Privatizuji, montuješ, podnikáme

 Napsal sax

Nedávno jsem trochu uklízel knihovnu, abych vyházel ty knihy, které neprošly testem času a namátkou jsem při tom otevřel dva svazky na šťastném místě.

Ještě z raných školních let si pamatuji tezi, že kolonizace českého pohraničí ve 13. století byla vedená panovníkovou snahou zajistit si kontrolu nad řídce osídlenými kraji, které byly snadnou kořistí lapků, pronikajících zpoza hraničních hor. Ovšem jaké bylo mé překvapení, když jsem v práci Zikmunda Wintera narazil na tento citát :

*

«Aby se z takové půdy stalo město, k tomu bylo nejprve zapotřebí, aby sobě osadní koupili v dědičné vlastnictví půdu v osadě a kolem osady a slíbili dosavadnímu majiteli platiti činži neboli ourok. Za což osadníci obdrželi několik důležitých výsad a výhradních práv…A těchto znamenitých práv králové čeští z rodu Přemyslova nedávali lidu českému v podhradích…Králové, nedočkavě toužíce po rychlém, bezpečném, stálém a hromadném důchodě, dávali práva a výsady cizincům, německým příchozím kolonistům…Přibyl tedy německý podnikatel (civitas locator), přivedl s sebou společnost sourodáků, koupili domy a půdu, stali se dědičnými držiteli a tak přeměněna dosavadní slovanská osada v (německé) město…stali se čeští lidé v nových městech buď obyvateli podružnými, anebo nuceni vystěhovati se před brány.»

*

Zikmund Winter, Zlata doba měst českých, Jan Otto 1913

Jelikož byla kniha známá již za socialismu, je jasné, že komunisti tohle také věděli a přesto nám to zamlčeli, což považují za spiknutí. Že by už tehdy tušili, že neuplyne příliš času a sami se ocitnou v roli Přemyslovců? Tedy i komunisti nás udržovali v nevědomosti a tlačili nám do hlavy, že epocha středověké kolonizace pohraničí byla rafinovaným geopolitickým krokem, sloužícím výhradně české státnosti…a přitom…

Takže zřejmě nic nového pod sluncem, privatizace z 90. let není žádnou objevnou novinkou, kterou by bylo třeba prezentovat na zahraničních přednáškových turné, nýbrž procesem našemu národu již dobře známým.

Už slyším tehdejší Otakarovy argumenty : «Pokud předáme města do rukou české šlechty, vytěžíme z toho málo a navíc získáme pochybné správce, schopné jen vlastní šmeliny na úkor státní kasy. Radši to příklepnem Němcům, ti mají prachy a více dbají na pořádek i v případě odvodu daní a poplatků.» A k lidu jistě vedl takovou řeč : «Národního stříbra se nikdy nevzdáme a českou královskou půdu cizákům nikdy nerozprodáme!»

°

Druhý citát je z knížky Josefa Polišenského a Josefa Kolmaše Valdštejn, ani císař, ani král (Academia 1995).Ukázka není tak historický jednoznačná, spíše jde o drobný psychologický postřeh :

*

«…šlechta byla vydaná důsledkům cenové revoluce 16. Století…její slabší členové ztráceli půdu a naopak v Čechách vyrostly nové pozemkové majetky Rožmberků, Perstejnu…na Moravě Liechtenštejnů, Žerotínů atd. Kde byla šlechtická rodina POSTIŽENA velkým počtem dětí, docházelo nezbytně ke štěpení majetku a tudíž ke schudnutí.»

(To POSTIŽENA jsem zvýraznil já, embeso)

Dnes se dovídáme, že Evropa vymírá, protože v rodinách se nerodí děti. Není to náhodou také proto, že co příslušník střední vrstvy, to potenciální buržoa, vědoucí díky své inteligenci, že více děti je doslova postižení, vedoucí k dědickému rozmělnění majetku a tím ke schudnuti rodu ?

Jako by se dějiny opravdu opakovaly…a je jasné, že se z nich nejsme schopni poučit, neboť trpíme dojmem, že jsme svědky nějaké novinky, která vzhledem k naší existenční výlučnosti jednoduše nemůže mít historické obdoby, to by byla přeci téměř potupa. Jako každý pěšák schovává ve své tornistře maršálskou hůl, tak každý příslušník střední třídy má ve svém pracovním stole schované Rozhodnutí o přidělení IČO. Když na to přijde, bude ochoten zprivatizovat i české korunovační klenoty a návdavkem k tomu přidá Brněnský Špilberk a celé Slezsko. Utržený peníz pak investuje do svého jediného dítěte, které se čtvrt století vzdělává, pak 40 let nadává v práci druhým a to jen proto, aby s, v potu tváře vytěženou rodovou rentou, dožilo na Mallorce.

 

Reklamy

38 comments

  1. Janika

    Vyhazovat staré knihy je nebezpečné :-). Taky se přitom vždycky začtu.

