboj s bývalou kolegyní Japonkou. Když začne sněžit, je i té Japonce jasné, že jen čestně zemře. Tedy, ona tuší, že to tak bude a je v nitru smířená a proto pro diváka sněží. Asijská poetika ;-)

    • Janika

      Co se týče velkých očí, tak je pravda, že to bylo odjakživa a ve všech kulturách. Evokuje to prý dítě, které má větší oči, než dospělý, a tím vše milé, mladé, zdravé, hezké. Vždycky mě fascinovaly namalované oči postav ze starého Egypta. Mimochodem, ta zelená barva na víčku byla prý léčivem, zřejmě proti zánětům očí ze sluníčka.

      Witch, Vy to podáváte tak, že silný japonský kulturní vliv vlastně přetvořil ty, co přetvářeli Japonsko :-). Ano, to taky tak může být. Ono jde vždycky ve všem o působení vzájemné.

      • dixi

        Všechno s navzájem ovlivňuje,máte pravdu.mě se docela líbilo to poslední video,jak měli udělané vlasy,nebo paruky? Rozhodně líbivější,než poslední vyzdobení zubů Madony.Přemýšlela jsem,co napsat k článku,samozřejmě není třeba komentovat všechno,ale to s incestem se mi nějak nezdá.Běžný zvyk? I primitivní národy vědí,že styk mezi příbuznými je zhoubný.Možná mezi elitou,tam šlo o majetky a o moc.Taky o nepostižitelnost.Taky dřív neexistovala antikoncepce,mělo by to následky-i když na mnoha příslušnících šlechty ty následky vidět byly i v evropě :-)

          • Janika

            Witch, je to v dalším díle, hned v úvodu. Souhlasím s dixi, taky mě to překvapilo. Myslím si ale, že se nejedná o sex, jak tomu my rozumíme, ale spíš o jistou míru důvěrnosti a blízkosti.

            • dixi

              Omlouvám se,je to ve 109 .Přesto ,píše v něm o krvesmilstvu.To je dost jasně řečeno.Pokud by šlo jen o větší důvěrnost,pak by to bylo pošpinění této důvěrnosti.Prostě,nevím,co si o tom mám myslet.