    Máme chalupu v pohraničí, kde dřív bývalo hodně německého obyvatelstva. Když zajdete na hřbitov, jsou tam pořád pozůstatky honosných hrobů s německými nápisy. České hroby jsou skromné a neokázalé. Také statky, velká stavení bývaly německé. Bylo to prostě tak, že Němci byli ti bohatí a úspěšní. Často o tom přemýšlím, když se tam toulám tamním krajem. Čím to je? Jsou v něčem lepší, než my? Jsou pracovitější? Tohle přece nemůže být jen tím, že člověk cosi dostal do vínku od předků, cosi zdědil. To by po generace neobstálo.

    • embecko

      Germani byli chudaci do okamziku, nezli prejali system zrizeni rimske rise, pak to s nimi zacalo jit smerem vzhuru. Ale i to byl slozity proces, napr. kdyz Vandalove obsadili Kartago, nedokazali delat nic jineho, nezli kolonii rabovat- sice meli sve lidi na rozhodujicich postech, ale jakoby se nedokazali dostat k tomu, zacit normalne vybirat dane- vzdy kdyz zrovna neco potrebovali, vzali si to nasilim. Jako by v sobe nemeli jemnost a rafinovanost.
      Kdysi jsem cetl nazor, ze Germanum zcela chybi schopnost intuice, ze jde o bojovniky schopne jenom konat, ale ne uz se orientovat ve vlastnim zivote.
      To, co rikas o sudetskych Nemcich plati urcite pro veskere Zapadni Germany. Podle meho za tim stoji necitlivost k vlastnimu zivotu, coz dosahlo vrcholu za reformace, ta jim sedla do noty. Dodnes to samozrejme maji v sobe a v komunikaci vyhledavaji jen urcujici znaky, podle kterych se ridi. Treba nechapou humor, ktery neni jasne oznacen za humor- pokud neni mluvci humorne oblecen, ci se pri vypraveni humorne prihody sam nejak nepitvori, tak se nezasmeji i kdyby rikal nejvtipnejsi veci na svete.
      Z toho plyne, ze jsou vynikajici drabove, protoze nesouciti s druhym. Ti prvotni mestane byli svym zpusobem prvotni manazeri- tedy najemci, zijici z prace druhych (safari) a odevzdavajici vrchnosti (kapitalistum) rentu, plynouci z prace namezdnich delniku, jimi najimanych.
      Tedy shrnuto, vladnou urcitou formou tvrdosti vudci sobe samym, jez prenasi i na druhe (jsou „narocni“).
      Z toho je take silena moderni Evropa, muze ponizit a skripnout Nemce jak chce, ale za generaci se opet nejen postavi na nohy, ale dokonce se dostanou do cela. To je na jednu stranu obdivuhodne, na druhou velmi nebezpecne, protoze oni jsou schopni snaset to, co druhy narod nevydrzi.
      Pro ne jsou nejaci uprchlici malickost, dalsi z mnoha nekonecnych vyzev, ktere nejsou schopni pochopit ve sve podstate, ale se kterou se vzdy nejak vyrovnaji, trebas i za cenu temer vlastniho vyhlazeni se (koho by napadlo si zacit valku s celym svetem, „normalni“ vudce a jeho narod by tohle zabrzdili vcas). Takze oni jsou tak trosku hazardni hraci, hrajici neustale vabank, jak jim to vyjde ted, na to jsem moc zvedav i kdyz konecneho vysledku se asi nedoziji. Freud by mozna rekl, ze v sobe maji silny pud smrti, proto jsou perverzni v mnoha rovinach.a velmi casto plane filosofuji na urovni slovanskeho gymnazisty, jako by je zivot nebavil a nevedeli co si s nim pocit.
      Pro takove je samozrejme najemny kapitalovy system pravym pozehnanim: konecne maji svuj rad a zaroven v nem mohou uplatnit svoji tvrdost. Podobni jsou treba Korejci- nekde jsem videl jejich vyukove video, jak se uci na skole smat, tj. deformovat svuj oblicej- masku v grimasu znamenajici smich, to totiz normalne nedelaji a nevi kudy na to.

      • Janika

        Zajímavé, díky. Máš osobní zkušenost, máš i znalosti, přesto bych s něčím polemizovala. Německému smyslu pro humor se posmívají i Francouzi, to je známé. Jenže to je vždycky nadsázka.
        Mně připadají Němci v osobních setkáních, těch několika v mém životě, jako velmi vlídní, vstřícní, kultivovaní lidé. To může být vnější stránka, jistě. Ale pokud je za tím tvrdost a pracovitost, tak je to velmi sympatické. Ke krutosti jsem se vlastní zkušeností nedopracovala, zkušenosti historické moc neberu, byly i krutější národy v krizových dobách válek. Nebo spíš podlejší, zákeřnější. Tohle je těžké rozebírat a zjednodušovat.
        „Pro takove je samozrejme najemny kapitalovy system pravym pozehnanim“ – to ano, ale oni byli lepší, než my, i za komunistů.

        • embecko

          Vsak take netvrdim, ze to jsou nejaka monstra, jsou to lide jako my, tedy normalni obyvatele zemekoule, jen jsem vytrhnul jednu z jejich vlastnosti, neco podobneho lze udelat u kazdeho naroda.
          Na zapadnich Germanech je ale zajimavy jejich vztah ke kapitalismu, ktery nejen odmitavy, jako treba u stredomorskych narodu, ale zaroven tvurci, lze tedy rici, ze kapik jim „sednul“ se vsemi jeho pozitvy a i negativy.
          Vzpomen na anglicke ohrazovani, ktere nasilne a za cenu milionu (tentokrat overene) obeti nasilne rozbilo anglickou obcinu, ktera zanikla- ovsem noveho systemu se zmocnili stejne urputne a ani tam neudelali nejakou rozhodujici revoluci.

          Cesi odmitli kapitalismus uz za Premysla Otakara a neni divu, ze ten sahl po Nemcich; stejne tak v Listopadu, kdyby to bylo jen na nas, mame tu Balkan. Na druhou stranu bychom dve svetove valky nikdy nezacali, to je rub jejich pracovitosti v ramci urciteho systemu.
          Jestli byli za sociku dederoni lepsi, nezli my, no to je otazka, me to nakonec pripadlo docela smesne, kdyz chovani zamestnancu ve sluzbach bylo sice nesrovnatelne lepsi, nezli u nas, ale zbozi bylo stejne i ve stejnem mnozstvi. Nakonec mi pripadali jako marionety nekde na divadle. Vzpominam na jakousi hospodu v Harzu, kde stali v pozoru cisnici a cekali na zakazniky, ale v nabidce meli jen bileho burta. My tam byli jedini hoste, sedeli jsme a kecali, oni stali u pultu a mlceli. Jakmile odbila desata, nechali dokukat hodiny (meli krasne pendlovky) a s okamzikem posledniho kuku se k nam presunuli, ze jako konec. Jako z nejakeho mysteriozniho filmu, Nemci mi prisli uplne derealizovani, jako by vubec nechapali, co se deje, bez naznaku lidskosti, jako stroje. Tak jsme zaplatili a vypadli a byli z toho cely vecer mimo :o)

          • Janika

            Vidíš, a my jezdili do NDR nakupovat :-). Ne kvůli láci, ale pro výběr a kvalitu.

            K tomu rozklíčování povahy národů bychom možná měli sáhnout po GeoNovi a zvěcnění. Národy více odtržené od své původní přirozené kulturnosti bývají v kapitalismu úspěšné. Otázka je, o co víc stát.

            Ještě k tomu počtu dětí, tak zřejmě v dobách expanze to bývá plus (osídlování Divokého západu). Pak, když už není kam expandovat, dochází k tomu rozmělňování majetku. Nebo to mají vymakané jako Britové, kde dědí jen jeden a přechází na něj titul.

            • embecko

              To ja v DDR taky nakupoval, mikiny, takove ty zlute bundy pro jachtisty a hlavne meli vybrne herinky :o)
              Lacinejsi to bylo, vsak je museli dotovat, ale vyber byl dle meho hodne podobny, zajimave bylo jen to, ze meli jiny druh zbozi, pro nas neobvykly. Ale to neni vysledek prace nemeckych soudruhu, ale dusledek dotacni politiky BRD.

              Nekolik let, pravidelne tak 3x do roka jsme jezdil s mym kamaradem za jeho tetou do Drazdan (on byl napul Nemec). A trasu vlakem jsem znali samozrejme temer nazpamet, tudiz jsme mohli rok od roku porovnavat. Nekdy pred 89. vyrknul pamatny vyrok: „Dederoni jsou prikladem toho, ze socik jde do prdele…kdyz to nejde ani s takovymi pracanty, musi to nutne krachnout.“
              A opravdu, bylo zajimave videt ty same partie, jak rok od roku chatraji, ke konci byla DDR takove velke rozpadajici se muzeum.

              • embecko


                Tohle stalo nejakych 70 marek, tedy asi 200 korun, vozil jsem je kamaradum, celkem mozna 5, 6. Dve stovky byly tehdy dost, ale ne za takovou vec, navic kvalitne provedenou…ted ji mam znova :o)

                • Janika

                  Krásná, takové věci miluju. Mám starý gumák po tátovi, nosím ho na houby, když prší, lidi se mě lekají :-). Když dneska už se tak jedinečné věci nevyrábí. Tuhle bundu bych brala.

  2. Ondřej

    No, možná můžete srovnávat jak vypadalo a prosperovalo pohraničí za nadvlády „německého živlu“ (všechny ty knížky a dokumenty „Zaniklé pohraničí“ ad.) a jak vypadalo za šafářování Čechů ono pohraničí, které nejdříve zdevastoval tím, že vyhnali jejich tisíc let staré nájemce, aby se je pak snažil vnitrozemskými neuměteli osídlit, navíc jak známo, spíše to byly podivné existence s mnohdy kriminální minulostí, ale hlavně pro Saxe – výsledek byl vždy tentýž ať se na mě nikdo nezlobí, zákazníkovi je jedno když kupuje auto jestli ho vyrábí Němec nebo Čech, jen nesmí vypadat jako Trabant a stát jako Mercedes.:-)

    Další vhodná srovnání, kdy náš národ v konkurenci s tím německým čistě na poli obchodní soutěže prohrál, že Čech raději navštěvoval německou školu než tu českou, ačkoli by mu ta česká byla jinak milejší.

    Omlouvám se, v tomto případě jsem já ve střetu zájmů, ale praktické příklady mi snad dají za pravdu. Přemysl možná dobře věděl co dělá, stejně jako nikdo jiný než kontroverzní Albrecht z Valdštejna se nezasloužil o rozkvět Českolipska a Frýdlantska jako on. Ano, dal by se na něm vystavět nejeden klišoidní příběh, jak chudý Čech díky intrikám k bohatství a moci přišel, ale ten kdo si dějiny nevykládá podle svého ideologického přesvědčení, ten zjistí, že ony jsou natolik komplexní, že žádné jednoduché „opakování“ nelze vypozorovat už jen proto, že cokoli, co jde mimo soudobé dějiny a jejich stav společenské vyspělosti, nejde s jakoukoli starší minulostí jakkoli srovnávat. Proto je ono „opakování“ dějin nejnesmyslnějším klišé jaké v oblasti historie panuje. K.R, Popper by o „Bídě historicismu“ mohl vyprávět:-)

  3. hank

    Já tu Winterovu knihu neznám, ale mám pocit, že buď je ten úryvek vytržen z kontextu nebo že to sax nepochopil. Ze saxova komentáře mám pocit, že buď on nebo Winter pomíchal popis královských a poddanských měst… Dále, ti lokátoři přece řídili osazování nejen měst, ale i venkovské půdy. Kromě toho přirovnání měšťanů k manažerům vůbec nebere v úvahu úlohu cechů v organizaci měst. Taky by se dalo pochybovat o tom, jestli se půda pro zakládání královských měst opravdu prodávala, jestli se jen nedávala do užívání, což se může týkat i vzniku a původního konceptu pozemkového vlastnictví předbělohorských rodů… Ani význam pojmu majetku ve středověku nelze směšovat s jeho významem dnešním.

    A ve středověku opravdu národnost nehrála žádnou roli, důležité bylo, kterému pánovi kdo sloužil. Jenže v atmosféře před 1. sv. válkou si Winter zřejmě nemohl dovolit nenarazit děj osazování pohraničí na národnostní kopyto.

    Pokud jde o tzv. národní povahu, obzvlášť u Němců mi připadá absurdní o ní mluvit. Bavor nebo Šváb jsou něco úplně jiného než Sas nebo Slezan, o Němcích ze severu nebo dokonce z Východního Pruska nemluvě… Novodobý německý národ je umělý konstrukt starý ani ne 150 let a řádně přiživený Hiterem.

    Stejně tak mluvit o pojmu česká státnost ve 13. století je podobná hovadina jako mluvit o pojmu saúdská státnost dnes. Pro feudální vrchnosti jsou jimi ovládaná území především kasičkou a špajskou, kam si chodí po živobytí své rozvětvené rodiny a sloužících. V Saúdské Arábii dodnes neexistuje státní pokladna, ale pokladna královské rodiny a oni s ní opravdu zacházejí jako s tou kasičkou. A jsem na 100% přesvědčen, že ani Přemyslovcům ani Lucemburkům (včetně největšího tzv. Čecha, tzv. Otce vlasti…) o nic jiného nešlo. Možná první vlaštovkou modernějšího chápání funkcí státu a panovníka byl až Jiřík z Poděbrad…

    Nelze se tu zeširoka rozepisovat, tak jsem sem jen naházel pár nesouvislých poznámek. Riskuju nepochopení, ale můžeme to probrat podrobněji, jestli bude zájem…

    • Morybundus

      Národ a stát jsou moderní pojmy, v době středověku, ale i raného novověku zcela neznámé. Všichni byli tehdy především členové křesťanské obce, pak některé ze složek tzv. „trojího lidu“ (ti co vládnou, ti co se modlí a ti co na ty dva prve jmenované a pak sami na sebe pracují) a až pak se možná dalo hovořit o nějaké formě příslušnosti k něčemu, co by se dnes dalo nazvat národem. Možná i proto bylo až do „kulturkampfu“ zcela běžné ono česko-německé soužití, kdy se tito mezi sebou vcelku bezproblémově vdávali a ženili, chodili do stejných hospod, nadávali na drahotu a vrchnost, společně se bouřili a společně si pak za to odpykávali trest.
      Budu-li nyní trochu více filozofující, pak až do vzniku národa jako pojmu odpovídala společnost snad nejvíce Marxovým tezím, že lidé jsou rozděleni třídami, ne rasami, či národy. A zároveň proto je také pravici tak vlastní nacionalismus, neb právě on umožnil ono umělé rozdělování na „nás“ a „vás“, které se dle potřeby dalo pohodlně využít k vyvolávání nenávistí, válek a jiných svárů, sloužícím toliko rozmarům elit.
      Dnešní doba dává těmto polozapomenutým stránkám učebnic historie podivuhodnou aktuálnost. Opět se lidé rozeštvávají skrze jazyk, víru, barvu pleti, zvyky a tradice, aby se takto rozeštvané a znenávistněné atomy staly hříčkou v rukách mocných.
      Nechci tím v žádném případě říci, že národ a stát jsou překonané pojmy. Obé existuje a je logickým pokračováním dějin, než snad budoucí staletí přijdou s novými modely společenského soužití. Lidé se sekupili do určitých prostorů, hovoří v nich stejným jazykem atd. To by samo o sobě nevadilo ničemu, dokonce to mnohé usnadňuje, ALE národ se nikdy nesmí stát heslem zneužitým v zájmu elit. Pak to dopadne tak, že všichni se budou bít v prsa a zaklínat se vlastenectvím, aniž by věděli, kdo je na reverzu stokoruny, kdo to byl Leoš Janáček, nebo jaká je rozloha České republiky. Z pojmu národ se stane prázdná slupka, skořápka, kterou budou ruce jiných posouvat po šachovnici, jak se jim zamane.
      Milujme svou vlast, buďme hrdým národem, protože máme rozhodně nač být hrdí, ale zároveň tuto lásku a hrdost napřeme tam, kde je jí třeba. Namísto zvelebování svého nadáváme na druhé, místo naděje z budoucího podléháme skepsi a frustraci z níž pramení vztek.Tak to potom nevím, jestli nám na „blahu vlasti“ skutečně záleží, nebo je to jen marketingová vějička nového druhu, když ta stará, antikomunistická, už se čtvrtstoletým působením povětrnostních vlivů rozpadla?

  4. tresen

    Mám shodně s Hankem dojem, že plést dohromady zakládání měst a kolonizaci pohraničí je nesmysl. Jde o dva různé procesy. S královskými městy, založenými na zelené louce, sem přišel úplně nový prvek – městské právo. K tomuto civilizačnímu výdobytku se v důsledku dostaly i Winterem zmíněné české poddanské osady v podhradích, když byly povýšeny na město. Co se národnosti městských obyvatel týče, byl to fenomén značně kolísavý a místně nejednotný, vývoj se zastavil až ve dvacátém století.
    Na rozdíl od městského živlu byly národnostní poměry v pohraničních vesnicích daleko stálejší, němečtí osadníci sice začínali v horších přírodních podmínkách než jejich předchůdci z doby vnitřní české kolonizace, ale dokázali využít všechny možnosti na maximum. Pracovali tvrdě a jejich spojení s obdělávanou půdou bylo velice pevné.
    Jestli měli smysl pro humor, netuším. Možná ne. Asi by se to odrazilo v literatuře, což se nestalo. Ale smyslem pro humor nevynikali, pokud vím, ani čeští sedláci.

    • hank

      :-D Na fildě se přednáší hovadin… třeba celá Heideggerova filosofie… :-D

      • Janika

        Co máte proti Heideggerovi?
        Jeden citát, sax bude vědět, od koho: „Heideggerova fundamentální ontologie je možná to poslední, co dává ze staré filosofie nějaký smysl – filosofie nemá moc takových „činů“, srovnatelný je snad opravdu jenom ten Aristoteles, Descartés a Kant.“
        Ne že bych tu o takových věcech chtěla diskutovat (uklidněte se, Ondřeji, jestli už něco plánujete :-), byli bychom myslím vesměs směšní, kdybychom se snažili, proboha, „hodnotit“ :-). Myslím, že málokdo na to má opravdové vzdělání, a ani to samo o sobě nestačí.

        • Ondřej

          už jsem sahal po klávesnici:-). Pravdou je že v oblasti ontologie nemá Heidegger konkurenci. Otázka je, kam se poděli jeho následníci. Mimo Patočku a Finka neznám nikoho, kdo by s jeho myšlenkami dál pracoval.

          • hank

            No, tak to já zas budu tvrdit, že v oblasti ontologie nemá konkurenci Zbyněk Fišer alias Egon Bondy. A jsem zvědav, kdo nás rozsoudí. :-D

            • Ondřej

              Pravda, tady by spor byl asi těžko rozsouditelný:-). Na tohohle barda jsem úplně zapomněl.

        • MaB

          Jen nevěděl, že „bytí“ = nekouřiti. Nebo věděl ?

          ad Martin Heidegger:
          Günter Figal, prezident Společnosti Martin Heidegger ve Freiburgu od r. 2003, podal demisi po zveřejnění Schwarze Hefte 97, zejména pak pasáže z 1945-1946 , (byla považována za ztracenou a nalezena loni na jaře), kde se píše o plynových komorach a „konečném řešení“, a kde se ukázalo, že „antisemitismus byl v centru myšlení Heideggera více než bylo známo“ …

  5. tresen

    Chceme-li mluvit o pojmu “středověká česká státnost“, vyvstane paradoxně nutnost přeložit si to nejdřív do němčiny.
    Ve významu „tschechische“ je to opravdu pitomost.
    Význam „böhmische“ smysl dává.

    • hank

      V angličtině je to podobně: Bohemia versus Czechia, Bohemian versus Czech. (BTW, Czechia a Czech – i takhle jednoduché rozlišení anglického podstatného a přídavného jména dělá většině polovzdělaných Čechů potíže, z čehož si anglickojazyční cizinci dělají často srandu…).

      • tresen

        Němci určitě mluvili německy v 19. století. A tehdy se právě přišlo na to, že čeština nemá výraz pro slova Böhme, böhmische. Do té doby to nikomu nevadilo, ale najednou bylo třeba vydávat dvojjazyčné zápisy z jednání zemského sněmu a německy mluvící poslanci celkem oprávněně protestovali proti tomu, že by český ekvivalent měl být pouze Čech, český, jak na tom trvali ti, co mluvili česky. Měli pocit, že je to v zemi, kterou považovali za svůj domov, staví do druhořadé pozice. A tento. moment, kdy se elity „ztratily v překladu“, sehrál podobně jako později pomlčková válka neblahou roli konce nadějí na dorozumění, a s česko-německými zemskými vztahy to pak šlo od deseti k pěti.

        • embecko

          Ano, to jsou ty mocensko- pomlckove valky…
          Bojo- ceske dvounarodi, ci spise dvoukmeni, je zname i ze Svycarska, tam to jsou zas Helveti (keltove) a Schwyzove ( germani, konkretne Alemane), proto i tam plati oboje: Helvetia jako Schweiz.

          Otazka stredovekeho jazyka vypada banalne, ale je zajimava jako detektivka, tady jsem k tomu neco nasel:
          http://myslenkyocemkoli.blogspot.ch/2016/01/jakym-jazykem-se-mluvilo-v-zapadni.html#more
          V Cechach a okoli se mluvilo nejspise „severni rustiko“, smesi baltskych (germanskych) a slovanskych jazyku. Latinou vladlo doslova jen par lidi z nejvyssich vrstev.

      • MaB

        Proc ne do nemciny ?

        Panovník Karel IV. byl Čech, Němec, nebo co vlastně ?
        Ve středověku takhle nikdo nepřemýšlel a u šlechticů a králů zvlášť to bylo úplně mimo úvahy. Prostě byli českými panovníky a tím to končilo.
        Jakou řečí mluvili?
        Jan Lucemburský i Karel IV. nejraději francouzsky, protože to byl jazyk, ve kterém vyrostli, ale oba mluvili stejně dobře německy a samozřejmě latinsky. Karel se navíc naučil i trochu česky, ale nejspíš to nikdy nebyl jemu nejbližší jazyk, byť se to kronikáři snaží zdůrazňovat. A oba danými jazyk nejen mluvili, ale samozřejmě četli a psali, protože jak Jan, tak Karel pár let studovali práva na pařížské Sorbonně. Karel měl 4 manželky, první byla Blanka z Valois a v té době se v rodině mluvilo jistě francouzsky a francoužštinu jako mateřský jazyk měly i dvě nejstarší Václavovy sestry. Další tři Karlovy manželky měly za mateřštinu němčinu a tak je vlastně jisté, že s nimi Karel mluvil německy a v němčině vyrostly všechny ostatní děti Karla IV., včetně Václava. (čerpáno : Osobnosti.cz)

        • hans

          Studovali práva na Sorbonně? He? Když oba ve 14 letech odešli z Francie? Když před studiem práv musel student nejdříve absolvovat artistickou fakultu?

          .. byť se to kronikáři snaží zdůrazňovat..
          Nejen kronikáři, ale sám Karel. Což je jasný důkaz, že národní cítění bylo silně vyvinuté.

          ..a tak je vlastně jisté, že a tak je vlastně jisté, že s nimi Karel mluvil německy a v němčině vyrostly všechny ostatní děti v němčině vyrostly všechny ostatní děti ..
          Pche. Vyvozovat z rodného jazyka královny, jakým jazykem s dětmi mluvil král nelze. Vyvozovat z rodného jazyka královny, v jakém jazyce vyrostly děti rovněž nelze. Minimálně se musí vzít v úvahu jazyk chův a dvorních dam… — což si evidentně česká šlechta uvědomovala, když si vymohla expresní odeslání Blančina francouzského doprovodu zpátky za Šumavu..

          ..čerpáno : Osobnosti.cz..
          Jo? A kdepak se v Osobnosti.cz píše o o tom, jakým jazykem mluvil „nejraději“ a jakém jazyce „vyrůstali:?

          • MaB

            hansi, k upřesnění a doplnění toho, co píšete:

            Vztah Karla IV. k Francii byl pevný a trvalý. Po návratu do Čech napsal:

            „A tak, když jsme byli přišli do Čech, nenalezli jsme ani otce, ani matky, ani bratra, ani sester, aniž koho známého. Také řeč českou jsme úplně zapomněli, ale později jsme se jí opět naučili, takže jsme mluvili a rozuměli jako každý jiný Čech…“

            Do Francie, kde se Karel plně věnoval studiu a to i i na pařížské univerzitě, kde byl učitelem a přítelem v té době Pierre de Rosieres, pozdější papež Klement VI., se pravidelně vracel

            Jan Lucemburský byl jedním z prvních, kteří pospíchali novému papeži poblahopřát. Již v červnu 1342 . Roku 1344 byl pak sám Karel pozván papežem do Avignonu.
            30. dubna 1344 bylo bulou Romanus Pontifex Klementa VI. pražské biskupství slavnostně povýšeno na arcibiskupství.

            U papežského dvora v Avignonu působil Mathias d’Arras. Tam se s ním za svého pobytu seznámil mladý císař Karel IV., který jej posléze vyzval k vybudování nového reprezentativního chrámu pro pražské arcibiskupství. Katedrálu sv. Víta navrhl ve stylu jihofrancouzských gotických katedrál v Rodezu a Narbonne.

            Sorbonou byla inspirována i jeho pražská univerzita…

            Když král Philippe V. požádal své spojence a přátele o pomoc, doprovázeni pěti sty rytíři vyrazil Karel s octem směrem k Paříži, zatímco anglická vojska už plenila krajinu severně od hlavního města. Francouzi je pronásledovali, až se konečně vojska střetla 26. srpna 1346 u Kresčaku

            Karel byl i poslednim králem burgundským, (o „révě z Burgundu“ viz Romanci o Karlu IV. :)

            Kniha „Cesta Karla IV. do Francie“
            (1377–1378)
            Autor: Šmahel František

            Cesta Karla IV. představuje v domácí medievalistické literatuře dílo vskutku výjimečné.
            František Šmahel pojal poslední velkou diplomatickou cestu císaře Karla IV. jako dialog mezi textem a obrazem, mezi dobovými relacemi kronikářů s reportážními vyobrazeními iluminátorů rukopisů francouzské provenience.
            Díky novým objevům se autorovi dokonce podařilo vizuálně sledovat cestu Karla IV. do Francie téměř krok za krokem.
            V první části knihy se autor pokouší odhalit vnitřní souvislosti mezi Karlovým mládím ve Francii, politickými i reprezentačními aktivitami Jana Lucemburského na pařížském dvoře v první polovině 14. století či Karlovými postoji ve stoleté válce a podobou i účelem pařížských slavností na počátku roku 1378.
            V závěru pak detailním způsobem analyzuje odezvy pařížské schůzky „dvou Karlů“.
            Druhá část knihy, opět vystavěná na dobových pramenech i vyobrazeních, obsahuje více než desítku jedinečně vystavěných etud, v nichž autor na základě nejnovějších poznatků archeologie, kulturní antropologie či ikonografie rozkrývá způsob organizování královských slavností a banketů, ubytovávání jejich hostí, vztah lidí a koní, způsoby stolování, recepty pokrmů, které Karel IV. a jeho družina v Paříži pojídali, význam ostatků pro panovnickou reprezentaci, dobovou módu, hygienu i kurtoazii dvorských gest.

            • hans

              „napsal: ….později jsme se jí opět naučili, takže jsme mluvili a rozuměli jako každý jiný Čech…“

              To samozřejmě znám, a vyvracím tím vaše „…se navíc naučil i trochu česky, “

              „do Francie se pravidelně vracel“
              Otec ho odvolal 1330, vrátil se 1346 (Kresčak, doprovázel otce), podruhé 1377 (cesta popisovaná Šmahelem). Takže pravidelné vracení se nám smrskává na jednu cestu. Pche.

              Ostatek je ve stejném duchu – ozval jsem se protože mi některá vaše tvrzení vadila. A vy jste se je ani nepokusil doložit, jen věc rozmazáváte dodatečným kopcem textu, který mé pochybnosti potvrzuje.

              • MaB

                Milan Kundera :
                Ignorance et arrogance ne riment pas seulement, ils vont souvent de pair.

              • MaB

                ad hans : vyvracím tím vaše „…se navíc naučil i trochu česky, “

                Nikoli vy, to jsem z jeho zivotopisu uvedla já

                Nevyvracíte také „moje “ tvrzení . Ta jsou, stejně jako ta vase, zalozena jen na tom, co jsme si kde o Karlu IV. precetli.

                Minulost.org: Karel IV. – český král
                http://www.minulost.org/archiv/48/karel-iv-cesky-kral
                Karel IV. – český král. Karel IV. vládl 1346–1378. narozen – 14.5.1316 …. se znovu začíná učit česky, i když se skoro ve všech městech království mluví německy.

                VÁCLAV IV. 650 let http://www.vaclav4.cz – Václav IV. – vzdělávací …
                vaclav4.cz/osobnost.php
                Karel se navíc naučil i trochu česky, ale nejspíš to nikdy nebyl jemu nejbližší jazyk, byť se to kronikáři snaží zdůrazňovat. A oba danými jazyk nejen mluvili, ale …

                A i ty merery ohledně Karlovych cest do Francie se daji doplnit :)
                Méne arogance, vice elegance, i to se rymije ! :))

                • hans

                  Prospělo by. Vám. Když jste vámi prezentovaný názor nějakého pána z internetu, že se česky naučil „jen trochu“ sama vyvrátila Karlovými vlastními slovy, že se naučil mluvit „jako každý Čech“, a ptvrdila tak moji námitku, tak bych čekal, že se zachováte podle svého „méně arogance, více pokory“ a přestanete názorům toho pána přikládat váhu. Ale o čem by jste pak psala, že.

                  Co se týče studií na Sorbonně, opravdový historik (Spěváček) o právech ani Sorbonně nic neví, toliko o „svobodných uměních“ a předpokládá ojedinělé a nesystematické návštěvy univerzity.

                  Co se týče cest do Francie, tak jsem přehlédl válčení roku 1339. Takže máme: cestu za otcem do války na francouzsko-říských hranicích roku 1339; cestu do války s otcem roku 1346, politickou cestu 1377. To mi nepřijde jako argument pro „pravidelné vracení se do oblíbené země“.

                  • MaB

                    Mily Hansi,
                    prehlédl jste toho vice, takze opet delate unahlené zavery :))
                    (ze pan Spevacek „o tom nic nevi“, jeste neznamena, ze to nebylo…Karel byl velmi vzdelany a ve Francii mel vyborné profesory, vcetne budouciho papeze)

                    • 1340
                    ++v Avignonu se setkává se svým přítelem Pierrem de Rosierem a vzájemně si předpovídají posty největší moci (papež a císař)
                    • 1344
                    ++v únoru odjel na pozvání nového papeže do Avignonu přes Lucembursko, kde se setkal s otcem a v cestě pokračují spolu
                    ++přítel a nový papež Klement VI. povýšil 30.4. pražské biskupství na arcibiskupství
                    ++začátek stavby chrámu sv. Víta, ke kterému položil základní kámen král Jan i kralevic Karel. Karel přivezl z Francie stavitele Matyáše z Arrasu
                    • 1346
                    +
                    ++v dubnu odjíždí do Avignonu domluvit podrobnosti volby s papežem
                    ++11.6. byl zvolen římskoněmeckým králem 5-ti kurfiřty ze 7

                    ++26.8. se účastní bitvy u Kresčaku, která se stala osudnou pro jeho otce Jana. On sám se zotavuje ze zranění

                    1356
                    ++v lednu na říšském sněmu v Metách si nechal schválit nezávislost Koruny české na říši a českého panovníka povýšil na 1. místo mezi kurfiřty. Vše zakotvil v Zlaté bule.
                    • 1365
                    ++18.6.odjíždí do Arelantského království ( území náleželo Francii, bylo v manství říše Římské) a nechal se tam korunovat králem Arelantským
                    ++po korunovaci navštívil v Avignonu papeže Urbana V.
                    ++5.7. už byl ve Štrasburku, kde ho obklíčili Malandrinové a Arnold z Cervoly. Císař Karel jejich vojska rozprášil
                    • 1377
                    ++Karlova poslední cesta do Francie. Doprovázel ho syn
                    Václav IV., bratr Václav Lucemburský a mnoho pánů z Čech a říše
                    • 1378
                    ++4.1. vjíždí do Paříže

                    Karel IV. byl velky cestovatel, na stredovek je to neuveritelné.

                    je to z Karel IV. v datech.

  6. MaB

    Ve francouzstine: la Bohême versus la Tchéquie
    bohémien , adjectivum
    Vyznam 1
    Géographie : de la Bohême. z Bohemie
    Bohémien , substantivum
    Vyznam 2
    Tsigane.
    anglicky: gipsy

    • Janika

      Tohle mě vždycky fascinovalo, že jsme pro Francii my Češi vlastně Cikáni :-). Je to zábavná hříčka.

  7. hans

    No, v některých oblastech věda historická ve 20. století ohromně pokročila. Hospodářské dějiny jsou oblast bádání, kde je pokrok a změna tradičních představ snad největší. Takže už knihy staré několik desetiletí bývají zastaralé a literatura stará století je víceméně bezcenná (resp. tři čtvrtiny jejích tvrzení jsou vyvráceny, ale laik nepozná které bez načtení současné literatury).

    Takže vyvozovat závěry z nějakého Winterova citátu nelze. Pokud se chce debatit od kolonizaci, tak nad Žemličkovým „Královstvím v pohybu“, nebo něčím podobným, a co si vzpomínám, tak teze „nedávali lidu českému“ při pečlivější analýze pramenů neobstála..

    Komentovat moderní ahistorické mýty, jako „mluvit o pojmu česká státnost ve 13. století je hovadina“ „národ a stát jsou moderní pojmy, v době středověku, ale i raného novověku zcela neznámé“ „ve středověku takhle nikdo nepřemýšlel “ se mi ani nechce, to je jak lochneska, nikdo ji neviděl, ale stejně se ji není možné zbavit, protože holt věřící jsou imunní vůči argumentaci a dokazování.

    • Janika

      Vyjádřím se jen k jedné věci, hansi, a to k tomu Vašemu „vyvozovat závěry z nějakého Winterova citátu nelze“ . To jistě ne, máte pravdu. Přesto ale, umělci mají možná dar vidět to „správné“. Intuicí, mimo rozum. Někdy ano, někdy ne, záleží na tom, o koho se jedná. Uvědomuji si, že tímhle jsem si pěkně naběhla, protože někteří ti dnešní „umělci“ jsou z mého pohledu hodně pokřivení. Je otázka, co se z nich bude za staletí citovat.

      • hans

        Jistě. Sám mám oblíbené odstavce, věty, které se mi vryly do paměti, u umělců i historiků, kteří dokázali několika slovy říct něco, co jsem cítil, ale nedokázal zformulovat; nebo jen trefně něco shrnuli.

        Tady šlo o faktografický popis – což je disciplína ve které je Winter dnes už mimo (stejně jako třeba ještě starší Gibbon).